| | 5-6/2004 | |
Fandom v datech
(další)
|
(212)
|
|
|
|
|
Všechna práva © Interkom 1984 - 2004
Hvězdný bulvár
Odposlechnuto
Na Fóru digitální fotografie demonstruje jeden vystavovatel svůj um na digitální fotografii ročního syna.
A: „Tos dělal sám?“ „Samo,“ přitaká chlubil B.
A: „A jak?“ B: „Minoltou.“
A: „To se teď dělá..., foťákem?“ „No jasně, tos nikdy neslyšel ,Pozor, vyletí ptáček'“ nevypadl z role B.
***
S tím ti nepomůžu, v ženskejch se vyznám ještě méně než ve Windows, jsem jenom občasný uživatel.
***
1. dubna Mio Butora zajistil levnější pokoje pro Tatracon, takže se snad setkáme v tradiční sestavě.
Večer Tom Němec prezentoval inovovanou Pevnost – Legendu, vznikla sloučením staré Pevnosti a v podstatě inzertního časopisu Legenda. Naštěstí jsou obě části snadno identifikovatelné a při listování to moc nezdržuje.
Z Polska se mi ozval Adam Dobrowski, potěšený internetovým vydáním posledních čísel IK roku 2003. Musím vystavit i letošní čísla. To, že tím udělám radost několika našim zahraničním čtenářům, je dostatečnou odměnou :-)
3. dubna vypukl po obdobně krátkých přípravách, jaké předcházely Vevercon, další con pod širým nebem – Prevorvaňcon. Tentokrát jako záminka posloužila oslava Mezinárodního dne ptactva, takže všichni s ptačím příjmením měli vstup zdarma. V naší početné sešlosti se jedna takováto osoba našla – Pet je příjmením Pštrossová a všem ostatním to bůhvíproč připadalo jako dobrý důvod k solidární akci. Proto byl na visačku vybrán ptačí motiv, tedy pavňák je taky napůl opice, ale dr. Moreau by nebyl proti. I počasí se v rozporu s chmurnými prognózami tvářilo slunečně. V Tropickém království proběhla tradiční kontrola adoptovaných piraní (poplatek jsme po decentní upomínce zaplatili necelý týden před akcí), ty velké od té doby, co na ně přispíváme, vyrostly na dvojnásobek, asi by jim neměli do žrádla přidávat všechen ten biologický odpad, i když křídla jim zatím nerostou. Novou atrakcí v tomto pavilónu byly fungl nové anakondy (mladice, zatím jen pár metrů), které ovšem projevovaly tolik aktivity jako stočená zahradní hadice. To ostatní obyvatelé byli čilejší, holt jaro je tady. Po nezbytných občerstvovacích zastávkách jsme ještě zaznamenali nové klece s orly a pak hurá zhodnotit akci v klubové restauraci Legenda.
Marvin
5. dubna jsme s Pagim odvláčeli sbírku černých a zlatých Mloků, pulců, skokanů a podobné havěti k němu domů, kde budou odpočívat do Akademie, potažmo Parconu. Pak jsem se vydal do RUR, kde byl místo nemocného Filipa Jirka Pavlovský. Doloval jsem z něho veselé historky z natáčení Místa nahoře a jeho názor na Choking Hazard a takto obohacen o souvislosti ze zákulisí jsem si pak vychutnal první díl. No možná se ještě podívám i na druhý, o prvních dvou Jirka řekl, že v nich je patrné autorství Dobeš, Kopřiva, Pavlovský, pak je semlela nepřekonatelná inerce dramaturgie Čt.
6. dubna jsme s Frantou Novotným (podařilo se mi ho uvrtat do hodnocení nejlepších příspěvků soutěže Trifid) navštívili redakci Tritonu. Právě vyšla Boží výheň od Grega Beara, tak jsem se napakoval recenzními výtisky.
Odpoledne jsem zašel do Krakatitu, kde jsme s Tomem Jirkovským mluvili o potřebě reformy Akademie, když se odkudsi objevil Slawek Sączek. Chvíli jsme vedli dinosaurské řeči na téma takových dvacet let, co uplynulo od roku 1984, kdy Slawek na Miniconu vstoupil do kontaktu s ČS fandomem, pak ale dorazila Radka Žáková, kterou vzal do Prahy Tom, a Slawek měl zase nějaké jednání s Wojtou Běhounkem ohledně obchodů, takže jsem se vydal domů, kde už na mě čekal Keplík. Taurcon je za 10 dní, nejvyšší čas vydat jeho sborník, a tak jsme se dali do tisku fólií. Poučeni loňským rokem jsme to zvládli ani ne za tři hodiny…
8. dubna jsem místo do Krakatitu vyrazil do Faustova domu na přednášku Daniela Frynty Fylogeneze jazyků, lidských genů a pravěké migrace. Díky agitaci Honzy Macháčka jsem se tak krom něho sešel ještě s Pavlem Houserem a Honzou Vaňkem jr. Přednášku uváděl tuším Ivan Havel a zjednodušeně řečeno šlo o uplatnění kladistických metod místo na rozrůzňování živočišných druhů na genezi nových jazyků.
