Interkom: Liga výjimečných individualit

Liga výjimečných je výjimečný komiks. Je natolik výlučný, že nese honosné označení grafický román. Jeho příběh má dvě velká plus: nemá (zatím) žádné pokračování a je to týmovka. Jeho hrdinové si už vydobyli svá místa – každý z nich pochází z jiného příběhu a jsou natolik „staří“, že nepocházejí z komiksu. Rovnou ale předešlu, že nejsem komiksový fanda a nebudu srovnávat film s předlohou. Jako samostatný filmový příběh je to klasický boj dobra se zlem, kde ovšem není na začátku jasné – snad kromě Hlavního hrdiny a Mladého hrdiny – kdo je dobrý a kdo zlý a kdo patří ke které straně. Nemylte se, to nemusí být to samé. Děj je přímočarý, ale buduje napětí na zdánlivých maličkostech, které se v druhé polovině spojí v hlavní pointu, při níž udělají padouši klasickou chybu a následuje trest. Kouzlo filmu tkví v jednotlivých postavách a jejich současném jednání v konfrontaci s různorodou minulostí. Představování jmény a ukázkami schopností, vzájemná nedůvěra, pramenící z odlišností věku, pohlaví a motivace, erotické pokušení některých mužů od jediné ženy v týmu, typické hlášky, osobité styly boje – to vše tvoří páteř filmu. A někde na pozadí se vám vybavují minulé osudy postav a vy čekáte, jestli se projeví. Jako týmovka mohou být srovnáváni s X-meny. Mají podobnou strukturu, ale nejsou týmem s jedincem Wolverinem, ale týmem samých individualit, z čehož plynou zajímavější možnosti, bohužel jen z části využité.

Krásná je vizuální stránka filmu. Sice z ní trochu ční pompéznost na úkor logiky (např. monumentální první vynoření Nautilu), chyby z nerespektování klasických vlastností (upír na denním světle), ale zase oplývá spoustou legrácek (nýty pobité samopaly, roboticky vyhlížející celotělové pancíře). Většinu efektů má na svědomí lehce nereálné počítačové zpracování, což je zvlášť vidět v části z Benátek, ale jinak je na slušné úrovni béčkového filmu. Zdejší obludná monstra jsou rozhodně zajímavější než nedávno uvedený Hulk. Někdy je zbytečné vyprávění o minulosti, protože by měla být všeobecně známá (případ Doriana Graye), ale chápu, že průměrný Američan evropské novodobé mýty nezná.

Zajímavé je herecké obsazení, které dobře ladí s typy postav. Sean Connery (Alan Quatermain) má stále tentýž roztomilý přízvuk a na to, že je dědek, je docela mrštný a celkem rozumně dostává občas od mladších protivníků na hubu. Peta Wilson (Mina Harker) jako jediná žena oslňuje přirozenou krásou v tom správném věku, který přitahuje muže od puberty po hrob. Její chvilky nadpřirozena jsou dobré, ale nejlépe hraje její tvář, úplně mě dostala její první ukázka s krví na rtech. Rozpolcenost Jasona Flemynga (Jekyll/Hyde) se přetváří v něco nečekaného, poněkud proti jeho původnímu příběhu, ale zde každý z hrdinů projde vývojem, takže změnu v chování lze akceptovat. Pokud tohle nepřijmete, bavit se nebudete. Z kapitána Nema (Nasseruddin Shah) udělali indického kungfu mistra, aby ozvláštnili různé souboje, z čehož jediného jsem na rozpacích – proč všude tlačit východní bojová umění, když to nemá logiku? Aspoň že angažovali pravého Inda.