Všechna práva © Interkom 1984 - 2004

       

Již potřetí se chystám chlubit cizím komiksovým peřím. U prvního dílu Top 10 (mimochodem, druhý vyjde koncem října a máte se věru nač těšit) jsem byl aspoň překladatelem, takže jsem se chlubil peřím jen dvojím, Moorovým a Nevinsovým. U obou dílů Ligy výjimečných jsem ale jen redaktorem, takže přibývá peří Viktora Janiše.

       Jenže Moore a Nevins nevládnou češtinou a Viktor zase časem, tak to padlo na mě.

       Dospěl jsem alespoň k jednomu rozhodnutí, které mi trochu ušetří práci: budu se u Ligy č. 2. věnovat nikoli obrazové části komiksu, ale textovému doplňku, a to ještě hodně selektivně.

       Moore totiž, jak jest vyjádřeno již v podtitulku, se v tomto svěžím dílku pokusil o mnoho překonat vlastní světový rekord v počtu narážek na jiná literární díla (odborně se tomu říká míra intertextuality, ale nebudu se na vás zlobit, když to hned zapomenete).

       Almanach pro cestovatele, průvodce vymyšlenými zeměmi a kraji světa, to je odkazová megapuma, nabitá narážkami na stovky, ano, milé děti, na stovky literárních děl.

       Poznámkový aparát na internetových stránkách Jesse Nevinse a dalších šílenců jen k samotnému Almanachu, o komiksu nemluvě, čítá sto dvacet hustě psaných stran a je prolinkován stovkami odkazů na strany týkající se zmíněných děl.

       Leda bych chtěl zešílet, což hravě zvládnu i bez Moora prostě jen tím, že budu i ve zbytku roku překládat tak úděsné porce textu jako v jeho dosavadním průběhu, nemohu proto postupovat jinak, než že z odkazů vyberu jen trošičku. Plnou verzi toho běsnění hravě najdete, když si vygooglíte například Jess+Nevins+League /adresu stránek si nepamatuji, je na mě moc složitá a plná unaveně se kácejících lomítek zvaných tuším „beksleš“/.

       Budu při tom postupovat svévolně, vyberu, co mě zajímá, logické to bude snad jen v tom, že budu opomíjet věci notoricky známé. Stejně to bude bramboračka, tak co. Kdo na přednášku přišel náhodou a Ligu nečetl, ať prosím buď odejde, anebo usne.

       „Prosperovi muži“, v jejichž čele stál vévoda milánský, jsou narážkou na postavu ze Shakespearovy hry Bouře. Vévoda Prospero je mořem vyvržen na ostrově zabydleném exotickými zvířaty a duchy. Má magické schopnosti, například svolává bouře. Jediná fantasy v díle veliké labutě avonské poskytla motivy pro složení jedné ze starších Lig. Dále se v textu objevují narážky i na další postavy z bouře, ducha Ariela a surovce Kalibána.

       Další význačná postava, jež Almanachem prochází usilovně, Kristián, pochází z díla Johna Bunyana The Pilgrim's Progress from this World to that Which is to Come (1678-1684). V českých vydáních, jež jsou zhusta stejně prastará jako špatně přeložená, je Christian převeden jako Křesťan, což jsme pro dobro slovních hříček a logiky díla obětovali.

       Bellmanova expedice pochází z Lewise Carrolla „The Hunting of the Snark“ (1876). „Tajemná studna poblíž Oxfordu“ je narážkou na díru, do které žuchla Alenka.

       Dále následující výčet členů předchozí ligy jen opakuje obrázek z Britského muzea v prvním dílu.

       Tekuté království pod kanálem La Manche pochází z díla Julese Supervillea L'Enfant de la Haute Mer (1931). Obývají je lidé dýchající pod vodou, kdo se tam chce dostat, musí utonout.

       Yspaddaden Penkawr je z mytologického velšského cyklu Mabinogion ze 14. století: zámek, který se vám vzdaluje tím víc, čím usilovněji jedete k němu. Mabinogion je k přečtení v češtině.

       Exhamské převorství pochází z povídky H. P. Lovecrafta „The Rats in the Walls“ (1939).

       Vedle ležící Llaregyb je z díla Dylana Thomasa Pod mléčným lesem (Under Milk Wood) (1954). Je tu ovšem psán jako „Llaregub,“ což obráceně čteno dá velmi, velmi neslušné „bugger all“.