9. dubna mě v Krakatitu vyděsilo druhé vydání Crichtonova škváru Proud času (nebo tak nějak). Odhlédneme-li od kvality, stále zůstává faktem, že ještě nedávno toho byly hromady v levných knihách. Pokud má Baronet sílu a odvahu se vracet k věcem, které napoprvé neuspěly, bylo by záslužnější udělat novou redakci (a obálku) nejpozoruhodnější věci, kterou zatím vydal, totiž Mučitelovu stínu od G. Wolfa, a pokud by se chytil lépe než napoprvé, vydat i jeho pokračování… Napsal jsem něco v tom smyslu Zdeňce Volné (ne že by v Baronetu měla velké slovo, ale občas na něčem spolupracujeme) a dověděl jsem se, že nové vydání spoléhá na zájem vyvolaný chystaným filmem. Uvidíme, námořním románům, které vydal Talpress a Poutník, filmy v prodeji určitě moc nepomohly :-)
10. dubna bylo další významné datum – na tento den stanovil Záviš po konzultaci s Piškotkou Dojížďácon (spolu se totiž podíleli na získání několika tekutých pochutin v rámci Salimy). Tento con je vůbec pozoruhodným fenoménem – jak název napovídá původně, vznikl jako reakce na jeden obzvláště bohatý Mizercon. Od té doby se z toho stala příjemná tradice, i když neúprosné záruční lhůty, mlsnost a žízeň nedovolí většině přebytků z první akce dožít se té druhé. Novější tradicí, zahájenou loni, se stalo vytvoření konsorcia za účelem zakoupení a následné konzumace nějaké lepší single malt whisky. Letos to bylo nezávislé plnění Highland Parku. V souladu s názvem akce bylo dojeto několik dříve načatých whisek, nemluvě o zde otevřených vínech. Standardně už tak bohatou a mezinárodní nabídku sýrů a uzenin zpestřila letos košická Mamča s východoslovenskými specialitami. Před půlnocí hrál na přání Záviš vybrané klenoty ze své diskotéky a tak nechyběl Barel rock se songem Andula z Komárna – na hity továrna, či maďarská verze Sandokana. Klikin dodal ze supermarketu stylové visačky sloužící k specifikaci hovězího dobytka. Prostě stylová společenská akce. A Miles se jako vždy svlékl do trenýrek, ale tentokrát mile překvapil parádními sametovými boxerkami bezmála srovnatelnými s mými (jak se mohli vzápětí všichni přesvědčit – přece jen si myslím, že po výtvarné stránce je Snoopy zajímavější než Garfield).
12. dubna se hravější fanové místo předvádění velkoměstem zdegenerovaných velikonočních tradic sešli zahrát si opět Carcassonne. To si mezitím pořídil Amis s Amilou a tak, aby se s hrou nemuseli nosit, konalo se to u nich. Pet přinesla jahody, takže jsem mohl zkusit namíchat Batidu Morango za asistence dovednějšího Amise (chtělo by to příště přidat trochu hnědého cukru a ubrat cachaçu). Z dalších her došlo opět na Krtky (Under the Ground), deskovou verzi Labyrintu a Fantóma Prahy (výjimečně vyžadujícího spolupráci místo soupeření). Na závěr jsem si všiml, že je mezi nabízenými nápoji grappa, požádal jsem o ochutnání a po svolení jsem elegantně utrhl uzávěr tak, že špunt zůstal v láhvi. Hostitelův pokus s vývrtkou skončil pádem korku do hlubin. Následoval experiment se smyčkou nitě, pak zjištění, že by bylo lépe obsah nejprve přelít. Pak byl na nit navlečen korálek, aby se nelepila, po jeho pádu do láhve nešel přes špunt vytřepat ven. To byl nejvyšší čas odejít na autobus, než dojde k pokusu o rozbití láhve o mou hlavu nebo sestavení kompletního modelu plachetnice v láhvi.
Marvin
13. dubna v Krakatitu povelikonoční mrtvo, jen ve fantasy místnosti probíhalo jakési školení před chystaným LARPem (mozky odevzdejte sem, po skončení hry vám budou vráceny:-). S Ivanem Kmínkem a Egonem Čiernym jsme diskutovali o kvalitách military SF, pak se k nám připojil ještě Vašek Pícha, než byl odtažen do LARPu.
15. dubna mi Pagi hlásí, že mu dnes má Ondřej Neff donést MegaMloka (snad zaúřadoval Vlado Ríša, který to slíbil J. Olšovi jr.). No uvidíme. (Donesl :-) V podvečer mě v Krakatitu Peťo Pavelko informoval o úspěchu Viktora Dražného v Milionáři, Skrblík už k této příležitosti vydal miliónovou bankovku. Pak jsem Richardu Podanému předal pár formulářů Akademie SF, která se na nás už řítí, a dali jsme řeč o předávání cen Magnésie Litery a o pocitu trapnosti, které v nás všechny podobné akce vyvolávají, a opětovně jsme děkovali osudu zato, že máme Romana. Byl by to tedy šok, kdybychom ho přiměli přijít ve smokingu a on by všechny dvě hodiny jen chválil.
Přes hluk a kouř jsem takřka litoval, že musím být v 18.00 v Limonádovém Joe, bylať docela příjemná návštěvnost: Egon rozdával reklamně-recenzní výtisky Seržanta od Mirka Žambocha, který zde rovněž s přáteli oslavoval dotisk svého díla. Dorazila i početná brněnská delegace Dana Krejčová s Tunelářem (a později se snad objevil i Mirek Dvořák) a z opačného konce Česka zase Dáreček…
15. dubna po mnoha teoretických úvahách jsme si konečně tenhle týden zaplatili členství ve filmovém klubu a hned jsme volili klasiku: Police Story – hraje a režíruje sám Jackie Chan. Je fakt, že ten den dávali i 451° Fahrenheita, ale jako správní SF fanové jsme dali přednost kung-fu. Když pomineme šéfa klubu a jednoho diváka, který zůstal z předchozího promítání, tvořili jsme celé osazenstvo sálku za barem. I když film sám je míněn převážně jako vážná gangsterka, smíchem jsme nešetřili.
