Všechna práva © Interkom 1984 - 2003
v pátek 15. listopadu začal o hodinu později, NTM změnilo o víkendu otvírací domu. Takže když si nás před vchodem okolo desáté fotil vysmátý Vašek Pravda, ještě bylo docela včas. U prezence se nás ujala Bí a děvčata od Keplíka, Filipovi Gotfridovi jsem vnutil nějaké reklamní Interkomy a chutě na přednášku Ondřeje Neffa Pravda o pekle. Nešlo, jak by název napovídal, o reklamu na jeho knihu, která je právě v tisku, ale o přehledný výklad historie pekla, potažmo vývoje názorů na ně. Vše doprovázené počítačovými slaidy z promítačky obsluhované Vláďou Kejvalem. Z Ondřejových komentářů: tohle je oddělení pekla pro ty příliš dobře oblečené, dejte si pozor a vemte si příklad ze mě (mimochodem byl jak ze škatulky :-), a tohle je peklo pro opilce, tady budu já...
O přestávce mi Lucka Čápová předala další CDčko s Ertarskou encyklopedií (Ercyklopedíí), které bych dostal na nedávném Erconu, kdyby mi zdraví a lenost dovolily se zúčastnit.
Následovala přednáška Richarda Klíčníka o komiksu, jak jej reflektoval při svém pobytu v USA.
Někdy o přestávce jsem potkal Ivana Adamoviče a Adama Dobrowskeho, příjemně by se povídalo, ale nemilosrdný Egon nás hnal do dalšího programu.
Michael Bronec vyhlašoval výsledky soutěže O železnou rukavici lorda Trollslayera. Nejprve uvedl porotu, zapamatoval jsem si: Janu Rečkovou, Jiřinu Vorlovou, Ivanu Kuglerovou, Mirka Žambocha, Martina Antonína, Leonarda Medka a Apokalypsu. Fandom již není ten spolek, kde jsem znal každého :-) Porotci se shodli, že se soutěž stala vytříbenější, že již nedochází hrůzy tak blbé, až hraničící se zábavností, na druhé straně jako by chyběly nové výrazné talenty.
Pak bylo uděleno deset cen: 9. Blanka Jirušková (první pokus, nevěděla, že píše fantasy, spíše fiktivní historii), 8. Míla Linc o přišel berlích (čekal, že po pěti letech psaní bude dál než na 8. místě), 8. Jitka Svobodová, přesvědčením trpaslice (plánuje odmaturovat), 7. Jan Dobiáš (má pozoruhodně široké inspirační pole, od vandru na Šumavě po Fantastickou zoologii, doufám, že od Borgese, a ne Průvodce Dračím doupětem), 6. Konstantin Šindelář uvedený jako autor na rozdíl od ostatních dostatečně průbojný hned tato slova potvrdil. Své šesté místo přisoudil tomu, že nebyla vybrána správná porota. Plánuje napsat román, nedávno se opil s jedním vydavatelem a plácli si. Že by Staso Juhaňák dokázal vytěžit něco pozitivního i ze svého sklonu k alkoholismu? :-), 5. Josef Štefan se pro cenu nedostavil, 4. lady Lady Candar (či jak) rovněž píše román, raději píše o nelidských rasách, ale proti lidem nic nemá. Inspiraci čerpá ze sebe, 3. novinářka Martina Šrámková uspěla s prvotinou, respektive s první dopsanou prací, má ráda Tolkiena a Sapkovského. Na tomto místě se MiB zeptal, zda se s ním někdy setkala osobně. Kdo ještě ne, nepochopil smích v sále, 2. Ivana Blahutová mi byla nějak povědomá, pak mi došlo, že si o ní a jejich povídkách před časem korespondovali Dáreček a Honza Vaněk jr., který si ji důkladně vygoogloval. Autorka pravila, že píše realismus a záleží jen na porotě a čtenářích, když to dekódují jinak. Nicméně mám za to, že povídky do soutěže zřetelně označené nálepkou fantasy odnesla na poštu sama :-)
1. místo získal Pavel Renčín, poděkoval MiB, první povídku napsal kdoví kdy právě do prvních Drakobijců, když jsem s ním později mluvil, nabyl jsem dojmu, že tato je naopak na několik let jeho poslední, že se nechal semlít kapitalismem a nastoupil zhoubnou cestu úspěšného mladého muže, který musí na pár let (haha) omezit své koníčky a věnovat se budování kariéry, a že nyní někde otročí jako marketingový stratég.
Pak se ještě křtila kniha Lenky Hnízdilové, charakterizovaná vydavatelem jako high fantasy, a obzvláště nám byly doporučovány erotické pasáže. Což o to, LH asi jako jediná z našich autorek fantasy vyvolává podobné představy již svým vzhledem.
