Všechna práva © Interkom 1984 - 2004

Ani už nevím, na čem jsme to byli, ale ten postřeh je starý jen několik týdnů. Usadili jsme se v kině nějakých pět minut před začátkem filmu a dvě minuty po nás přišla maminka s chlapečkem. Tedy, přišla, spíše se přikoulela, neboť oba trpěli garfieldovským syndromem – přes břicho měli problém zjistit, jestli mají nohy. Nadto oděni do šusťákových souprav a synchronně v jedné ruce coca colu a v druhé popcorn. V té chvíli jsem si uvědomil, v čem doopravdy spočívá tragédie amerikanizace jednotlivých kultur. Nikoliv v tom, že kina promítají kdekterou hollywoodskou blbost, ale v tom, že diváci americkému přístupu s takovou lehkostí podléhají. Jenže Američané jsou v tom tentokrát – věřte nebo ne – nevinně. Oni nám ten popcorn, colu a nadváhu jen nabídli a je jen a jen naše chyba, že jsme po nich s takovou ochotou vztáhli ruce. A dogma čísla? To nechť si každý určí sám, měla by v něm být obsažena míra opovržení k takovýmto globuloidům. Já osobně, kdyby to nějaký úřad národního zdraví povolil, bych to střílel.

        

GARDEROBIÉR – Výtečný snímek o shakespearovském herci a jeho garderobiérovi poskládaný ze scén, které se svou silou vyrovnají těm shakespearovským.

HELLBOY – Kvalitativně odpovídá komiksu, nenadchl mne ani nenaštval a Ron Perlman má konečně odpovídající roli pro svou hubu. Jako Žižkovák jsem byl potěšen tím, že chlapíka z pekla ukrývají na Vítkově mezi urnami bolševických pohlavárů.

LÍBÁNKY V LAS VEGAS – Prachobyčejná romantika, kterou nezachrání ani Nicolas Cage v hlavní roli. Laciná verze Neslušného návrhu.

ZRŮDA – Kvalitní film podle skutečné události s oprávněným Oscarem za výkon Charlize Theronové, ale pokud na něj chcete jít jako já hlavně proto, abyste Theronce očumovali tělo, tak si nechte zajít všechny voyeuristické chutě. Maskéři totiž dokážou zázraky i v tom negativním slova smyslu.