       Camford a profesor Presbury jsou z díla A. Conana Doylea „The Adventure of the Creeping Man“ (1927). Presbury zjistí, že z lidí jde vstříknutím opičího séra udělat opice.

       Dále následuje rozsáhlý rozklad o zmizení slečny A. L., tedy Carollovy Alenky, a jejím hledání Bellmanovou expedicí. Bez komentáře.

       Winton Pond je z díla Grahama Greena „Under the Garden“ (1963). Město, pod kterým leží síť tunelů s podivnými obyvateli a poklady.

       Coal City je z díla Julese Vernea Les Indes Noires (1877). Podzemní město pod Skotskem je důl a turistická atrakce naráz.

       Vrilja je z Budoucího lidstva od Edwarda Bulwera-Lyttona (The Coming Race (1871).

       Dianin hájek, Mercy Farm a Castra Regis jsou z díla Brama Stokera Lair of the White Worm (Doupě bílého červa, 1911). Potvora přeživší z prehistorie v chodbách pod Anglií tu trápí několik britských gentlemanů a dam, než je řádně zabita porcí dynamitu.

       Zahrada obrů u Camfordu pochází z povídky Oscara Wilda „The Selfish Giant“ (Sobecký obr, 1888). Doporučuji přečíst samostatně, vyšlo česky v moc sličné knížce Pohádky.

       Leixlipský hrad najdeme v díle Charlese Maturina The Castle of Leixlip (1820). Česky od Maturina bohužel vyšel jen nejznámější Poutník Melmoth.

       Přízračná prodavačka plodů moře, slečna Maloneová, je hvězdou snad nejproslulejší ze všech proslulých irských odrhovaček. Molly Mallone`s se jmenuje aspoň jedna irská knajpa v každém velkoměstě světa, včetně Prahy. Molly Maloneová prodávala mořské potvory, zemřela na horečku, ale i po smrti je prý v ulicích Dublinu slyšet její vyvolávání.

       Červený dům je z díla J. Sheridana Le Fanu (mistra hororu, bohužel česky z valné části nepřeloženého) The Siege of the Red House (1863).

       Dům pana Matherse, který je branou do jiného světa, nás odkazuje na konečně nedávno česky vydané dílo Flanna O'Briena Třetí strážník. Další vřelé doporučení k četbě.

       Další, „mnohem děsivější“ dům na irském pobřeží je zase dům z díla W. H. Hodgsona The House on the Borderlands (Dům na rozhraní, 1908). Česky vydalo AF 167 (… nebo vosum? Už si nevzpomínám, to mají z toho, že už dlouho nic nevydali): klenot raného hororu.

       Ostrovy Capa Blanca jsou z knihy Hugha Loftinga The Voyages of Doctor Dolittle (1923). Dr. John Dolittle tu přemluvil býky, aby hnali matadora z arény a vyváděli mu různé čtverácké kousky, což vedlo ke zrušení býčích zápasů.

       Mayda, ostrov sedmi měst, se objevuje v díle Washingtona Irvinga Alhambra (1832). Maydu obývají Portugalci, kteří roku 734 prchli před Maury.

       Ořechový ostrov a Ořecháči jsou z knihy Lukiána ze Samosaty Pravdivé příběhy. To byla makačka, tuhle kratičkou zmínku v té bichli najít!

       Yangy Bangy Bou je postavička z nonsensové básně Edwarda Leara, česky ve výtečném překladu Antonína Přidala ve Velké knize třesků a plesků (Mladá fronta).

       Laternsko je z Rabelaisova Pantagruela. Taky jsme to hledali dost dlouho. Z Gargantuy zase je hned vedle orákulum v lahvici. Středomoří navedlo Moora ke klasice, hned další zmínkou jsou Lotofágové a Ógygie, oboje z Homérovy Odyseje.

       Ostrov Her pro změnu pochází z knihy Alfreda Jarryho Gestes et Opinions du Docteur Faustroll, Pataphysicien (1911).

       Hrdinský Durandarte a jeho hrobka sice pocházejí z Dona Quijota, ale jde o starší španělský mýtus, hrdina byl prý zabit ve stejné bitvě v Roncesvalském průsmyku jako chrabrý Roland.

       Exopotámie je z Podzimu v Pekingu od Borise Viana (1956), což je román o utopii v poušti.