Marvin
16. dubna se konal na nějaký čas asi už opravdu poslední večírek u Klímových, Vilma očekává dalšího potomka již za čtrnáct dní. Měl jsem nějaké (později je jistě barvitě popíši :-) starosti s vydáním Interkomu a tak jsem během cca 24 hodin sezval mimořádně malý kroužek.
19. dubna RUR, Filip šel kamsi do kina a já neměl třídní schůzku :-), takže jsme nikam nespěchali. Dodatečně jsme oslavili mé narozky, Iva mi donesla za pomoc s bakalářkou dva litránky z rodiného vinohradu (doufám, že ji za to nevyhodí, ze školy, ne z domu :-)
20 dubna Skrblík rozesílá své milionové bankovky, které vytvořil inspirován Viktorovým úspěchem v Milionáři. Odpoledne hrajeme v Krakatitu oblíbenou hru čekání na Laser.
Čtvrtek před poradou
22. dubna hned po ránu kvačím do Tritonu dojednávat podrobnosti edice mistrů české SF povídky. Bohužel dlouhé ruce Corelu mě díky ďábelskému vynálezu mobilu nahmataly i zde a zahájily spolu s vedrem jeden ze dnů, kdy spolu s hrdiny Choking Hazardu začínám pochybovat o smyslu života. Odpoledne jedu na Smíchov pro IK 4/2004 a napůl uvařený pak do Krakatitu, už jsem tam byl po obědě na kus řeči s polským bohemistou Dabrowskim, naštěstí se jej ujal Vojta Čepelák, takže jsem se moc nezdržel.
Před Krakatitem byl stolek, na stolku knižní vydání Choking Hazardu a za ním jeho autor Petr Macek. Nechal jsem si podepsat svůj výtisk, pokochal se svatou rodinou Netopejrových, na kterou se z Krakatitu přišla podívat Jana Radoušová, a vydal se po schodech nahoru do kavárny. U příležitosti podpisovky se tu zastavil JWP a spousta dalších zajímavých fanů, mezi kterými jsem kolportoval čerstvý IK.
Potěšil mě zájem mladé generace o IK, Silver si předplatil pro svůj adolescentní klub, ale i Červený trpaslík a Sindrid jevil zájem, říkal jsem si, že tedy ještě mají/máme naději, pak jsem si všimnul, že všichni čtou článek o Trpaslíkonu (který si předtím sami napsali :-).
Objevil jsem se i Tom Vild, zkasíroval jsem ho o předplatné Interkomu a když dodal, že takové věci nesleduje, pravil jsem mu, že já na to svou intelektuální kapacitu plýtvat musím, abych vybral každé předplatné, které jen jde, bych neskončil jako bezdomovec a nevypadal jako on. Moje špičkování ho z nějakého důvodu dost rozčílilo, asi byl zrovna cestou ze salónu, kde dal za svůj bohémský zjev několik tisíc, nevím, rozešli jsme se ve vzájemném nepochopení.
Pak jsem poseděl s Pavlem Weiglem a Honzou „Šamanem“ Kovanicem, s Tomem Jirkovským jsem vzpomínal na okolnosti vydání Kmínkovy sbírky o Velké vesmírné kanceláři a chtěl jsem se zeptat přítomného Petra Bauera, zda ještě někde nemá originál zajímavé obálky této knihy.
Jiřině jsem vnutil další román z Ceny Trifid, asimovovský opus pro Grora mi ale zůstal, neb tento někde vydělává na studium a živobytí. Napůl mrtvý se dopotácím domů, ale místo resuscitace pálím CDčka s novou edicí Interkomu pro poradu. Skutečně den blbec, takhle se občas cítím po hodně únavné poradě, ne den před ní…
Jarní porada SFK Jalovec
23. dubna jsem dobil baterie do mobilu, foťáku, holicího strojku a zubního kartáčku (mimo okres Praha musíte být připraveni na všechno :-), zaskočil do práce dopsat a vytisknout materiály na poradu (tiskárna samozřejmě začala stávkovat), a v půl třetí vyrážíme s Pagim a Jiřinou směrem na Třebíč, leč trochu delší cestou neb, tuším že v Jihlavě, nabíráme Pechiho (SFK Palantir). Vedro jako včera, auto vyhřáté na příjemných 55° Celsia a hned za Prahou zácpa, během níž jsme se na úroveň odbočky na Stránčice (12 km za Prahou :-) probíjeli skoro hodinu. Naštěstí kolona skončila pár minut před tím, než se začala vařit voda v chladiči…
Když jsme ale kousek před Jalovcem dohnali Vaška Fořtíka, nastal obrat k lepšímu, svěží vzduch Vysočiny a jen příjemně hřejivé slunce a party Opaváků (Hanka Pěchulová a Petr Stanke), Olomoučáků (Lenka Turečková), Ostraváků (Hana Plutová a Klingon Daneš), Šumperáků (Skrblík a Víťa Vepřek) okolo stolu s pivem mně rychle zlepšily náladu a daly zapomenou na útrapy cesty. Nechal jsem kolovat lahvičku slivovice skromně nazvanou Presidentskaja a pokračovali jsme v zábavě, kde jsme před půl rokem na témže místě přestali. Martin Koutný a Pepa Kodym postupně přiváželi z nádraží další přátele, Standu Otavu z ostravského KLF, kopřivnického Randalfa, později bývalého a současného radního za brněnský fandom Pavla Mikuláštíka a Marvina.
Pak ještě dorazil Silver s radními Dárečkem a Gudrun (teď se s ní již častěji setkáte jako s Kamilou Sirotnou) a potom jsme již jen čekali z které strany hvozdu obklopujícího Jalovec se vynoří Honza Macháček…, leč poslední dny na mě dolehly a okolo jedenáctí jsem zcela nespolečensky a v rozporu s fandomovou etiketou odpadl a zahučel do postele.
Ráno po výborné snídani, ano Jalovec má i řadu předností a škoda, že se sem odvažuje jen nejodolnější část fandomu, jsme začali jednání. Po zahajovacích procedurách dovezli pořadatelé od vlaku i Šimona (bohužel jediného slovenského zástupce, ale i tak je třeba ocenit tu obětavost, cesta vlakem ho myslím přišla na víc než třetinu průměrného platu v SR). Ráno přijeli už jen další Brňáci a Šumperáci, takže porada patřila spíše k těm menším.
Vašek Pravda nedorazil ani nevyslal své janičáře, takže jednání probíhalo bez nervozity rychle a konstruktivně (a hlavně nikdo nechtěl, aby se protáhlo do hokeje :-). Nebudu zde suplovat zápis a tak jen pár věcí, které mě zaujaly,
V debatě o udělení Mloka měl Martin Koutný tak pěknou řeč, že jsem předem věděl, že už ho má Jiřina jistého. Když se probíral mail s potvrzením žádosti o konání Parconu 2005 od Vaška Pravdy (SFK Avalon, který není členem ČS fandomu), většina přítomných nebyla nadšena dalším Parconem v Chotěboři (a nejspíš opět s ubytováním v HB), ale ani protikandidát nabízející Kopřivnici nevzbudil velké nadšení, hlavně termínem na konci roku. Pro fandom jako česko-slovenskou organizaci by bylo podle všeobecného názoru dobré, kdyby se národní con pořádal na Slovensku. Šimon slíbil, že na Vartovce vyvine přiměřené úsilí, a tak bylo konečné hlasování odsunuto na Parcon do Brandejsa.
26. dubna se šlo na Kill Bill 2. Přísliby z prvního dílu byly naplněny, tempo se zvolnilo, krev už nestříká, ale jen kape. Dobrý biják.
Marvin
27. dubna byla na programu otevřené schůze KJV beseda s kapitány a námořními důstojníky z řad klubů a hostí.
Franta Novotný hovořil mimo jiné o historii jachtingu a o podivných cestičkách, které vedly ke vzniku organizací vydávajících dnes certifikáty a povolení. Zkrátím to na popis současného stavu, kdy – potom co Viktor Kožený zašantročil Čs. loďstvo – se všichni úředníci naší admirality přeškolili na řízení a regulaci námořního jachtingu :-).
Martin Corn hovořil o svých těžkých začátcích a o tom, jak se vypracoval z prostého matróza na kapitána.
Bohaté zážitky měl i Leon Křížek, který se plavil na parním ledoborci Krasin. Ano, byl to ten, co zachránil zbytky Nobileho výpravy včetně SF spisovatele akademika Běhounka. Na tomto místě se mladší ptali, zda byl Leon přítomen právě na této záchrané misi, a starší a s bolševikem seznámenější se zase divili, že loď vydržela tak dlouho. Pravdivou se nakonec ukázala má hypotéza že ledoborec byl postaven ještě za cara. Leon znal i podrobnosti, loď byla pod jménem tuším Svatobor postavena v roce 1911 v Liverpoolu.
V Žitě byl přítomen i vyštafírovaný Vašek Pravda, dal jsem s ním řeč o poradě a o své naději, že na Parconu a v Pohodě bude přítomno víc zástupců klubů, než se nám podařilo přilákat do Jalovce. Nesdílel můj optimismus, ale já doufám, že až se rozšíří, že opustil ČS Fandom, někteří plaší jedinci se mezi nás zase odváží :-).
29. dubna opět hromadně navštíven filmový klub, končil seriál k 50. narozeninám Jackie Chana, tentokrát dávali Dragons Forever. Jednalo se vlastně o soudní drama, až na to kung-fu a romanticko-ekologickou zápletku. A nelze zapomenout Jackieho veselé kumpány z baletní školy. Jako tečka pak byl promítnut začátek dokumentu obsahující mistrovy nejvážnější úrazy, od prostého zlomeného nosu až po frakturu lebky pořízenou v Jugoslávii.
Marvin
29. dubna jsem v Krakatitu zval na Akademii nominované a jinak žádoucí hosty (mnohé jsem sice viděl v KJV v úterý, ale bylo příliš horko, aby mě to napadlo, asi v sobě mám něco z trolla, můj mozek se nejspíše mění na křemičitan). Všude obíhalo spousta lidí s terči na hrudi i jinde, hosté u stolu Peti Pavelka litovali, že s sebou nemají nějaký kvér. Pak se tam ukázala úplně vyčerpaná Ivana Kuglerová a vysvětlila nám, že nejde o terče, ale o znak LARPu, který řídí, a už se jen těší na postel, až to celé skončí. U baru slavil Dáreček narozeniny, já ostuda to nevěděl a jediné, co jsem mu dal, byla práce… To Jolana uspořádala zahradní slavnost se sudem a grilováním, moc rád bych tam také šel, ale Akademie na krku…
Tom Jirkovský rozdával recenzní výtisky další Star Trek knihy od Petra Macka (minulý týden zde podpisoval Choking Hazard), Pavel Weigel mi ukázal článek, který napsal o Taurconu, a jiný o K. Bulyčevovi. Vlasta Talaš mi dal pro Honzu Hlavičku tlustou německou ságu, Jiřina mi vrátila tlustý román, že jsem ani neuzvedl kufr, a tak jsem místo domů zajel ještě do práce, kde jsem to všechno zase vysypal.
