Všechna práva © Interkom 1984 - 2004

Tuto knížku jsem si koupil spíše kvůli zálibě v tématech generačních lodí než proto, že ji dle upoutávky v Interkomu doporučil Jan Vaněk jr. (který za přehršel hrubek ve zmíněné upoutávce na ploše cca 10 cm² jistě ještě někoho zdrbe). K vlastní tématice generačních lodí autor mnoho nového nepřidal, přesto jsem této koupě nelitoval.

       Středoškolská maturita je sice stále ještě nazývána zkouškou dospělosti, ale straší už snad jenom maturanty ke konci svatého týdne. Zkouška dospělosti, kterou musejí projít všechny děti v Panshinově románu, je něco docela jiného. Zatímco naše maturita má celé čtyři relativně úspěšné výstupy, nabývá Zkouška jen binárních hodnot: úspěch – neúspěch. Neúspěch je přitom definitivní, neexistuje žádný reparát na podzim, protože je ekvivalentní smrti. Dítě, které Zkouškou neprojde, se jednoduše nestane dospělým člověkem a nezabírá drahocenné místo na Lodi.

       Autor vypráví příběh z pohledu (a ústy) hlavní hrdinky Mii Haverové, která má dvanáct let a za dva roky ji čeká Zkouška. Během ní bude vysazena z Lodi na jednu z kolonizovaných planet, kde bude muset (pře)žít třicet dní. Do té doby má čas se ještě ledacos potřebného naučit. Něco formou her s kamarády, něco v diskusi s otcem, předsedou parlamentu, nebo s osobním konzultantem. Spolu s Miou se o jejím světě stále více dozvídá i čtenář. Stejně jako ona ví, že to hlavní – Zkouška – teprve přijde a vše předtím bere jako přípravu. Ta je ze všeho nejvíce zaměřena na formování životních hodnot a postojů, „fyzické“ dovednosti se rozvíjejí až během závěrečného kurzu přežití těsně před Zkouškou.

       Při vlastní Zkoušce se toho děje hodně, dojde na nože, revolvery, sonické pistole i střelný prach, přesto není akce (jako ostatně v celé knize) to nejdůležitější. I zde jde především o rozvoj poznání hlavní hrdinky, která je nucena změnit běžný přezíravý pohled na zaostalé kolonisty. To hlavní se odehrává až během krátkého epilogu, kdy lodní shromáždění hlasuje o zničení potenciálně nebezpečné planety. Mia si uvědomuje, že „svět nekončí Lodí. Pokud chcete mít v úctě život, musíte přijmout celý zatracený vesmír.“ Teprve díky tomuto poznání je skutečně dospělá.

       Kniha je psána krásným jazykem, se zvláštním nadhledem dívky, která už ví. Autor je (stejně jako já) muž, přesto je podle mého názoru jeho (její) vyprávění dostatečně autentické.

       Alexei Panshin: Obřad dospělosti, SF

       Název originálu: Rite of Passage, přeložil Zdeněk Uherčík, vydal TRITON, 2003, 280 stran, cena 189 Kč, ISBN 80-7254-399-7