       Ostrov Tryfemie je z knihy Pierra Louyse Dobrodružství krále Pausola (1900, vyšlo kdysi i česky). Následuje obludný výčet ostrůvků, směs vymyšlených názvů z Jarryho Doktora Faustrolla, Kingsleyových Vodňátek, z Rabelaise, Daudeta, Denise Diderota a dalších zdrojů. Rozplétat to celé prostě nemám sílu.

       Hrad barona Huguese je pro změnu ne z knihy, ale z filmu: výtečný snímek Večerní návštěvníci z roku 1942 se scénářem Jacquese Préverta je o dvou trubadúrech, které ďábel vyšle pokoušet dvořany. I když ďábel ze vzteku promění dva milence v kámen, v kameni stále tlukou srdce a poražený pekelník bezmocný proti lásce jen zuří. Prévert prý v tomto scénáři vytvořil tak metaforickou narážku na okupovanou, leč nepokořenou Francii, že ji nacistická cenzura neodhalila.

       Atlanteja je z knihy „italského Vernea“ Luigiho Motty Podmořský tunel, Il tunnel sottomarino (1927).

       Město Le Douar se objevuje v díle J. H. Rosnyho mladšího L'Enigme du „Redoutable“ (1930, nevyšlo v laserovském výboru Xipehuzové).

       Realistický ostrov je z díla mého velkého guru G. K. Chestertona, z jeho beletrizované eseje, v níž si vyřizuje účty s literárním realismem. Naproti tomu Korkový ostrov je opět z Lukiána ze Samosaty.

       Ostrov jménem Alca se objevil v knize Daniel Defoa, jež byla pokračováním Robinsona Crusoe. Nicméně zde jde o ostrov shodného jména, na kterém se odehrává kolosálně prčézní, dnes bůhvíproč zapomenutá satira Anatola France Ostrov tučňáků.

       Broceliandský les opravdu existuje, i když se dnes jmenuje jinak. Je to pořád v Bretani a pořád je tam moc pěkně. Co se literatury týče, objevuje se leckde (jde o součást artušovského mýtu), například v Idylách královských od Alfreda lorda Tennysona.

       Amra a Aquilonie pocházejí, mám to vůbec připomínat?, z Roberta E. Howarda a Melniboné zase, mám to vůbec připomínat?, z Michaela Moorcocka. Zmíněným černým mečem je Elrikův Stormbringer. Zrovna tak považuji za pod důstojnost nás všech odtajňovat narážky na Fantoma opery od Gastona Lerouxe v kapitole o Paříži.

       „Les Hommes Mystérieux“ jsou evidentní narážkou na to, že francouzská dobrodružná próza se figurami vhodnými pro francouzskou obdobu Ligy jen hemží. Pro bližší informace račte nahlédnout na stránky, jež má Jean-Marc Lofficier pod názvem Cool French Comics (je to v angličtině).

       Nyktalop je výtvor i u nás známého Verneova epigona Jeana de La Hire. „Superhrdina“ vidící v noci se objevil v celé sérii románů mezi lety 1908 a 1950. Když vyťukáte na Google „Nyctalope“, rovněž se nevyhnutelně dostanete na stránky, jež zřizuje Jean-Marc Lofficier.

       Kdo neví, že Jean Valjean je z Bídníků Victora Huga, toho rovnou doporučuju humánně utratit.

       Město Fluorescente vymyslel dadaista Tristan Tzara v díle Grains et Issues (1935, český název jsem nenašel).

       Dutou jehlu, doupě Arsena Lupina, snad většina z nás zná, takže opět třeba jen upozornit na stránky Jean-Marca Lofficiera Arsene Lupin Page. Nemluvě o tom, že podobně dobré stránky má tento výtečník i o následně zmíněném Fantomasovi.

       Kdo neví, co je zač Carabasův hrad, tomu prozradím, že jde o kocoura v botách, ten se v původním díle Charlese Perraulta vydává za markýze de Carabas.

       Kukačkov nad Mraky a Pisthetairos jsou z Aristofanovy hry Ptáci (414 př. Kr.).

       Arabský tunel, Nemo a experiment s označenými rybami pocházejí, jak jinak, přímo ze 20 000 mil pod mořem.

       Otrantský zámek je ze stejnojmenného díla Horace Walpola (1765), klasika gotického románu, dodnes skvělé, doporučuje se.

       Melorijský kanál vymyslel další italský chrlič dobrodružných románů, autor kapitána Blooda Emilio Salgari, v románu I naviganti della Meloria (1903).

       Ersilia je první z asi dvaceti měst z díla Itala Calvina Neviditelná města (Le cittŕ invisibili, 1972), jež Moore po Almanachu potrousil. Dalším se nebudu věnovat, ale české vydání tohoto souboru je jednou z nejkrásnějších knih, jaké kdy u nás vyšly, a kdo je nemá, ať si je opatří.

       Ostrov přičinlivých včel je z díla Carla Collodiho Pinocchiova dobrodružství (1883).

       Opatství, o němž vydal zprávu Adso z Melku, je samozřejmě to ze Jména růže od Umberta Eca, hrad Udolfo pochází z jednoho z nejlepších gotických románů vůbec, Tajemství Udolfa od Ann Radcliffeové (The Mysteries of Udolpho, 1794).

       Pocapaglia se objevuje v Italských pohádkách od Itala Calvina (Fiabe Italiane, 1956), výtečné knížce, která vyšla i česky.

       Fenwickovo velkovévodství se poprvé objevilo ze Zlatém hrnci E. T. A. Hoffmanna („Der Goldene Topf“, 1814), poté ale i v dalších jeho dílech. Stejného původu jsou i další postavy, třeba Zachýsek zvaný Rumělka a kocour Mour. Existuje náramně srandovní starý překlad do češtiny, kde se jmenuje Zachýsek pěkně otrocky podle němčiny „Malý Zaches aneb Cinóbr“.

       Horselberg čili Venušin pahorek je z Wagnerovy opery Tannhäuser (1845), ovšem erotičtější, ba pornografičtější verzi, Mooreovi evidentně milejší, dodal anglický ilustrátor a spisovatel Aubrey Beardsley v díle Under the Hill (1897).

       „Jak královna každé ráno přiměla svého jednorožce Adolfa ke zpěvu…“ Pro nemravy: královna Venuše jej masturbovala.

       Paláce prince Prospera (neplést se shakespearovským vévodou téhož jména) pochází z Masky červené smrti od Edgara Allana Poea (1842).

       Zámek Silling se objevuje v pohoršlivém díle markýze de Sade's 120 dnů sodomy (1785);

       Pod řekou a Černý dům odkazují na trilogii Mervyna Peakea Gormenghast, kterou nedávno vydalo nakladatelství Argo.

       O hamburské uličce Sankt-Beregonnegasse, kterou jsme oproti originálu opravili na správnou verzi, bych se nezmiňoval. Nebýt ovšem toho, že jde o narážku na dílo Belgičana Jeana Raye, jehož knihy mám rád a vlastním v originále (česky vyšel jen jeho horor Malpertuis), takže jsem patrně jediný živý člověk na východ od Alsaska, který tuhle informaci mohl poskytnout.

       Černý mág Axel d'Auersperg je ze symbolistické hry Axel od Philippe-Augusta hraběte de Villiers de L'Isle-Adam (1890).

       Ušní ostrovy a Aurité se objevují v Přírodopisu Plinia Staršího.

       O kus dál najdeme říši Kapilárie, takže je vidět, že Moore se neomezuje na velké literatury: starší scifisté znají Kapilárii jako román od Maďara Frigyese Karinthyho.

       Země Orofena je z díla H. Ridera Haggarda When the World Shook (1918).

       Souostroví Mardi, Diranda, Minda a Valapee jsou z do češtiny tuším nepřeložené knihy Hermana Melvilla Mardi and a Voyage Thither (1849).

       Ostrov Bali Hai pochází z muzikálu Rodgerse & Hammersteina South Pacific (1949), napsaném podle knihy Jamese Michenera Tales of the South Pacific (1947).

       Kapitán Obed Marsh je postava z díla H. P. Lovecrafta Stín nad Innsmouthem (1936). „Innsmouthské vzezření“ zmíněné v posměšné básni, s kterou jsem se něco napotil, je narážkou na to, že kapitán Marsh se ožení s jednou z podvodních žínek, ctitelek Dagona, a jejich potomci mají zvláštní žabí („batrachickou“, jak by napsal starý mistr) deformaci obličeje. Lotrovinou zcela v Moorově stylu je, že básnička s opakovaným refrénem napodobuje muzikálové texty Gilberta & Sullivana, což se k Lovecraftovi zuřivě nehodí, ale sranda to je.

       Nobleův ostrov u Ekvádoru a Edward Prendick vystupují v Ostrově dr. Moreaua od H. G. Wellse (1896).

       Ostrovní republika Hoste se objevuje v díle Julese Vernea Les Naufragés du „Jonathan“ (1909).