30. dubna jsme se po čase sešli s prvotními členy SF klubu BC (z nichž někteří byli i u vzniku Villoida), doufám, že se mi podařilo překonat skromnost Petra a Inky Hanušových, aby prohrábli svůj šuplík a sestavili sbírku povídek. V příjemném hovoru jsme si ani nevšimli, že už jsme v EU.
1. května uspořádal Miles náš soukromý turnaj v pétanque, protože na oficiální turnaj konaný další den se nikomu nechtělo. Hrálo se systémem Supermelée (= před každým kolem se losovaly z přítomných hráčů nově utvořené dvojice, hrající v náhodném pořadí proti sobě). Nechci se chlubit, ale skončil jsem celkově druhý.
2. května navštíveno kino Scala, poslední klasický biograf v centru. Samuraj byl krvavý, okořeněný černým humorem, rozhodně patří mezi ty pro mě stravitelné japonské filmy.
3. května jsme taky konečně navštívili filmový klub kvůli tomu, proč jsme do něj vstupovali, tj. kvůli anime. Laputa – létající město je klasika od Hayao Miyazakiho (Princezna Mononoke, Cesta do fantazie). Na velkém plátně nádherná podívaná plná bizarních létajících strojů a vzducholodí, končící trochu dle japonských stereotypů = apokalyptické finále.
Marvin
3. května jsem dostal SMS: Dnes večer v kině Eden film Samuraj. BaF Nejdřív sem se lekl, pak mi došlo, že jde o pozvání od Filipa a Bí. Akademie na krku a tak jsem večer v RUR musel odmítnout a nechat Filipa na pospas jeho tentokrát jen čtyřčlenného harému. Na pultě ležela Ikarie, která se zjevně rozhodla překonat revírní rekord ve všech chybách, které lze v časopise spáchat. Jedna epizoda komiksu Flash Gordon je tam dvakrát, v autorském medailónku Andrzeje Ziemiańskiho jsou všechny české znaky nahrazeny nejspíše norskými a v Rozletu VR vyčítá Rowlingové, že se jí v pátém HP opakují některé scény. Není to tak dávno co Honza Vaněk jr. našel v nějakém jeho opusu celé odstavce vytvářené metodou kopíruj a vlož :-).
4. května opouštím příjemnou společnost v Krakatitu, abych byl v šest v kavárně kina Metro, kde se již tradičně vždy před Akademií SF scházíme s Romanem Lipčíkem nad scénářem. Leč co to?, kavárna zavřená a zjevně v přestavbě či likvidaci, asi byla příliš dobrá pro tento svět :-((. Nebyl jsem si jist, zda jsem nepopletl místo, a šel jsem do podobného zařízení kina Lucerna. Tam nikdo, ale v tom mi již volá RIP, že s Richardem Klíčníkem stojí před zavřenými dveřmi a čekají na Romana, jenž ohlásil drobné zpoždění. Když dorazil, okamžitě vybral náhradní prostor v podniku (tuším, že) Vagón. Romana tam zjevně znali, mám dojem, že mu jeho oblíbené pití (něco jako ředěnou dětskou výživu) donesli bez objednávání. Protože se loňský model předávání osvědčil, nic jsme na schématu ceremoniálu neměnili, pouze navrhli aktuální předavače a pak se věnovali jediné letošní inovaci, totiž ko-moderování Richarda Klíčníka. Moc jsme se nenadřeli, o to víc bylo zábavy, jen kdyby ten bavorák nebyl za 70 Kč.
5. května dostávám zprávu, že Vilma Klímová povila dceru Karolínu, ve stínu, vlastně v záři této radostné události takřka nestojí za to zmiňovat, že jsem konečně našel velké razítko Akademie SF.
6. května v Krakatitu mi Silver představil Niky, která nám pomůže s předáváním cen Akademie, účastníkům sobotní slávy jsem rozdal pár volňásků získaných díky laskavosti Heleny a Richarda Podaných, Richardovi Klíčníkovi závěrečné pokyny, Tom Němec mi dal novou Pevnost s Bradem Pittem jako Achillem na obálce, konečně vím, co ženské chtějí (ale stejně mi to není nic platné), a pak jsem strávil příjemný podvečer u stolu Peti Pavelka (nějakou shodou okolností bylo venku dost chladno, aby i v kavárně bylo snesitelně, a nedorazila žádná hlučná banda), takže když jsem běžel na schůzku s JWP, skoro jsem litoval.
8. května začínal v Brně Animefest, první samostatný con fanoušků mangy a anime, a tak zatímco někteří si na venkově užívali Barbarconu, já v osm ráno vlezl do kina Art, abych tam strávil většinu dne (v průběhu dne se připojil i Miles). Programově jsem se vyhýbal přednáškám, což nebylo zase tak těžké, takže jsem střídal oba sály, kteréžto putování lze shrnout následujícím seznamem: Azumanga Daioh, Read or Die TV, Millennium Actress, Wings of Honneamise, Monster, Abenobashi Mahou Shotengai, Ghost in the Shell. Na celonoční projekce už jsem neměl síly (asi stárnu). I tak jsem naplnil ono vzdělávací poslání akce. Narozdíl od Milese jsem se dokázal příští den vzbudit a dorazit na dopolední doběh, abych si konečně užil i mecha-anime a fantasy. Shrnuto: ukázky ze sérii byly příliš krátké na to, aby si člověk udělal dobrou představu nebo si užil složitější zápletky, některé díly humorných sérií byly ovšem velmi zábavné. Filmy byly obecně zajímavější.
