Logo rubriky
5-6/2004
  SF film (další) (212)
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK   
 
Všechna práva © Interkom 1984 - 2004

DOGMA

Američané jsou nejen hloupí, ale i tlustí. Minimálně v tom druhém je však začínáme zdatně dohánět. Poslední dobou čím dál častěji potkávám v kině takové ty klasické globalizované rodinky – rodiče, popřípadě jednu jejich polovinu, s potomkem či potomky oděnými do aktualizované verze teplákových souprav, jak třímají v jedné ruce obří colu, v druhé ještě obrovitější kopec popcornu a míří do kinosálu, aby nabrali další kulturní zážitky společně s dalšími kily. Nedávno jsem na jednom představení takto potkal matku se synem a při pohledu na ně jsem pochopil, proč netoužím vidět Spojené státy. Ale mám smůlu – odvrácená tvář Ameriky pomalu přichází k nám. A dogma čísla? Žádné není, protože ti, do kterých jsem se dnes strefoval, stejně nečtou.
        
BABA NA ZABITÍ – De Vito sice má svá nejlepší léta za sebou a druhou Válku Roseových asi už nenatočí, ale pořád je to ještě koukatelný průměr; vysoko nad smrdutou bažinou, do které zapadl například Vorlíček.
NÁVRAT DO COLD MOUNTAIN – Nikoliv romantika, do kteréžto kolonky se film distributor bůhvíproč snaží nacpat, ale výborný příběh se silnými okamžiky a scénami, ze kterých mrazí.
SAMURAJ – Až na Kurosawu neznám mnoho japonských filmů a už vůbec japonskou kulturu, ale řekl bych, že jsem viděl japonský popcorn. Zábavný, příjemně brutální a vtipný.
SCARY MOVIE 3 – Rasismus zase jednou zaúčinkoval ve prospěch lidstva. Režisérskou židli podtrhli pod černými bratry Farrellyovými a posadili do ní Davida Zuckera, díky kterému získal Děsnej biják švih a styl dosud nevídaný. (Ale Zuckerův nejlepší snímek to samozřejmě není.)
STARSKY A HUTCH – Sedmdesátá léta jsou sedmdesátá léta, ale ani ta snad nemohla být tak strašně blbá, jako je tahle krimikomedie! Dokládají to třeba Profesionálové – i když ti jsou vlastně angličtí.
UMUČENÍ KRISTA – Líbilo se mi to. Neměl jsem pocit, že se mi Gibson snaží vnutit, jak moc Ježíš trpěl za nás. Jen to, že trpěl. A navíc to obsahuje nejcyničtější vtip v dějinách kinematografie.
VAN HELSING – Efektní podívaná s výbornou hudbou, ale zoufale prázdná. Stephen Sommers je další režisér totálně zkažený Hollywoodem, kde točí spotřební snímky pro masy a ne kulťárny typu Deep Rising.
ZTRACENO V PŘEKLADU – Po první vtipné půlhodině následuje zbytek naprosto a totálně o ničem. V tomto překladu se prostě ztratil příběh a nic mu už nepomůže.
Filip Gotfrid
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK