Interkom: Já, robot

Téma vzpoury robotů je staré jako samotný výraz „robot“. Moderní počítačové triky pak nahradily nemotorné, huhlající krabice navlečené na herce, lehkými a zatraceně pohyblivými modely, v libovolném množství. Ovšem příběh zůstal týž, jen tempo a výprava doznaly nárůstu.

A takový je i tento film, akční, držící se klasického rozvržení příběhu tohoto typu a nepouštějící se do žádných hlubších úvah. Téma „duch ve stroji“ je zde jen nadhozeno a stejně tak nedochází k nějakému originálnímu přístupu k předmětu vyprávění. Také je dobré k příběhu hned na začátku přistupovat s přiměřeným očekáváním, což trochu komplikuje název odvolávající se na klasickou sbírku povídek I.Asimova. Ovšem titulky uvádějí místo standardního „inspirováno dílem“ mnohem volnější termín. Na začátku uvedou i slavné tři zákony robotů a v příběhu je pár povědomých jmen, ale to je vše. Když přistoupíte na to, že se jedná o akční detektivku, okořeněnou klasikem, budete spokojeni, pokud klasika neznáte, tak vám bude dokonce část záplatky připadat chytrá a originální.

Začalo to jako noční můra. Na trh se má v nejbližších dnech masově uvést nová dokonalejší série robotů a hlavní konstruktér přímo ve firmě spáchá sebevraždu. A v zamčené kanceláři s ním byl a jediným svědkem se tak stal robot z této nové série. Když se na místo jako vyšetřovatel dostaví detektiv, jehož vztah k robotům je, na rozdíl od většiny populace, již delší čas dosti paranoidní, ze svědka je rázem podezřelý, zvláště když se na robota začne chovat poněkud nestandardně.

Jak jsem předeslal, děj se vyvíjí podle klasických schémat. Pokud se jím necháte nést, aniž byste hádali, co bude za dalším rohem, občas vás i lehce překvapí, protože přece jen zápletka není průhledná jak sklo a pár stop se i snaží mást. Svět budoucnosti je výtvarně zpracován solidně, jinak se však na jeho propracovanost moc nehledělo, prostě tam po ulici chodí i roboti, jak to svět nepochybně změnilo není nijak řešeno. Akční sekvence jsou místy až zběsilé, rozhodně dynamické a patřičně vizuálně působivé (a fyzikálně nemožné). Originálním prvkem v těchto scénách je občasné otáčení kamery podle její podélné osy při sledování pohybů hlavního hrdiny. Hlavní hrdina Del Spooner (Will Smith) má svůj podezřívavý přístup k robotům dán traumatem z minulosti, naštěstí zde nejde jen o další klišé fasované filmovými detektivy spolu s odznakem a bouchačkou, takže se jedná o věrohodnou postavu s přehnaně nostalgickým vztahem k minulosti. Pro akci je dobře vybaven a jako spojence tradičně získá fešnou doktorku (automaticky přidejte hesla: protiklady se přitahují a dáma v ohrožení), opět dobře charakterizovanou jako někdo, kdo má raději roboty než lidi. Vše podbarvuje adekvátní hudba, dynamická a břeskná v mnoha scénách zobrazujících ohrožení a pomalejší s ústředním smutně melancholickým motivem, který vyvolává patřičnou náladu na těch správných místech.