Marvin
Akademie SF 2004
Proběhla letos dost pohodově, angažováním Richarda Klíčníka jako ko-moderátora jsem ze sebe shodil starost se zjišťováním, kdo již dorazil (a kdo letos zaspal) koho bude možné dotáhnout na pódium, a mohl jsem se věnovat jen certifikátům (ty v autě před výstavištěm opatřil rámečky Mirek Dvořák) a cenám Akademie. S tím mi víc než pomohl Filip Gotfrid (bez Bí, ta dala přednost nějakému mangování v Brně), Filip je už starý mazák, v podstatě věděl, co je třeba dělat, lépe než já, ale musel jsem se mu tam plést, abych byl klidný, že je vše OK. Když ještě odpadl krátký pořad, který nás měl předcházet, měli jsme, asi poprvé za těch devět let, co si s Akademií krátíme život, dost času na přípravu a začali jsme snad jen s dvouminutovým zpožděním. Pak jsem se sesypal na židli a už si jen užíval, jak vše odsejpalo.
Roman se doufám choval uměřeně, snad jen Milana Fibigera měl propustit dříve, když tento nedovedl či nechtěl vtipně zareagovat na jeho narážku, aby na přítomné asistentce (líbací dívce, kterou dodal Richard Klíčník, tímto se omlouvám zavržené Niky) demonstroval, kde má žena obvykle ňadra :-).
V závěru popřál jménem Akademie a fandomu k nedávným šedesátinám Frantovi Novotnému, který krom ceny za Valhalu převzal i cenu pro nejlepší nakladatelství Triton, Staso Juhaňák se zase vymluvil a Franta to k němu má nejblíž :-).
Svou velkou chvíli prožíval klub Julese Vernea, když Egon Čierny předával cenu za dlouholetou práci Honzovi Kantůrkovi a to vše moderoval další člen klubu Richard.
Až z fotografií jsem se dověděl, že se přišla podívat i paní Ludmila Freiová, a vše skromně sledovala z poslední řady, příště bude třeba dohlédnout i na takové zdánlivé maličkosti...
S Michaelou jsme ještě setrvali na udílení Skřipce. Byl to opět zážitek, Honza Vaněk jr. by měl být zván Honzou Vaňkem zl. (jako Zlatoústým). Snad časem přetiskneme jeho řeč.
Pak jsme zašli na tradiční poakademickou afterparty u Pagiho, kde jsme si mohli s Jarkem Mosteckým, kompletním Laserem, Frantou Vlasákem, Silverem, Martinkou Šusterovou a dalšími dopovědět, nač na Výstavišti nezbyl čas.
10. května se v RUR houfuje Filip a jeho parta/harém (mimořádně tuším dokonce šestičlenný) na promítání Van Helsinga, naopak chyběl Honza Macháček, který dal přednost přenášce Záhada vědomí od Susan Blackmoreové (autorky knihy Teorie memů), a tak jsem mu ani nemohl říci, že jsem v článku Ivana Klímy o Karlu Čapkovi našel hodnocení Krakatitu jako milostného příběhu pozoruhodně podobné tomu, které před časem uveřejnil v Interkomu. Protože se ke mně doneslo, že má v překladu Honzy Kantůrka vycházet znovu Amber, donesl jsem své (nečtené) vydání od Classicu a vyměnil je u Filipa za jiné antikvy.
10. května navštíven multiplex v rámci veselého pondělí. Film Van Helsing předcházela špatná pověst a pověst nelhala. Přeplácané, překombinované, velké, hlučné, vážně se tvářící. Triky většinou skvělé, ale sloužící zbytečnému snímku.
Marv
11. května Neorganizovaný fanoušek (komiksu a sf) Jaromír Švorc podle předlohy, kterou sem mu zapůjčil ze sbírek SF archivu, udělal digitální kopii všech pěti ročníků dobrodružství Velkého Piráta, Šilhavého Lee, rorýse Emila a Ďábelského doktora QQ, jak vycházely mezi roky 1969 až 1974.
15. května se u mě zastavil Keplík, aby v SF archivu bádal nad nejstaršími (dochovanými) doklady z dějin klubu Julese Vernea. Podařilo se nám upřesnit data konání několika Miniconů, já si osvěžil paměť nad složitou ediční politikou Poutníka okolo roku 90, našel několik věcí, které jsem hledal při jiných příležitostech, a pak ještě zařadil přírůstky SF archivu od potopy v roce 2002.
15. května se u nás uskutečnil PIŠ-TRO-CON. Když jsem před časem pořadatelkám HT a Piškotce nabídl, že se to může uskutečnit na zahradě, aby se všichni pozvaní vešli, měl jsem se podívat do kalendáře – pořádat grilování po třech ledových mužích znamená podceňovat pranostiky. Nakonec nebyla zas tak hrozná zima a přeháňky šlo přerušit demonstrativní přípravou odchodu. S příchodem tmy se ovšem akce přesunula pod střechu. Kolektivní dary oběma oslavenkyním tentokrát představovaly dvě kvalitní vína pro HT, Cinzano Orancio a Carolans (však my ji tu whiskey naučíme pít) pro Piškotku. Zábava byla na vysokém brněnském standardu, stejně jako jídlo a pití.
