Interkom: Dopisová rubrika

byl jsem v pokušení zkritizovat článek Gustava Murína o feminismu, když po úvodu, jak strašné ty feminisky jsou a jak se předvádějí s tím, že nepořádek, co při tom natropí, po nich uklidí někdo jiný, slíbil názorný příklad, a pak v kapitolce o Glorii Steinem neřekl nic víc, než že pózovala pro Playboy a že při její přednášce usnul — do nebe volající bláboly mi zatajil (neboť je zaspal) a nepořádek, který mělo být po jejím turné nutno uklízet, si také nechal od cesty. Jednak se ovšem článek posléze zlepšil a za druhé těsně před ním Richard Klíčník v ódě na Bažináče znovu dokazuje, že jsem se nikdy neměl ani slůvkem zastávat jeho češtiny proti Františce Velinské; obávám se proto, že kdybych vyčetl Murínovi nějaké nedotažené myšlenky či formální nedostatky, mohl bych si zakrátko nad nějakými zvěrstvy feministek rvát vlasy, že jsem se jich takto zastal (a mám těch vlasů čím dál míň).

Když si v Bulváru stěžuješ, že mladým asi už nic neříká Haussmann, napadlo mě, že bys to možná mohl napravit — jestli se nepletu, vyprší autorská práva po posledním prodloužení sedmdesát let po smrti a Haussman zemřel někdy 1922 nebo 23 (tuším že buď v prosinci nebo v lednu; 7. 1. 1923 podle Scifiworldu — to mimo jiné znamená, že dnešní mladé zřejmě podceňuješ: sice, jak sami uvádějí, převzali informace od Neffa, takže zásluhu na tom, že si Haussmanna všimli, má možná hlavně ON, ale přinejmenším si dali práci s vyhledáním několika odkazů na webu; když stručný životopis i Pagiho recenze Velkovýroby ctnosti mluví o Haussmannovu levicovém zaměření, připomněly mi slovník spisovatelů někdy z konce šedesátých let, jak na důkaz Haussmannových sympatií ke komunistům uvádí, že své verše pro vydání v šedesátých letech „citlivě zredigoval“). Nic by Ti tudíž nemělo bránit přetisknout třeba celou Velkovýrobu ctnosti (jako příspěvek k tématu utopie, když už sis je tak oblíbil, že se Kvark drží spíš utopií než literatury) nebo některou z Divokých povídek (osobně mám rád -1). Nebo by ses mohl v Kvarku pokusit o první úplné vydání Haussmannových veršů — tak jako je „on sám“ posmrtně „citlivě zredigoval“ ve prospěch komunistů, redigovali je za první republiky jeho příbuzní ve prospěch klerikálů, pročež není vlastně ani jisté, zda je úplné vydání vůbec možné, zda něco nejen nezůstalo dodnes v nezveřejněném rukopisu, ale nebylo třeba i nenávratně ztraceno.