Všechna práva © Interkom 1984 - 2004

Krátce po monotematické a nepříliš povedené sbírce Megapolis (její neoblíbenost všeobecně vychází především z kombinace vysoké ceny a nízkého počtu stran, u mne ovšem z absence vysvětlení smyslu světa Megapolis) vyšla další sbírka povídek Miroslava Žambocha Na křídlech tornáda, tentokrát z jeho takříkajíc mateřského vydavatelství Poutník. Futuristická obálka s plachetnicí v podivných barvách a název sám indikují spíše science fiction, ale uvnitř najdete jak scifi, tak i fantasy a blíže nezařaditelné povídky. Osobně bych je rozdělil do tří po sobě následujících skupin: Šablonoví zabijáci, Lidské naděje a Budoucí katastrofy. V první skupině najdeme čtyři příběhy různých válečníků a zabijáků, v podstatě typických figur běžné fantasy, v různých prostředích. Příběhy vycházejí z jejich stabilního života, který naruší nějaká událost, která jim jejich svět převrátí naruby a donutí je vydat ze sebe všechno, čímž se přerodí a na konci se stanou novými lidmi či bytostmi. Tady hodně záleží na dobře vymyšlené pointě, která může příběh pozvednout na vyšší úroveň nebo úplně zkazit. Druhá skupina, tři povídky „Zabít šedovlasého krále“, „Skald“ a „Muž a žena“ mají společný pocit vnitřní naděje, který vyúsťuje v jakýsi šťastný konec. Hlavní mužské postavy (ne nutně první) mají společnou pestrou i temnou minulost a snaží se s ní vyrovnat, ukončit ji a začít znovu, jinde, jinak a lépe. Pomáhají jim v tom jejich přátelé či partnerky, skrze jejich vztah vede většina nadějí. V těchto povídkách se nejspíše ztotožníte s postavami, jsou nejsympatičtější a svým způsobem obyčejné. Třetí skupina tří povídek z budoucnosti představuje různé autorovy vize, kam by se mohl náš svět vyvíjet, a zároveň jsou to typické směry budoucnosti, o kterých se napsalo mnoho příběhů – kyberpunk, dystopie a snad svět space opery. Nebyl by to ovšem Žamboch, kdyby svět nebyl jen kulisou k rozehrání příběhu kolem hrdinů bez bázně, když už ne bez hany, hrdinů typických pro všechny jeho dosavadní povídky a romány, ať už v jakémkoliv světě, prostředí nebo žánru. Dvě krátké povídky – Soldateska a Páteční noc – není třeba nikam zařazovat. K jednotlivým příběhům následují stručná hodnocení.

       

       Zpověď válečníka: Kruté a poutavé popisy, ale bez lepší pointy, poněkud rozjezdová povídka, něco jako úvodní scéna k akčnímu filmu pro zaujetí diváka. V CKČ by u mne nedostala vyšší než třetí místo, ale v soutěži O nejlepší fantasy vyhrála, když bylo autorovi dvacet a začínal.

       Zmetek: O třídu lepší, ale v mnohém připomínající jeho dříve vydanou povídku „Pouštní škorpión“, pointa poněkud předvídatelná. Nejzajímavější bylo vysvětlení původu hlavní postavy.

       Prsten: Úrovní podobná předchozí, zřejmě inspirovaná Pánem Prstenů, syrová a temná, jen vnitřním pochodům hrdiny jsem občas moc nevěřil.

       Cizinec: Docela dobrá, zajímavá hlavně zamlčením jména hlavního hrdiny a vyprávěním ve třetí osobě, pro Žambocha méně typickým. Ovšem hned úvodní popis hrdiny okamžitě nabízí jediné jméno, které snadno poznáte.

       Soldateska: Krátká povídka na pomezí fantasy a scifi, vyvolávající dojem, že autor využil odložené nápady a splácal je dohromady. Ukončuje sérii poněkud šablonovitých příběhů a tvoří předěl mezi slabší a lepší částí sbírky.

       Zabít šedovlasého krále: Přímočará povídka o spletité politice královského dvora, složeného z civilizovaných poražených a přizpůsobených barbarských dobyvatelů, souboj starých ctností a moderních metod vlády, s vynikajícími životnými postavami a překvapivou sympatickou pointou. Jedna z nejlepších v této sbírce.

       Skald: Pomalu plynoucí příběh s tajemstvím, které se vynořuje na povrch v malých dávkách, okořeněný problémy s návratem do normálního života. Stejně lidská jako předchozí.

       Muž a žena: Kratší jednoduchý příběh o mladé manželce a jejím tichém, malém muži truhláři, který na první pohled nevypadá, že by svou ženu mohl ochránit. Opět lidsky vyvážená povídka.

       Lovec čarodějnic: Postkatastrofický svět blízké budoucnosti, svět kyberpunkový, boj hi-tech zabijáka proti zmutovaným čarodějnicím s telepatickými a telekinetickými schopnostmi neuvěřitelné síly. Také ovšem svět zkorumpované státní správy a policie, kterou řídí mafiánské kartely. A konečně příběh zrazené lásky. Dohromady velmi povedené, i když trochu nesourodé.

       Zabij bližního svého: Pocta Dni trifidů, Konci srpna v hotelu Ozón a vůbec všem postkatastrofickým příběhům, spojeným s vylidněním. Tyhle povídky mám nejraději, na této mi trochu neseděl závěr, ani ne tak kvůli otevřenosti, jako spíš pro rychlé ukončení slibně se košatící zápletky. Vhodnější by byla delší povídka nebo novela.

       Na křídlech tornáda: Povídka o extrémních závodech jachtařů budoucnosti ze všech šestnácti lidských hvězdných soustav, tentokrát na ústřední planetě Zemi s absolutní kontrolou nad počasím. Jak se na takovém místě může objevit tornádo? Stačí informace a balík peněz, ale kvůli sázkám se to vyplatí. I v tak přetechnizovaném světě se najdou stateční hrdinové, kteří se vůbec neliší od těch v autorových fantasy povídkách. Další vynikající kousek.

       Páteční noc: Krátká hříčka o podivném týpkovi ve strip baru, který jako každý touží po lásce milované bytosti, ať už musí brát prášky na cokoliv. Úsměvný závěr povedené sbírky.

       

Součástí knihy jsou také vnitřní ilustrace k jednotlivým povídkám, za které Mirek Žamboch poděkoval v úvodu Janu Patriku Krásnému a nutno dodat, že právem, i když pro mne osobně nebyly nutné, protože text byl většinou takový, že mi dal jasnou představu o postavách. Na konci knihy je velmi přínosná bibliografie autora a méně přínosný doslov Ondřeje Jireše z Fantasy Planet, kolísající mezi autorovým životopisem, rozepsanou bibliografií, oslavnými tirádami a popisy jednotlivých povídek knihy, bohužel na přeskáčku, takže si neužijete ani jednoho. Naštěstí je to až na konci a číst to nemusíte. Zbytek tvoří povídky a ty vypovídají samy za sebe.