Všechna práva © Interkom 1984 - 2004

Mé dojmy z tohoto historizujícího snímku jsou smíšené. Na jedné straně mám rád podobné typy filmů jako Gladiátor a většina hlavních postav byla zahrána mými oblíbenými herci, na straně druhé jsou všechna ta „ale“. V prvé řadě si musíme uvědomit, že tyto filmy mají velkou vzdělávací hodnotu. Průměrný Američan zná Evropu a Británii jako dva státy – a teď po rozšíření EU to bude jen horší –, kde žijí Angličané, Irové a Evropané, ale po Gibsonově Statečném srdci se dozvěděl o Skotech a že jejich samostatný stát existoval zhruba tak dlouho, jako existují USA. Po Gladiátorovi objevil starořímskou historii boje s Germány a teď se dozvěděl, že Římané byli taky kdysi v Británii podobně jako Američané ve Vietnamu a že se taky nakonec museli stáhnout potupně zpátky. To je velký pedagogický pokrok, kterého školy nemohou dosáhnout. Bohužel se tyto velmi zkreslené informace objevují v neúspěšném filmu, takže se to moc lidí nedozví. Nebo bohudík?

       Ponecháme tedy stranou podrobnější historická fakta – jako že papež v této době nebyl tak velká autorita, jak se nám tvůrci snaží ukázat, Británii nechtěli zabrat Sasové, ale jiné germánské kmeny, britští Keltové nepoužívali obléhací praky atd. – a podíváme se na příběh. Mírně přiblblý snímek První rytíř, který z legendy udělal romantickou slátaninu, je opačný extrém Krále Artuše, který veškeré napětí trojúhelníku Artuš – Guinevere – Lancelot zredukoval na jeden naznačený sex a dva nyvé pohledy, z nichž ten druhý už byl poněkud jednostranný. Další rodinné propletence z původní legendy vůbec nečekejte. Hlavní dilema Artuše je pak v konfrontaci reálné politiky Říma s jeho představami a křesťanskou vírou.

       Scénář byl možná docela dobrý, pokud můžu soudit podle toho, co z něj zbylo. Své udělal režisér, ale film dorazili nejspíš ve střižně – na několika místech se vyskytují nelogické scény, kdy se postavy chovají podivně a jejich motivy si musíme domýšlet z děje, který se asi stal mimo plátno. Technické přehmaty se také vyskytují, nejlegračnější je to u otevírání masivní brány římské pevnosti, kterou poprvé táhnou koně a později se otvírá a zavírá (!) úplně sama. Že by Merlin? Bojové scény vypadají jako napodobenina úvodu Gladiátora, ale když se v obou filmech střetávají barbaři a „Římané„, asi to jinak ani nejde.

       Velké plus pro mne osobně jsou herečtí představitelé. Clivea Owena – Artuš – jsem si oblíbil v kriminálním televizním seriálu Vyšetřování naslepo, který TV Nova momentálně opakuje někdy pozdě večer. Ioan Gruffudd – Lancelot – se fanouškům vryl do podvědomí jako výborný představitel Hornblowera. Kiera Knightley zazářila v Pirátech z Karibiku – kdyby neřekla nic jiného než větu o bolesti ze šněrovačky, stačilo by to. Velmi příhodně hráli role Britů a Sarmatů Britové a hlavní role Sasů Germáni – Švéd Stellan Skarsgĺrd vůdce Sasů Cedrika a Němec Til Schweiger jeho syna Cynrika. Nejlepší dojem ze všech na mne udělal právě Skarsgĺrd, který má nejvíce zkušeností a spoustu skvělých rolí za sebou a hlavně jeho postava nelítostného vůdce Sasů mluví málo, zato co věta, to perla. Typická je scéna, kdy zabije jednoho svého vojáka, který znásilňuje Britku, a následuje krátký proslov o tom, že se krev Sasů nebude ředit s méněcennými Brity. Zachráněná žena srdceryvně děkuje šlechetnému zachránci, načež se jí Cedric podívá do tváře a utrousí „Zabijte ji„. Vedlejší role sarmatských rytířů dostali zajímaví herci, kteří se svých úloh zhostili dobře, ale nejlepší dojem z autenticity prostředí odvedly stovky komparsistů v rolích Britů a Sasů – tak špinavé, vlasaté a v případě Sasů i zarostlé týpky nahánějící hrůzu snad museli hledat mezi rockery a motorkáři. Podle reklamních textů to tak opravdu dělali.

       

       Film Král Artuš je mladším a mírně méněcenným bratrem filmů Statečné srdce nebo Gladiátor. Kdyby tvůrci věnovali trochu víc práce detailům a umístění do historie a vdechli více věrohodnosti mezilidským vztahům, mohli vytvořit lepší film – a hlavně by si víc vydělali. Byl to podobně legrační pokus o vytvoření kořenů legendy jako ve filmu Trója, ale Brad Pitt přitáhne přece jen více diváků než Clive Owen.

Den co den se to opakuje...

Ten kříž s cestováním, starosti o vlakové spojení...

Nepravidelné, špatné jídlo spořádané za poklusu...

Stále se střídající známosti, jež nikdy nenabudou trvalosti, srdečnosti...