(Egon si mi pak stěžoval, že neví, zda příští rok předávání cen nevyřadit z programu. Fantasy autoři jsou pak po dvou deci medoviny a přestálém napětí tak rozjívení, až to personál musea nelibě nese.)
V jednu odpoledne začala přednáška Zdeňka Šámala z ČT: Média a jejich budoucnost. Byla dost skeptická, zřejmě pod vlivem bezprostřední situace v našich médiích a TV zvláště. Přednášející v jednom z prvních ročníků Egonovy soutěže zvítězil s povídkou Něvěsta hadího boha (či podobně :-) a dodnes si udržuje celkem slušný přehled o SF a dovede na ní odkazovat i při zdánlivě vzdálených tématech. Co se týče digitalizace TV u nás, je optimistou: Technický pokrok ani PS (ČR) nezastaví.
Leon Křížek vyprávěl o zajímavém dovolenkovém zážitku, totiž o prohlídce Tapisérie z Bayeux (v programu bylo uvedeno „nejstarší komix :-) Řekl bych, že je velkým štěstím evropské vzdělanosti a civilizace, že se uchovala takováto památka události z doby téměř tisíc let vzdálené. Podle mě šlo o klíčový okamžik anglických dějin, bez smíšení s franštinou normanských dobyvatelů (původně vlastně Vikingů) by angličtina zůstala jen jedním z mnoha nudných germánských jazyků, takto se však stala univerzálním jazykem moderní civilizace (English Lingua Franca).
Jim Dollar v půlhodinovém pásmu potrápil tuším šest autorů do 18 let a předal jim hodnotné ceny věnované SFK Spectra. Vítěz obdržel ještě předplatné Ikarie, o které se pokoušeli tvrdit, že jsem jejím vydavatelem. Buď již i mladí bouřliváci ze Spectry stárnou a blbnou, nebo šlo o žert příliš sofistikovaný, aby mi ho hlava brala.
Pak jsme uviděli několik kousků z připravovaného filmu Choking Hazard, včetně živých herců (alespoň to tak stálo na Egonově programu, ale pak jsme viděli hlavně zombijce Procházku, Neffa a Ríšu). Prezentaci skvostně uváděl Štěpán Kopřiva, z našich známých tváří chyběl Pavel Dobeš, údajně právě zápasí s natočeným materiálem ve střižně. Předvedené ukázky mě trochu zklamaly, doufám, že to bylo způsobeno jen nízkou kvalitou velmi hrubého sestřihu. Ale vyděsilo mě, že ukázky Hvězdných válek, které nám kdysi promítal Franta Fuka, kde proti modrému pozadí jeden herec mával násadou od koštěte, měly k výslednému souboji blíž, než promítané úseky k jakémukoli hororu (i komediálnímu), co jsem jich kdy viděl.
Ba bál jsem se, že i cesta domů bude větší horor, než zatím předvedli zombivci. Naštěstí nás ale domů dovezl Ivan Kmínek a tak jsem hned za tepla mohl sepsat tuto zprávu o dvacátém Miniconu.
Zdeněk Rampas
11. prosince je už v Krakatitu trochu vánočně, dávám Egonovi Kdo je kdo pro Juraje Maxona a on mě zve na Vánoční schůzku KJV. Tom Němec pro mě má poslední Pevnost a dárek, který mě skutečně potěšil, přestal kouřit, že by v Pevnosti zavedli nekuřácké pracoviště? U stolu Peti Pavelka si povídám Adamem Dobrowskim o jeho diplomce, vrací se na Vánoce domů, diplomka je hotova, stačí ji jen napsat...
13. prosince uspořádala rodina Čermákových Vánoční posezení pro spřátelené scifisky z Prahy a blízkého okolí. Když jsme s Michaelou dorazili, našli jsme obvyklou sestavu Dárečka, Peťi Pavelka, Pavla xx, rodiny Netopejrových a samozdějmě Danu a Láďu Čermáka staršího. Jolana a Láďa mladší byli samozřejmě rovněž přítomni, ale první dvě hodiny spíše jako obsluha nespočetných hladových úst a žíznivých hrdel. Kéž by se i o mě někdy mé nezvedené takhle staraly.
Když došlo na dárky, Karel Petřík odtajnil vydání nového hororu od A. Riceové Mumie xxx a pak vyprávěl, jak bylo ve St na Vánoční besídce Tritonu po našem odchodu. Katrin by asi měla být zařazena do našeho pomyslného seznamu fandomových světic. Já dával svůj letošní univerzální knižní dárek, letos to bylo vydání sociobiologické knihy Červená královna, jsem zvědav, zda si o ní budu moci s někým popovídat.
Když jsme přišli, nějak se přede mnou objevila láhev Magistra a když jsem zjistil, že je prázdná a nevšiml si, že by mi s ní někdo pomáhal, poznal jsem, že je třeba myslet na odchod, do Ruzyně cesta dlouhá...
