Všechna práva © Interkom 1984 - 2004

       V březnu 1874 se v Semilech narodil Bohumil Kučera. V době objevu radioaktivity (1896) studoval fyziku na UK. Ihned se tímto jevem začal intenzívně zabývat, což z něho udělalo prvního jaderného fyzika u nás. Do dějin světové vědy však vstoupil jinými vrátky: 1903 jako první na světě zkoumal vlastnosti rtuťové kapky coby elektrody. Nové pole však po habilitaci opustil (právě kvůli radioaktivitě) a 1918 na ně nasměroval talentovaného chemika Jaroslava Heyrovského. Výsledkem byl objev polarografie (1922) a Nobelova cena pro Československo (1959). Toho se ovšem Kučera zdaleka nedožil – bohémský život podlomil jeho zdraví, takže 1921 náhle zemřel.

       

       Už od roku 1916 se nejvýznamnější světový astrofyzik 1. poloviny 20. století Arthur Eddington zabýval problematikou vnitřní stavby hvězd. V roce 1920 oznámil, že zdrojem obrovské energie uvolňované ve hvězdách mohou být jedině jaderné reakce. A v březnu 1924 na sjezdu Královské astronomické společnosti v Londýně představuje jednu ze základních zákonitostí moderní astronomie; z již známého chování atomů při velmi vysokých teplotách a hustotách k záření i k sobě navzájem teoreticky odvodil vztah mezi hmotností hvězdy a její svítivostí.

       

       Prvního března 1954 na zapadlém tichomořském atolu Bikini Američané odpalují svoji první vojensky použitelnou termojadernou (vodíkovou) bombu. A jelikož Rusové ji už mají, teplota války klesá ještě níž.

       

       V březnu 1979 v jaderné elektrárně v Harrisburgu (Pensylvánie) vypadává chlazení primárního okruhu. Reaktor pracující na téměř plný výkon se přehřívá a po řadě poruch techniky a chybě obsluhy unikají do ovzduší radioaktivní plyny a do řeky zamořená voda. Těhotné ženy a malé děti z okruhu osmi kilometrů jsou evakuovány, tisíce obyvatel z oblasti v panice prchají. V blízkém okolí je v důsledku havárie asi 30 000 lidí ozářeno v průměru šestinou dávky z přirozeného radioaktivního pozadí.

       

       První transurany (neptunium, plutonium) byly připraveny v USA na přelomu 30. a 40. let 20. st. Od té doby jich nestále přibývalo, např. v březnu 1984 tým vědců ze západoněmeckého Darmstadtu připravil (ostřelováním olova vhodně urychlenými jádry železa) první tři atomy transuranu s protonovým číslem 108 (jeho nukleonové číslo je 265). Dneska jsme zas o nějakých deset protonů v jádře dál...

       

       A jelikož jaderný výzkum se neobejde bez počítačů, ještě dvě vzpomínky:

       V březnu 1679 všestranný německý učenec Gottfried Leibniz zveřejňuje ideu dvojkové číselné soustavy. Ta v polovině 19. století poslouží Georgi Boolemu k zavedení logických vztahů v algebraických rovnicích (mj. jednička je zde „ano“, nula „ne“), a tím vlastně k položení základů moderní počítačové logiky.

       

       V březnu 1964, během pobytu ve Stockholmu, umírá Američan německého původu Norbert Wiener (narozen 1894). Jako zázračné, spíš drezúrované než hýčkané dítě se upsal matematice. Byl na nejlepší cestě stát se jedním z jejích es, kdyby „nezabloudil“ – stále ovšem matematik – do houštin elektrotechniky, výpočetní techniky a biologie. Na předpokladu podobnosti funkce počítače a nervové soustavy vytvořil na počátku 40. let zcela nový vědní obor. Za oficiální datum jeho zrození se všeobecně považuje rok 1948, kdy vyšla Wienerova kniha Kybernetika. Proč tak pozdě? Inu, autor váhal, a kdoví, jak by to nakonec dopadlo, kdyby nabídka vydavatele nepřišla právě v době, kdy Wienerovo konto zelo prázdnotou... A poněvadž Wiener byl nejen vegetarián, ale i téměř absolutní abstinent, autorskou smlouvu uzavřel v cukrárně nad hrnkem kakaa.