Všechna práva © Interkom 1984 - 2003

Motto: „I Bůh má smysl pro humor. Podívejte se na ptakopyska.“

        

Motto 2: „Tím jsme se samozřejmě nechtěli dotknout ani ptakopysků, ani příznivců těchto pitomoučkých zvířátek.“

        

Když jsem začal psát pravidelné soukromé a důsledné subjektivní hodnocení filmů, které jsem na počest nejlepšího snímku za posledních deset let nazval Dogma, netušil jsem, jak široká čtenářská i prezidentská* veřejnost netuší, o co kráčí. Ale jak mi vysvětlil vydavatel, v neuvěřitelném množství balastu, který chrlí nejrůznější továrny, dílničky a příštipkáři na sny, je možné snadno přehlédnout významný počin. Tak tedy o významném počinu:

       Snímek Dogma režiséra Kevina Smithe proběhl před několika lety našimi kiny, následně byl vydán na videokazetě a před několika týdny jej uvedla televize Nova. Klausužel, médiu nejtrvanlivějšímu, totiž DVD, se v našich končinách zatím úspěšně vyhýbá. Což je škoda, neboť i nedokonalé kazety již dávno zmizely z prodejních pultů.

       Film se sice odehrává v současnosti, leč příběh, který vypráví, začal nedlouho poté, co Bůh rozsvítil věky originálním heslem „Budiž světlo!“. Pak uhňácal něco ekosystémů, jabka a první hříšníky, na které, když se rozmnožili a začali tím pádem hřešit ve velkém, seslal anděla Lokiho, aby z měst Sodomy a Gomory vytvořil první precedent na světě. Jenže Lokiho práce s plamenným mečem a sírou časem začala nudit, takže když se jednoho dne s andělským kolegou Bartlebym opil, sebral odvahu a poslal Ho k šípku. On jim to samozřejmě vrátil a poslal je – nikoliv do pekla, ale na místo daleko horší, do Wisconsinu. Tam si milí andělé dva tisíce let stýskali a bavili se toliko tím, že jeptiškám rozmlouvali jejich víru, když tu jim přišel anonymní dopis s novinovým výstřižkem, že v kostele svatého Michala v New Jersey pořádá církev svatá cosi, co se nápadně podobá náborové akci. Kdo totiž v určený den projde jeho portálem, bude zbaven všech hříchů. Což pro naše dva hrdiny znamená, že pokud si uříznou křídla, stanou se lidmi, a pokud následně zemřou, vrátí se do nebe.

       Celá akce má malý háček. Jelikož by tím slavného Boha, na jehož neomylnosti je vše založeno, nachytali na švestkách, skončila by tím celá existence tak, jak ji známe.

       Ostatně pro diváky tímto filmem skončí celá Bible tak, jak ji doposud znali.

       Sám věřící Kevin Smith totiž nenamířil tento snímek proti víře, ale proti církvi, a to tak drze, že svého času nadzvedl celý Vatikán. Dogma je totiž chytré. Vychází z opravdu solidních znalostí a dobírá si všechno a všechny, Jeho nevyjímaje, kromě obyčejných věřící. Je zcela a naprosto kongeniálně vtipné, ale také surové, přesně v duchu knihy knih, v jejímž masakrálním obsahu by údajně měla být k nalezení útěcha. Také to není film na jedno podívání, neboť v přehršli postav mnohé ze záplavy vtipů nepostřehnete, a postřehnete-li, nevychutnáte si je. Obtěžoval-li by se český distributor s upoutávkou, patrně by obsahovala hlášku, že uvidíme, jak vypadá svlečený anděl, dozvíme se, jak také pracují můzy a že je Bible rasistická. Na tomto místě ovšem není potřeba, neboť mí čtenáři mi jistě rozumějí.

       Na závěr jedno varování: Pokud by někoho napadlo, že se pod vlivem Dogmatu podívá na další, novější osudy Jaye a Tichého Boba, ať na to zase hodně rychle kouká zapomenout. Tak, jako má nebe svůj protipól v pekle, tak i originální, zábavné, nápadité a chytré Dogma má svůj protiklad v podobě blbého a ordinerního snímku Jay a Tichý Bob vrací úder. A to už je opravdu úplně jiný příběh.

        

* Poznámka presidentské kanceláře: Zde jde zřejmě o básnickou licenci, o filmu jsme věděli, dokonce víc než o jiných neviděných (hlavně díky účinkování Alanis Morissettové v roli Boha), leč shlédli jsme jej až nedávno s typicky nováckým dabingem a hlavně překladem. Někde jsme si pomohli sami: John Baptista = Jan Křtitel, hlídací anděl = Anděl strážný, ale až Filip nám vysvětlil, že platypus, o kterém je řeč v úvodních titulcích, není nepřeložitelná slovní hříčka, ale vlastně ptakopysk.