       Ostrov Villings pochází z klenotu latinského magického realismu, knihy Adolfo Bioy Casarese La invención de Morel (Morelův vynález, 1941). Též vyšlo česky, další vřelé doporučení.

       Někdejší římská kolonie Oceana pochází z utopického spisku Jamese Harringtona The Commonwealth of Oceana (česky Republika Oceana, 1656).

       Ostrov chápanů, kde všechno urovnal anglický doktor, je narážkou na Hugha Loftinga svěží dílko The Voyages of Doctor Dolittle (1923).

       Zaroffův ostrov je odkaz na skvělý film Richarda Connella „The Most Dangerous Game“ (1927). Dnes totálně nesehnatelný, ale podle všech odborníků je to zdroj všech predátorů a jiných honiček na živé lidi: jde o ostrov, na kterém šílený ruský hrabě organizovaně loví trosečníky.

       Jihoamerická metropole Babylón se svou osobitou bibliotékou je narážkou na slavnou povídku Jorge Luise Borgese, česky hned v několika knihách, kdo nečetl, ať mi nejde na oči.

       Milionář Auric Goldfinger dokazuje, že Moore neloví jen v klasické literatuře: ano, je to ten Goldfinger se stejnojmenné bondovky.

       Naproti tomu voňavá vesnice Macondo z literárních výšin je, a to ze Sto let samoty od Gabriela Garcíi Márqueze (1967).

       Cestovatel Candide a jeho rádce Pangloss jsou z Voltairova díla Candide (1759).

       Ju-Atlanči je alternativní název Atlantidy z díla Abrahama E. Merritta The Face in the Abyss (1931). Zas jeden velevýznamný autor americké SF z rané epochy, od kterého česky nevyšla ani čárka.

       Ostrov pohyblivých stromů je z díla Miguela Cervantese Los Trabajos de Persiles y Sigismunda (1617).

       Orlando. Ach, ten Orlando. Trojí narážka, ale v češtině bohužel nefunguje. Ve tvaru Orlando máme totiž jen stejnojmnený román od Virginie Woolfové. Jenže v angličtině je Orlando totéž co česky Roland. Čímž se nám ta pěkná Moorova hříčka s tím, že oboupohlavní Orlando je vlastně nesmrtelný a věčně mladý středověký hrabě Roland, stírá.

       Rossumův ostrov, ach, jak milé, kromě narážek na Švejka další úlitba české literatuře. Dokonce autor i ví, že Čapkovi roboti nejsou mechaničtí, ale biologičtí, takže vlastně spíš androidi.

       Ostrov kapitána Sparrowa je z díla S. Fowlera Wrighta The Island of Captain Sparrow (1928). Autor by u nás byl neznám, nebýt toho, že mu mezi válkami vyšel zábavný román Bomby nad Prahou, prorokující vypuknutí letecké druhé světové války německým záborem Čech.

       France-Ville je z Julese Vernea dílka Les 500 Millions de la Begum (1879), česky známého jako Ocelové město.

       Komuna jáMOR je odkazem na česky nedávno vydané dílo Richarda Brautigana In Watermelon Sugar (V melounovém cukru, 1964).

       Don Diego de la Vega, známý jako Lišák, je vlastně slavný Zorro, který se původně objevil v povídkách a románech od Johnstona McCulleye.

       Město Tcha jest výtvorem L. Franka Bauma z jeho knihy The Boy Fortune Hunters in Yucatan (1910). Ale jak bychom mohli čekat, že tuto knihu budeme znát v češtině, když česky nevyšly ani všechny díly země Oz! Tfuj, ostuda!

       Dogpatch a Šmůní údolí, to je něco pro komiksáře: jsou to narážky na slavný strip Ala Cappa Li'l Abner (1934-1977). Šmůn je to nejjedlejší stvoření, jaké kdy chodilo po Zemi.

       Rampart Junction je z povídky Raye Bradburyho „The Town Where No One Got Off“ (1959). Nepovedlo se nám najít žádný její český překlad. Je o městečku, které je tak Bohem zapomenuté, že když tam jednou za roky někdo omylem vystoupí z vlaku, klidně ho zabijí, protože se to stejně nikdo nedozví.

       Dále tu máme několik narážek Poeovských: Arnheim je očividně z povídky Arnheimské panství The Domain of Arnheim (1847), nemluvě o domě Usherů. To platí i o ostrovu Fay z jeho díla „The Island of the Fay“ (1845), nikde jsem však nenašel, že by to vyšlo česky. Je to u Poea možné?

