Všechna práva © Interkom 1984 - 2003

Třetí pokračování Matrixu je v podstatě druhou polovinou druhého dílu Reloaded. Navazuje přesně tam, kde dvojka končí – Neo je v kómatu, Bane napadený Smithem se pomalu probouzí, armáda strojů se provrtává čím dál blíž k městu Siónu a jeho obránci shromažďují síly na poslední boj. Už nemají žádné lodě, které by byly schopny vyvolat elektromagnetický puls, jedinou pořádnou zbraň proti strojům, a tak přicházejí na řadu klasické palné zbraně, přenosné rakety a pěchota, ovšem řádně vybavená a předimenzovaná, aby se mohla chobotničkám postavit. Agent Smith začíná být stále silnější, znovuzrozená Vědma záhadnější, Neo zmatenější, mocnější a zároveň zranitelnější, a do konce všeho zbývá nějakých dvacet hodin. Kdo zvítězí – Stroje nebo lidé? Vědma říká: „Všechno, co má začátek, má svůj konec“. Ale kde něco končí, něco jiného začíná. Matrix Reloaded ukázal, jaké poslání má mít Vyvolený Neo podle Architekta. Matrix Revolutions ukáže, že osud Nea je v jeho rukou.

       Oproti slabšímu Matrixu Reloaded se závěr trilogie podstatně zlepšil. Výrazně ubylo proslovů, částečně také proto, že role Morfea, přínosná v jedničce a otravná ve dvojce, je zde minimální a omezuje se na jednoduché věty a jednotlivá slova. Podivné prostředí Siónu, které se mně osobně líbilo, ale nehodilo se do světa Matrixu, se změnilo – opustili jsme Chrám a pohybujeme se pouze ve společnosti potrubí, obslužných šachet, munice a monstrózních osobních zbraní, vše barevně laděné od kovově lesklé po kovově černou. Role Merovingiana, Persefony a jejich poskoků se omezila na jednu scénu na začátku a naopak si výrazně polepšila postava Agenta Smithe, který je nyní na stejné úrovni jako Neo, což jedinou větou vysvětlí Vědma při posledním setkání s Neem a konečně ukáže pravou podstatu Smithe. Filmu tak vévodí dvě akční scény – vyrovnaný souboj Nea se Smithem v supermanském duchu, kde si specialisté vyhráli s létáním, deštěm, světly, rázovými vlnami, bouřkou a demolicemi pomocí těl a reálná bitva obránců Siónu (raketometčíků a obrněné pěchoty) s chobotničkami a vrtáky. Zde se zaskví v malé roli velitel pěchoty, zahraný podobným typem jako byl v Epizodě II. Jango Fett Temuery Morrisona.

       Bohužel i zde se najdou chyby. Zbytečně nafouknutá poslední scéna Nea a Trinity prostě musela přijít, stejně tak vytvoření hrdiny Siónu z trapného puberťáka. Neskutečnou tupost předvedl Neo v souboji s Banem – Smithem. Stačilo slyšet jedinou větu, kterou Bane vyslovil s dikcí Smithe, a každý člověk s aspoň jedním uchem by pochopil, s kým má ve skutečnosti tu čest. A kdyby člověk nerozeznal dikci od fikce či průser od průvanu, stačilo by mu bohatě Baneovo oslovení Nea; „pane Andersone“ Neovi nikdo jiný než Smith neříká. I když se mi líbila bitva v Siónu, stádní taktika chobotniček proti pěchotě byla tak pitomá, že kdyby ji trochu změnily, smetly by celou armádu během několika vteřin.

       Závěrečné rozuzlení je monumentální, mystické a přitom naprosto pragmatické. Neova životní úloha Mesiáše končí tak, jak končí každý správný Mesiáš. A jestli nějaké pako dostane nápad udělat pokračování Matrixu proto, že to vynese další peníze (což je jediný důvod, proč se pokračování filmů dělají), tak může zapomenout, že bych mu na to přispěl jediným centem.