Logo rubriky
2/2004
  Věda a SF (další) (210)
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK   
 
Všechna práva © Interkom 1984 - 2004

Časem s vědou – technický únor

       Během února 1804 se rozjíždí první vlak na světě. Stalo se v jihowaleském Pen-y-Darrenu, kde konstruktér Richard Trevithick uzavřel sázku s majitelem místního dolu o pět set guinejí, tedy 525 liber (za to se tehdy pořídily dva domy se zahradou), že jeho tramwagoon utáhne po železné dráze místní koňky deset tun. Ty měly podobu primitivních vagónů, na kterých se navíc vezlo sedmdesát cestujících! Na zhruba čtrnáctikilometrovou trať potřeboval první osobák světa čtyři hodiny (včetně přestávek na přitopení pod kotlem lokomotivy a drobné opravy stroje i úpravy trati), přičemž místy „rozejetý stroj uháněl rychlostí pěti mil za hodinu“.
        
       „Vím o jedenácti možnostech, jak svůj vynález využít,“ prohlašuje v únoru 1909 na schůzi Chemické společnosti v New Yorku v USA žijící belgický chemik Leo H. Baekeland při předvádění svého nejnovějšího vynálezu: první plně syntetické (tj. nikoli z přírodních, ale z vyrobených surovin získané) umělé hmoty. K úžasu přítomných je tvrdá jako kámen, což se také odrazí v jejím názvu – slovo bakelit vznikne spojením začátků autorova příjmení a řeckého názvu pro kámen (lithos).
        
       Přesně po čtvrt století, v únoru 1934, zase zve americký chemik Wallace H. Carothers do laboratoře šéfy z chemické divize firmy DuPont ve Wilmingtonu a během chvilky před nimi vyrábí kilometry lesklých, bílých, velmi lehkých nitek vyznačujících se nehořlavostí, vysokou pevností, pružností a odolností k otěru. V patentní přihlášce se materiál bude jmenovat Polymer 66, ale do světa se toto první plně syntetické vlákno rozletí pod obchodním názvem nylon. Ve velkém se začne vyrábět roku 1939.
       Po čtyřech nezdařených pokusech přichází v únoru 1949 konečně sukces. První dvoustupňová raketa na kapalné palivo (jmenuje se Bumper a je dílem týmu Herberta von Brauna), odpálená (nebo už vypuštěná?) v texaském Fort Bliss, dosahuje výšky 392 km, čímž dost podstatně (o 187 km) překonává dosavadní rekord své pramáti V 2 z roku 1942. Vedlejším přínosem tohoto letu bylo zjištění, že i skrze ionosféru lze navázat radiové spojení. Na vývoji Bumperu se významně podílel technik českého původu Frank Malina.
        
       Americký elektrotechnik Edwin Howard Armstrong (narozen 1890) v roce 1918 jako důstojník spojovacího vojska vynalezl rozhlasový přijímač typu superheterodyn, který se líp ladil a měl vyšší selektivitu než dosavadní přístroje (za což byl povýšen na majora). O čtyři roky později pak zkonstruoval přijímač se zpětnou vazbou, čímž ještě víc zlepšil kvalitu příjmu a rozhodující měrou tak pomohl ke komercionalizaci rozhlasu. K jeho kvalitě pak do třetice – už jako profesor na Kolumbijské univerzity – přispěl návrhem a zavedením (1928, resp. 1935) kmitočtové-frekvenční modulace (FM). Patentové spory s konkurencí však otce hi-fi vyčerpaly natolik, že si počátkem února vzal život skokem z okna jednoho z newyorských mrakodrapů.
        
       Únor 1984, 264 km nad Havají. V těchto dějinných souřadnicích vystupuje z amerického raketoplánu Challenger astronaut Bruce McCandless poprvé volně, bez upoutávacího lana. Pobyl venku šest hodin a od lodi se vzdálil až na 98 metrů. Vývoj manévrovacího přístrojku pro tyto účely stál patnáct milionů dolarů.
František Houdek
Pavel Houser již delší dobu vede vědeckou rubriku ComputerWorldu ScienceWord na stránkách www.scienceworld.cz.
       To nejlepší ze svých článků shrnul v knize Vzpoura genů. Nevěnuje se v ní ale jen otázkám genomu a evoluční biologie, ale i počítačům zítřka, vesmíru, řádu a chaosu, umělé inteligenci, matematickým paradoxům a lingvistickým hříčkám.
       Na ScienceWordu najdete i recenze knih z pomezí humanitních a přírodovědných oborů, na jednu z nich narazíte také na následující straně. Knihu vydalo nakladatelství Triton.
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK