Všechna práva © Interkom 1984 - 2004

Přijela jsem kolem šesté odpoledne. Spolu se mnou se z vlaku vynořila spousta fanů a tak jsme jako menší procesí vyrazili k Centru odborné přípravy (dále jen COP). Registrace proběhla v pohodě, v hale už bylo plno dalších nám podobných a vůbec. I letošní Taurcon vypadal slibně.

       V 18:15 jsem šla na přednášku Magie a čarodějnické procesy v Evropě 15.-18. stol., o nic jsem nepřišla, protože z technických důvodů začala přednáška později. Potkala jsem tam i přítomné členy rodinky (Durin's Family), konkrétně Elemmírëho, manžela mé neteře, jeho dceru a Istandil, u té nevím v jakém jsme příbuzenském vztahu… ale to vás asi nezajímá:-). V půlce jsme odešli do velkého sálu na Raveninu přednášku Hygiena ve středověku. Ono by samozřejmě více sedělo „Špína špínu myje ve středověku“, protože tehdy se tomu jen těžko dalo říkat hygiena. Nicméně, přednáška to byla výborná a hlavně jsme se skvěle pobavili:). Ve velkém sále jsme rovnou zůstali, protože měla následovat Wellova přednáška Jacksonův Pán Prstenů. Opět se však vyskytly technické problémy a místo v 8 začala až v 9. Tak jsme se zatím poflakovali dole u bufetu, povídali si s ostatními fany, pokoušeli se vyfotit (nakonec úspěšně:)) moji dceru Maril, jedli, pili a tak podobně a šli je do velkého sálu psychicky podpořit. Nakonec přinesli projektor z malého sálu, tak přednáška přeci jen začala, holt ve zkrácené podobě. Well nám promítal obrázky, řekl něco o hercích a jiných osobách, podílejících se na filmu, a pak se přešlo ke scénám, které v kinoverzi Návratu krále chyběly. O některých víme, že budou v rozšířené verzi, některé nejspíš nikdy neuvidíme, to je škoda:(. Well mě na ně dokázal tak natěšit… Skvělá přednáška, přestože v polovičním rozsahu.

       Pak začala přednáška o démonkách, ale nám už byla hrozná zima, tak jsme se šli ohřát do čajovny. Za chvilku mě ale rodinka opustila a zanechala napospas Melkorovi, který ze mě udělal mimino (dal mi dudlíček a dětské gumičky), grrr!!!:). Ale lahvičce jsem se vyhnula:). Nakonec mi i udělal ten čaj, kvůli kterému jsem přišla, tak mu bylo z větší části odpuštěno.

       Za chvíli tam začala přednáška (nebo spíše beseda) Egona a Kajnara o jejich cestě na východ – Írán, Pakistán, Indie. Ukázali nám hromadu fotek, vyprávěli a vůbec to bylo super a hrozně zajímavé. Ale jsou to šílenci!

       Ve čtvrt na 12 zavolal můj dinosauří tatínek a já pomalu opustila tu nádhernou atmosféru v čajovně a jela do Byšiček.

       Přijela jsem něco před desátou a hned jsem zamířila na dvůr za šermíři. Byl tam Lucas a pár tlachajících lidiček a čekali, až naběhne Zombík. Přišel pozdě, protože ještě doplétal kroužkové tílko:). Pak jsme ale přeci jen trochu kydlili, ale i trénovali a já byla kritizována a poučována a sama jsem také kritizovala a poučovala úplné nováčky. Pak jsme si šla na chvíli zastřílet. Když jsem se po chvilce vrátila k mečům, pokecala jsem, vyzkoušela si Zombíkovu kroužkovku (dost rychle jsem ji zase sundala) a pozorovala Bellatorisáky, jak staví stan a chystají se na vystoupení. Chvilku jsem pak kydlila s jedním hochem, který měl na sobě jako další v pořadí Zombíkovu kroužkovku. Když jsem ho ale sekla (tedy ne sekla, jenom škrábla naštěstí) přes čelo, že vypadal jak Harry Potter, radši jsme šli koukat na vystoupení skupiny Bellatoris, které právě začínalo. Byla to paráda!!! Ale mohlo to být trochu delší.