16. prosince jsem se dopotácel do Krakatitu v naději, že trochu rozptýlím depresi z přepracování, přiznám se, že se mi ani nechtělo pokračovat do KJV. Naštěstí jsem ze společnosti nezničitelného optimisty Toma Lasera Jirkovského a Lenky Bartůňkové načerpal novou chuť do života. Dal jsem Tomovi dárek pro Dárečka, to jsem ještě netušil, že jej uvidím ve čtvrtek, od Lenky dostal Bažiňáka, Tom nám ukázal nového Simonsexxx, na kterého právě získal práva a byl nejvyšší čas jít na mimořádnou schůzku KJV, mimořádnou i tím, že neměla určený program, byla věnována autorům a spolupracovníkům vydavatelství KJV, přišel Viktor Šanc a pití bylo zdarma, tedy na účet KJV. Vše v minulé větě uvedené spolu samozřejmě souviselo :-). Z autorů se objevil Mirek Žamboch s přítelkyní xxx, Ivana Kuglerová, Ondřej Neff s Ljubou Krbovou, dále pak ilustrátoři Milan Fibiger a Jan Patrik Krásný. Bez programu se večer brzy zvrhl v tlachání a tak jsme s Michaelou nacpáni výbornou večeří odkulili domů.
18. prosince zase v Krakatitu jsem potkal Pagiho a Honzu Kovanice, ukazoval mi Zápisky Mobi Dicka z Českých textáren, pak chvíli poseděl s Honzou Kantůrkem, Peťou Pavelkem, Tomem Jirkovským a Jolanou, předal Jiřině nějaké knihy, ubránil se její žádosti o porotění CKČ a pak prchnul na vzduch.
19. prosince vypukl nekorunovaný král letošní společenské sezóny VánočCon. Díky prostorám zde bylo značné množství hostů, srovnatelné s Mizerconem (tj. skoro dvacet), ovšem co do počtu tančících a svíjejících se byl tento překonán. Intelektuálněji založení se bez problémů mohli uchýlit do kuchyně a napomoci zmenšit baterii vín, která trůnila za oknem a každému příchozímu jasně signalizovala, že je tady správně. Navíc tentokrát byla akce pojata jako narozeniny tří oslavenců - hostitele Pitera a Rogera s Doktorem, kolektivní dary pak představovala skotská whisky Grants 100 proof, tequila 4 pistolas a dvě “ne tak docela červenáö vína. Ostatního pití i jídla bylo, co hrdlo ráčilo a kromě tanečnější hudby zazněly i Draconské koledy a sbor Alexandrovců. Balónková bitva byla úporná a díky omezené odolnosti balónků vůči rozpálené žárovce či svíčce i milosrdně krátká. Přes výhrůžky v pozvánce nakonec došlo i na tradiční konfety, takže účastnící nějakou vytřepou z šatstva ještě o Velikonocích.
19. prosince se u mě zastavili Richard Klíčník, Gudrun a Keplík a tak jsem jim mohl ukázat návrh loga Parconu 2004 od Teodora Rotrekla. Večer jsem se pak zašel rozloučit s několika spolupracovníky do hospůdky Na dně v Opatovické ulici (mimochodem, pokud by se KJV muselo zase stěhovat, tak doporučiji, salónek je mnohem větší než V Žitě a vypadá opravdu jako kajuta ponorky). Bohužel jsem se proto dostal na Vánoční večírek u Hanky Klímové až před desátou, což byla rozhodně škoda, jak kvůli těm šťastnějším dříve příchozím, Frantovi Novotnému, Janišovým, Richardu Klíčníkovi s další svou přítelkyní, Honzovi Vaňkovi jr., Lence Bartůňkové a samozřejmě všem třem hostitelům. Ti připravili skutečné hody a kvůli večírku přestavěli pokoj tak, že každý mohl komunikovat s každým a vůbec vládla ta pravá vánoční pohoda. Richard Klíčník hrál na housle, JVjr byl ukázkově jedovatý, František mluvil o moři a Josephu Conradovi, já připomněl zfilmování O Braiena Franta pak o něm napsal velký článek na Neviditelném psu, zkrátka všechno jak má být.
22. a 23. prosince jsme podvakrát navštívili RUR, ale v naději na předvánoční tržbu se tam i v pozdní dobu prodávalo, a společnost lidí, dožadujících se v lepším případě komiksů, hlavně ale Donutilova bestseleru Nikdo není dokonalý, nebyla právě inspirující. Přesto nás Filip příslibem medoviny přilákal i v úterý, jedinou změnou (těžko říci zda k lepšímu) byla přítomnost Michaela Bronce, který již jen svou aurou způsoboval, že z polic padali kazety.