17. května myslel při rezervaci lístků Miles nejen na lidi, ale i na trekkies (toto rozdělení je jen žertem), takže velkofilm Trója měl opravdu hojnou fanovskou účast. Mně osobně nevadilo, že byly z děje prakticky vyloučeny hrátky bohů, ani úpravy známého děje – stejně většina těch povýšených evropských kritiků tohoto výrobku made in USA znala Homéra taky jen z rychlíku (a navíc ho rozhodně nelze považovat za očitého svědka). Problém byl v jisté německé studenosti – pokud z děje zbyla jen ta lidská část, měla mít větší prostor individuální charakterizace a zlidšťující detaily.
Marvin
17. května jsme po RUR vyrazili na promítání Space Station do IMaxu na nedaleké Flóře. Některé záběry a efekty tohoto propagačního materiálu NASA skutečně stály za to a na plátně 25 x 20 metrů opravdu vynikly a za těch 160 Kč to stálo.
18. května jsme se v Krakatitu sešli s Pavlem Houserem, Ivanem Kmínkem, Lenkou Bartůňkovou a Pavlem Weiglem. Lenka právě veleúspěšně odmaturovala, Ivan slíbil, že si přečte první verzi svého románu Utopie, nejlepší verze a vysloví se, zda by souhlasil s vydáním (po mnoha letech jsem našel kopii ve sklepích SF archivu). Pavel Weigel nám ukázal svůj příspěvek k diskusi o jednoslovném názvu ČR a vzorek překladu, který dělal hodně unavený hodně po půlnoci v jakémsi již polospánku. Připomínalo to surealistický pokus o asociativní text volně inspirovaný překládanou knihou. Konečně tedy vím, jak vzniká velká část překladů AG Šuntu a podobných. Pavel Houser mi donesl nějaké knihy, ale protože jako obvykle přišel pozdě, moc jsme toho spolu nenamluvili, takže jen prozradím, že si nechal oholit hlavu a vypadá vskutku impozantně :-).
19. května se do řad fandomu přihlásil nový kolínský SFK Perry Rhodana, více na straně 24.
Hustý čtvrtek
20. května jsem původně zašel do Krakatitu jen na skok, předat Jiřině Vorlové hodnocení CKČ od děvčat z RUR, leč hned za dveřmi seděl u stolu Peti Pavelka Netopejr s Wojtou Běhounkem a Petrem Mackem v zadumání, proč se kniha Choking Hazard prodává tak málo, když je o tolik lepší než film :-)
Karel mi ukázal dlouho dopředu ohlašovanou knihu o motorkářích a zakladateli Hell's Angel Sonny Bargerovi.
Tradičně zde pobýval Laser, tentokrát rozhojněný o Dárečka, Pavla Weigela a Martina Šusta.
Pak se objevila Heňa Galgóciová (ve fantastickém tričku) s Mirem Lakatošem, zašli se osvěžit před zpáteční cestou do Bratislavy. Miro se zájmem popatřil na dívčí scifistický dorost u okolních stolů a zadoufal, že věc SF u nás ještě není ztracená
Náladu mi trochu pokazilo zjištění, že si Gror si ještě nevyzvedl od Taurconu u Silverova baru deponovaný rukopis, který slíbil posoudit. Jak jsem náhle rozuměl rozzuřenému Piterovi, který si na něho před časem stěžoval v souvislosti s jeho způsobem distribuce
Fantázie v ČR.
HT
21. května mě s Milesem vylákala Pet na Muzikály od A do Z. Miles dorazil s pivem v ruce, šel totiž z prvního dne Radničních dnů s malými pivovary (kdy byla početná účast fanů). Co se týče Muzikálů, jednalo se o jedno z absolventských představení konaných ve studiu Marta. Účinkující odvedli velmi dobré až skvělé výkony v průřezu historií muzikálů.
Marvin
22. května pokračovaly Radniční dny malých pivovarů. Protože předchozí večer byl velmi náročný, mnozí fanové se už nedostavili nebo přišli se zpožděním. Taky nejlákavější tituly už byly vypity, některé už v pátek. Z fanovské solidarity jsem si dal mimo jiné Záviše a broumovského Opata. Ovšem byla mnohem větší zima než minulý týden u nás na zahradě, takže víc jak čtyři piva jsem nemusel.
24. května dávali ve filmovém klubu komplet anime seriál Foton. První půle byla repríza a druhá premiéra, takže se sál postupně zaplňoval na základě doporučení účastníků z minula. Bylo to vcelku tak praštěné, jak se to jevilo, jen navíc japonským způsobem. Kombinace space opery s komedií, hlavní hrdina se superschopnostmi, mentalitou pětiletého dítěte a nápisem Idiot na čele. I když výsledek byl poněkud nevyrovnaný střídáním vážných pasáží vyprávějících patřičně monumentální děj, které se každou chvíli zvrtly v naprostou grotesku typu soutěž ve vaření za použití uspávadla jako hlavní přísady, celek byl velmi zábavný (i když vzhledem k délce náročný na sedací svaly).
Marvin
25. května jsem po několika letech vynechal veřejnou schůzku KJV věnovanou přednášce Lukáše Doubravy o zen-buddhismu. Pokud jsem zaslechl, tato schůzka byla navštívena méně než obvykle a nejpozoruhodnějším momentem na ní bylo, když Martin Corn rozlil kofolu a škodě promptně zabránil univerzálním stopařským ručníkem. Bylo totiž výročí Douglase Adamse.