       Spící luh pochází ze slavného díla Washingtona Irvinga „The Legend of Sleepy Hollow“ (1820). Totéž platí o Ripu Van Winklovi, jenž vystupuje v jiné povídce téhož autora (obě vyšly česky).

       Hadleyburg je město z povídky Marka Twaina The Man Who Corrupted Hadleyburg (Muž, který zkazil Hadleyburg, 1899).

       Protože jsme v americké Nové Angliil, jsou tu houfy narážek na klasiky hororu: Belasco je z knihy Richarda Mathesona Hell House (1971), Jerusalem's Lot ovšemže z románu Stephena King Salem's Lot (1975). Jak se to jmenuje česky? Prokletí Salemu? Též se sem dostal John Updike se svými Čarodějkami z Eastwicku. Následuje hora narážek na Lovecrafta, ale ty snad vykládat nemusím, že ne?

       Na konec kapitoly už jen poukáži na to, že „lovevraftovská příhoda“ líčená na jejím konci jasně odkazuje na povídku Allan a roztržený závoj z konce 1. dílu Ligy.

       Ostrov Lixus se zlatými sršni je z Plinia Staršího, z jeho díla Inventorum Natura.

       Ostrov blažených je zase z Pravdivých příběhů od Lukiána ze Samosaty (2. století př. Kr.).

       Ostrovy Silha a Dondum pocházejí z Mandevillova cestopisu. Ta makačka, než jsem tu uprášenou antikvární knížku vyhrabal z krabice… a stejně si to mezitím Viktor dohledal jinde.

       Ostrov lebek nebo též Ostrov mlh pochází z filmu King Kong (1933), potažmo z jeho literární předlohy od Edgara Wallace.

       Ardistán a další místní názvy pocházejí z děl Karla Maye Ardistan (1909) a Der Mir von Djinnistan (1909), což je neuvěřitelné, protože je vidět, že Moore dovede překvapit i něčím z díla autora u nás téměř kompletně přeloženého.

       Nádherný palác Alkoremi je z dalšího gotického románu, tentokrát z díla Williama Beckforda Vathek (1787). Též vyšlo česky, též doporučujeme.

       Lord Byron a jeho kolega, veršotepec William Ashbless… co já se s tím chlapem nadřel, když jsem překládal Stáčení temného piva! Ashblesse si vymysleli Tim Powers a James Blaylock. A já kvůli tomu obvolával medievalisty z FFUK, blbec!

       Heliopolis se objevuje v libretu Kouzelené flétny Emanuela Schikanedera.

       Víska Ben Chatur se objevuje ve veledíle Edgara Rice Burroughse The Son of Tarzan (1915). Ale když jsme se dost omáchali v českém vydání, vysvitlo, že Matěj Kuděj při překladu tento název vynechal. Království Paluldon je také z Tarzana, je to ten proslulý díl, kde hrdina jezdí vesele na přeživších triceratopsech.

       Sábina ňadra a Kukuanaland pocházejí ze slavného románu H. Ridera Haggarda Doly krále Šalomouna, který vyšel česky hned několikrát.

       “Cartaphilus“ je jen jiné jméno Ahasvéra, Věčného Žida (v Bibli Ahašvéroš). Souvislost s Orlandem naznačuje, že jde o dvojici nesmrtelných, kteří se dobře znají.

       Země Bong, kde žijí prasata s kroužkem v nose, je narážkou na hned několik nonsensových básní Edwarda Leara.

       “Propletená zóna“ je narážka na díla Williama S. Burroughse, ne toho tarzanového, ale toho intoše. Objevuje se v několika jeho dílech, hlavně v Nahém obědě (The Naked Lunch, 1959). Dál v textu je také zmíněn odpudivý tvoreček jménem „mugwump“. Kdybyste jen věděli, jak dlouho jsem tu hrůzu pročítal a listoval, než jsem zjistil, že překladatel se s tím nepáral a tohle květnaté slovo přeložil prostě „Hlavoun“.

       Brodieho země je z díla Jorgeho Luise Borgese El informe de Brodie (1970). Česky vyšlo jako Brodiova zpráva. Takže chybka, mělo být Brodiova země.

       Blackland je z Julese Vernea, z L'Etonnante Aventure de la Mission Barsac (1919).

       Země Uziri a kmen Waziriů je ze série o Tarzanovi od jistého Edgara Rice Burroughse. Taktéž země Midian, moc roztomilý kraj, kde žijí náboženští fanatici starozákonního typu. Jedno z nejlepších čísel v českém 10svazkovém vydání, vřele doporučuji. A s Tarzanem není konce, protože Moore nám představuje i bájné město Opar, pozůstatek to Atlantidy, kde žijí zdegenerovaní muži a oslnivě krásné ženy a kam si Tarzan, když mu dojde, chodí drobnými krádežemi doplňovat finance v podobě bůžků z masivního zlata. Velký trnovníkový les a němé ženy kmene Alalů, nemluvě o Minunianech, jsou také součástí tarzanovské menažérie, konkrétně dílu Tarzan a trpasličí muži. Z Tarzana je také město Xujan, kde šílenci uctívají papoušky.

       

       

       Standard Island je z knihy Julese Vernea L'Ile ŕ hélice (Plovoucí ostrov, 1895).

       Caspak a ostrov Oo-Oh vytvořil Edgar Rice Burroughs a najdeme je v jeho knize The Land That Time Forgot (1918).

       Země Farandoulie se objevuje v knize Alberta Robidy Voyages Trčs Extraordinaires de Saturnin Farandoul dans les 5 ou 6 parties du monde (1879). Albert Robida je zapomenutý autor ilustrovaného díla Dvacáté století, Vernův současník, méně slavný, ale legračnější.

       Ydkiňané pocházejí z románů Samuela Butlera Erewhon (1872) and Erewhon Revisited (1901). Erewhon je obráceně Nowhere, tedy nikdy. Takže je vám jasné, že tady jsme se s Viktorem dopustili chyby. Mělo být Edkiňané.

       Mayská kolonie Uxmal se objevuje díle Edgara Rice Burroughse Tarzan and the Castaways (1964).

       Pála a Rendang pocházejí z knihy Aldouse Huxleyho Ostrov (Island,1962).

       Ostrovy Luquebaralideaux a jejich obyvatelé Jitrníci pocházejí z Rabelaisova díla Le Voyage de navigation que fist Panurge, disciple de Pantagruel (1538).

       Ostrov Bensalem je dílem Francise Bacona a místem, kde leží jeho utopie Nová Atlantida (New Atlantis, 1627, česky v knize Nová Atalntida a Eseje).

       Nové Švýcarsko, což bych nepřipomínal, nebýt toho, že již je v oběhu další generace neodkojená edicí KOD od Albatrosu, je z románu Johanna Davida Wysse Švýcarský robinson (1812-1827).

       Město nesmrtelných je vzato z povídky Jorge Luise Borgese “El Inmortalö (Nesmrtelný, 1949, česky myslím v Zrcadlu a masce).

       Tilibet a Gulliverův syn John se objevují v díle abbého Pierra Françoise Desfontainese Le Nouveau Gulliver, ou Voyage de Jean Gulliver, Fils Du Capitaine Gulliver (1730). Nevím, zda vyšlo česky, asi ne (leda tak Nový Guliver od Říhy, ha ha.)

       Černá džungle je z románu Emilia Salgariho i misteri della Jungla Nera (1895).

       Království Gangaridia je z Voltairova díla La Princesse de Babylone (1768).

       Snové království u Baktrie je další věc, která nám asi unikla (ale jestli jich z těch tisíců narážek nebude víc než půl tuctu, tak to jde): protože jde o nazážku na stejnojmenný román Alfreda Kubina, měla se jmenovat Země snivců.

       Kráska Čo-čo-san, aby bylo jasno, že neopovrhujeme žádným žánrem, pochází z Madame Butterfly.

       Pnom Dhek a Lodidhapura jsou z knihy Edgara Rice Burroughse The Jungle Girl (1931).

       Blemblandie, Žvandýn a Pliplpopl jsou výtečná místa z nonsensové poezie Edwarda Leara (když nedáte jinak, z dílka “The History of the Seven Families of the Lake Pipple-poppeö (1871).

       Hora Karakal a lámaserie Šangri-la pocházejí ze slavné knihy Jamese Hiltona Ztracený obzor (Lost Horizons, 1933). Kdo nezná, domů a dohánět.

       Dodonovo království, aby bylo jasno, že Moore nediskriminuje východní Slovany, je z díla Alexandra Puškina Skazka o zalatom petuške (Pohádka o zlatém kohoutku, 1835)

       Veliké město Pauk je z románu Fjodor M. Dostojevského Běsy (1871-1872).