       Po představení jsme se, jako by to bylo předem domluvené, sešly – skupinka holek – v kroužku. Jedna bardka tam začla hrát na loutnu a zpívat a my jsme se někdy připojily, někdy jenom poslouchaly. Zkoušela jsem k tomu hrát na whistle, ale nějak s loutnou neladila, nebo jsem dotyčnou píseň neznala. Ale jinak to bylo fajn:). Pak pár lidí odešlo, pár přišlo (dva Bellatorisáci a chudák „Harry Potter“) ale víceméně jsme hráli dál. Pak už mi ale opravdu začala být zima a cítila jsem, jak tuhnu, a vedle nás se začali shromažďovat lidi na Capture The Flag Live!, tak jsem šla na přednášku o lukostřelbě. Sice jsem přišla v půlce, ale co jsem viděla, bylo zajímavé a výborně připravené (obrázky, skutečné šípy a luky). S následující přednáškou se odstěhovali jinam, tak zbylo ještě trošku času na další zajímavosti. Ale já šla na čajík.

       Od 4 měli Bellatoris další vystoupení. Šla jsem tam už ve tři čtvrtě a narazila na toho mladíka s jizvou na čele s jeho „komplicem“. Zkrátka se na mě dohodli, že se pomstí za ten šrám a hodí mě do bazénu! Ale utekla jsem jim:). Po nějakých 10 minutách jsem šla na to představení. Bylo to víceméně to samé co dopoledne, ale obohacené o několik vtípků a pár adrenalinových vložek (zapálené řetězy a flowerstick).

       Pak jsem se chvilku poflakovala všude možně a asi na 5 minut zavítala do Velkého sálu na dobu Románskou a pak na dvůr zakydlit s Goldberry molitanovými meči. Po chvilce jsme odešly na přednášku dvou Bellatorisáků o kejklířství. No… co se týče toho žonglování – nechápu, jak to dělají, vždyť to přece nejde! Holt jsou to šikulky… A přednášku měli výborně připravenou. Pak jsem na chvilku zaběhla do Velkého sálu, kde končila doba Románská a začínala polská fantasy s P.Weigelem. Odešla jsem dolů, podívat se po někom známém, nějak se všichni vypařili. U stánku Strak na vrbě jsem si chvíli pokecala s Michalem Broncem a s Lezsim probrala PPčko. Pak jsem zamířila opět do Velkého sálu na Konrada Levandowského. Zjistila jsem ale, že polština je pro mne úplně neznámá oblast a s překladem to nebylo takové, tak jsem opět odešla do čajovny. Po Irish Creamu jsem se s davem vydala… ehm ehm, to už je trapné … opět do Velkého sálu na slavnostní večer.

       Nejdříve se křtil sborník povídek Fantasy 1993-2003 a proběhl krátký rozhovor se dvěma vítěznými pany Němci, kteří pak také losovali tombolu. … abych to tu nerozepisovala minutu po minutě, tedy: Po sborníku přišla na řadu Achája od Andrzeje Zemianského, pak interview s Konradem Levandowskim (který prý na celém Taurconu nejvíce ocenil pivo!). Pak přišla opět tombola a to byla vážně sranda. Abych to upřesnila, pro výhry si chodilo pořád dokola stejných pět lidí! Aspoň že to nebylo jako minule, kdy si téměř všechno odnesla Bee, tentokrát se musela dělit ještě s Belcarnenem a několika dalšími. Pak Silver vyhlásil výsledky Capture the Flag a na závěr se chystalo divadlo, tentokrát v podání Bellatoris a s nezeměplošskou tématikou! A bylo vážně skvělé. Byly to lehce parodizované klíčové momenty historie ( a taky jeden z budoucnosti) s šokujícím koncem:). A po divadle plánovali ještě něco super: ohnivou show pod hvězdami! Nakonec jsme při čekání ani nezmrzli a dočkali se. Nejdříve přišly zapálené řetězy, které ve tmě vytvářely úžasné světelné obrazce, pak zapálený flowerstick s podobným výsledkem, potom Bellatorisáci ukázali souboj rytířů s mečem a pochodní a nakonec kejklíři-plivači ohně předvedli dvouhlavého draka nebo saň nebo co to bylo a dokonce i dokázali, jak takováhle potvora umí zahnat ozbrojeného rytíře. Co víc říct? Bylo to super, dokonce ani nezpůsobili požár ani nikoho neupálili. Úžasné!

       Vrátili jsme se do sálu na přednášku Františky Vrbenské. Svým svérázným vtipným způsobem vyprávěla něco, kde jsem vůbec nechápala o co jde (přišla jsem pozdě a asi jsem byla trochu unavená:)), ale nejspíš šlo o zbojníky a hezky se to poslouchalo. Asi ve čtvrt na 12 zavolal tatínek a jeli jsme domů.

       Přijela jsem opět ve tři čtvrtě na 10 a šla do čajovny na přednášku F.Vrbenské Balada o starém námořníkovi. Zrovna tam řešili jejich popravy, především oběšení. Potom se probíral denní život běžného piráta (jako např. jeho funkce a na ní závisící plat, přísný celibát na lodi apod.) a pak nějaké ty příběhy o slavných pirátech (i pirátkách!) nejen z Karibiku:).

       Z čajky jsem šla do Malého sálu 2 na Fantasy z pohledu biologa. Vážně výborná přednáška! Povídání bylo doplněno obrázky, animacemi (které sice nefungovaly, ale byly tam!) a ochutnávkami diviznového medu a elfího cukroví. Přes svítící organismy (nějaké bakterie, pak taky myši a jiná zvířata a nakonec staří dobří Telperion a Laurelin), mýty o rostlinách a květomluvu jsme se dostali až k Trifidům a jiným masožravkám.

       Potom jsme s rodinkou zašli na dvůr, kde Bellatorisáci balili svých pět set švestek. Krom těch švestek už zabalili i meče, tak jsme nemohli zakydlit. Vrátili jsem se tedy do Malého sálu 2, abychom zhlédli nějaké pěkné trailery a zjistili nějaké zajímavé informace o SF a F filmových novinkách. Lidičky se ale pomalu trousili pryč, Elemmírë odešel na vlak a vůbec se to tam začalo nějak vyprazdňovat :( Program se chýlil ke konci.

       Přesunuli jsme se do Malého sálu 1 na besedu O conu po conu, neboli „hele, jak Keplík obědvá“ :). Avari se snažili pořád omlouvat za nějaké potíže, ale podle mého názoru zbytečně. Já byla nadmíru spokojená.

       Pak se další várka lidí odebrala na vlak, nastalo loučení, uklízelo se, zkrátka se děly všechny ty smutné a nepříjemné věci, spojené s koncem conu. Pomáhala jsem chvíli sbírat smetí a nosit židle a pak jsem se i já vydala na nádraží.

       Ještě si neodpustím takový špek na konec:). Na nádraží jsem potkala Lucase s tou jeho, Silvera a (jak on se to… pardon jestli to napíšu špatně) Muna. Docela mě to potěšilo, aspoň nebude ten návrat do reality tak prudký, když budu mít ještě ve vlaku kolem sebe pár fanů. Tak jsem si skvěle pokecali, čekali na vlak do Prahy, podle nádražního hlášení 10 minut zpožděný. S ohlášením nástupiště se však neobtěžovali. Za nějakou chvíli přijel kamsi dozadu jakýsi vlak. Když nic nehlásili, rozhodli jsme se, že tam zaběhnem a zjistíme, zda je to ten náš. Doběhli jsme na nástupiště, ale ten vlak tam už nebyl. A v tu chvíli začali hlásit, že právě na tuto kolej přijede vlak do Prahy! Ať žijí České dráhy! Počkali jsme si tedy 20 minut na další vlak a spolu s dalšími dvěma fany, kteří se k nám na nástupišti připojili, jeli směr Praha – Masarykovo nádraží. Jen já jsem vystoupila v Lysé n.L., kde už na mě čekal táta, a jela do Byšiček.

       Nezbývá než se těšit na příští Taurcon! (Ignoruji Gudrunino embargo na slovo „příště“.)