27. května jsem zaskočil do Krakatitu předat Jiřině nějaká hodnocení CKČ a pak jsem se vydal k Miroslavu Jindrovi podívat na jeho Sasserem zavirované XP. Jednomu z našich nejlepších překladatelů je již okolo pětasedmdesátky, ale odvirování zvládl docela dobře sám, jen jak se ukázalo, podcenil záludnost Windows a kopie viru (naštěstí neaktivní) se skrývala ještě v restore záloze, kterou si XP vytvářejí víceméně automaticky. Pan Jindra teď překládá hlavně Hellera (dal mi sbírku jeho povídek Hlava nehlava), stěžoval si na nedávný překlad posledního románu J. Hellera Portrét starého umělce, kde překladatelka Pacnerová nepochopila ani odkaz zašifrovaný v názvu, mně sice došlo, že jde o narážku na Portrét umělce v jinošských letech, ale pak jsem si spletl autora a misto Joyce jsem ho připsal Lawrencovi :-). Přišla řeč i na SF a Miroslav Jindra si dodnes uchoval vzpomínku na Ludvíka, kterého dostal v osmdesátých letech za překlad Zpěvu drozda od V. Tevise.
Dinocon
28. května odjíždíme s Jirkou Doležalem a Honzou Vaňkem jr. na první Dinocon do Rožnova pod Radhoštěm. Trochu nervozity způsobilo zjištění, že v kapse mé právě vyprané košile zůstal 128 MB přenosný USB disk. Beru jej s sebou, abych dohlédl na vysoušení :-), ale to snad bylo jediný mráček nad celým podnikem. Snad nám o tom někdo z účastníků napíše více, já pochválím Petra Kotrleho za vynikající nápad a jeho realizaci, DinoCon byl výborný, arciť zaměřený hlavně na překládání (Podaných, Janišovi, Petr Kotrle a Dana Krejčová :-) a vydávání (Laser, Polaris). Martin Šust přivedl mezi dinosaury mladého malíře Dominika a jeho děvče, přijeli i knihkupečtí mládenci Tom Štipský a Tom Dradoš, ve svém vozítku je dovezl Martin Čapek a jen na sobotu se objevila i Jarka Dvořáková. Užili jsme si i trochu turistiky (pochod smrti k Radegastovi a pak zpět do Rožnova). Já jsem pak zůstal s Michaelou v hotelu Mesit (což byla chyba, měli jsme zůstat v Horalovi, kde byl Dinocon) a pak jsme v týdnu navštívili skanzen Valašské muzeum v přírodě, ten také stojí za to a jeden den je na prohlídku málo.
Jo a ten disk se po týdenním sušení zase rozběhl a ani nic nezapomněl, zkrátka dovolená, jak má být :-).
29. května se po delším odkladu uskutečnila akce Kulový blesk 2, totiž stěhování rodiny Pavla Mikuláštíka zpět do zrekonstruovaných prostor jeho bytu. Spousta fanů přiložila ruku k dílu i jídlu, jedna skříň byla jimi rozebrána a znovu složena, kupodivu do původní podoby, a metodou pokusů a omylů se povedlo zavěsit skříňky v kuchyni tak, aby do nich neprobíjel elektrický proud. Na místě byl domluven sraz na večerní ohňostroj. Šlo o první soutěžní představení tradiční mezinárodní přehlídky, nazvané Nebe – Peklo – Ráj (FLASH BARRANDOV), odpalované z hladiny přehrady. Kupodivu se zde sešla většina stěhováků a samotné představení rozhodně stálo za to (navíc tentokrát měl někdo z ostatních diváků na pláži i rádio, takže jsme to měli i s hudbou, k tomu určenou). MHD opět vcelku zvládla rozvést většinu z tisíců diváků domů.
31. května se nás na druhém soutěžním ohňostroji sešlo méně, přece jen počasí se zhoršilo. Nakonec se ovšem vypršelo asi dvě hodiny před začátkem. Tentokrát se to jmenovalo Opera (Pamzera di Francesco Bauduco e C.) a bylo to skutečně italské: hlučné, bouřlivé a pompézní.
1. června došlo na bratro- a sestrovražedný boj v brněnském fandomu. Naše oba týmy hrající 2. ligu pétanque se utkaly navzájem. Výsledek tentokrát nebyl těsný, Pochmurné koule prohrály 0:3 s Le Dimanche Maussade a pokračovaly tak ve své černé sérii.
5. června bylo pochmurné počasí, takže došlo na společenské hry. Tentokrát se hrálo Carcassone ve verzi Lovci a sběrači a v rozšířené verzi. Ke konci ještě došlo na Trans Americu, takže jsme se od Amise s Amilou rozcházeli až kolem jedenácté.
7. června se nejodvážnější z nás vydali na katastrofický film Den poté. Nakonec to nebyla taková katastrofa, jak jsme očekávali, řádění živlů bylo poutavé a zbytek byl vcelku stravitelný. Osobně bych rozvinul příběh trosečníků, uvízlých v New Yorku, dalo se z toho vytěžit víc než pár epizod.
8. června jsem strávil většinu dne u stánku Corelu na Fóru digitální fotografie (houby stánek, stolek to byl a skoro jsem si neměl kam sednout a kolena mě bolela jak po sestupu z Radhoště :-). Nebyl to ale úplně ztracený čas, vedle Ondřeje Neffa, kterému jsme předváděli nejnovější nástroje na montáž a falšování fotografií, jsem zde potkal i pana B. Šíra z KJV a P. Kočičku z MF Dnes, se kterým jsem dal řeč o prostoru pro SF v jejich plátku. Večer jsme pak s Michaelou střídmě oslavili dvacetiletí našeho spolužití :-).
Pokračování příště