       Následující Minin sen je vlastně úryvkem z děje Mistra a Markétky od Michaila Bulgakova, kdo to nepoznal podle mluvícího kocoura, toho ještě čeká moc a moc (nebo málo a málo) čtení.

       Hloupětín (mimochodem v anglických překladech tupě ponecháno jako “Gloupovö jez díla Michaila Saltykova-Ščedrina Istoriya odnogo goroda (Příběh jednoho města, 1869-1870).

       Město Ibaňsk pochází z díla Alexandra Zinovjeva Zijajuščije Vysoty (Zející výšiny, vynikající moderní antiutopie, dosud čeká na české vydání, uvý!

       Pevnost Bastiani v Tatarské poušti je z vynikajícího díla Dina Buzzatibo Il deserto dei Tartari (1940). Starší scifisté si vzpomenou na Buzzatiho knihu Velký portrét.

       Hrdina Alastor a jeho hrob jsou z díla Percy Byshe Shelleyho “Alastor or the Spirit of Solitudeö (1816).

       Gondour není popletený Gondor, ale země z dílka Marka Twaina The Curious Republic of Gondour (1875).

       Město Vaňkov je ze stejnojmenného satirického románu Jevgenije Zamjatina z roku 1922.

       Zaneřáděná země X je z díla Tibora Déryho G.A. úr X.-ben (Pan A. G. ve městě X, 1963). Pokud to vyšlo česky, tak nevím, jak se to jmenovalo. Pomůže někdo?

       Xanadu, pokud to už musím říkat, je z básně Samuela Taylora Coleridge Kublajchán (Kubla Khan, 1816, česky několikrát).

       Urnland se objevuje v povídce Jorge Luise Borgese “Undrö (1975).

       Ostrov Megapatagonie je výtvorem velkého francouzského obšourníka, původce slova pornografie a autora Antijustiny, Nicolase Edme Restifa de la Bretonne a objevuje se v jeho díle La Découverte australe Par un Homme-volant (1781), tedy Objevy Létajícího člověka v jižních krajích. Země leží přímo naproto Francii, takže je tam všechno obráceně než ve Francii. Například metropole se jmenuje Žířap, nikoli Žírap, jak jsme chybně uvedli. Žírap by byla Paříž obráceně, ale slovensky. Ach jo, další chyba.

       Ostrov Tsalal je výtvorem Edgara Allana Poea z jeho nedokončeného veledíla The Narrative of Arthur Gordon Pym of Nantucket (1838). Kdo nečetl, je salát.

       Horečnatě vychlené slabiky “tekeli-liö jsou odkazem na H .P. Lovecrafta, jehož dílo V Horách šílenství je sui generis pokračováním Pyma. Kterých není málo, viz další odkaz na ledovou sfingu, dle románu Verneova. “Intelektem obdařený sliz“ je arciť Lovecraftův odporný Shoggoth.

       Plutonie je ze stejnojmenného díla Vladimíra Obručeva (1924). Neuváděl bych, kdyby tu již nebyla derusizovaná mládež.

       Království ledních medvědů se objevilo v díle Maďara Móra Jókaie 20,000 mil pod ledem (1876), jehož české vydání jest bizarní ozdobou bibliotéky každého SF staromilce. Naopak následující zmínka o výrobcích fosforečnanových nápojů je pro novomilce, jde o narážku na reklamní kampaň Coca-Coly s ledními medvědy z roku 1993.

       Zemi hraček, “Toylandö stvořila Enid Blytonová v románu Noddy Goes to Toyland. Zemi obývají hračky a figurky z dětských veršíků.

       

       Pámbu zaplať, u pólu už toho tolik nebylo. i tak jsem vám poskytl pouhopouhý zlomeček odkazů a odkazů na odkazy odkazů.

       I když si nedovedu představit, že by někdo toužil po přídavku, může. Je to všecko na internetu.

        

/Poznámka: tento text zazněl na Parconu v Brandýse nad Labem. Výzvě k usnutí vyhověl jen Jan Vaněk junior, který jednak Nevinsovy poznámky zná, protože Viktorovi též četl jeho překlad coby redaktor, jednak byl fatálně unaven nočním přesunem z conu domů a zpět na con. Přestože spal, kdykoli zaslechl některý z mých heuristických omylů (a bylo jich pár, protože jsem přednášku dodělával ve spěchu; většinu jsem v této verzi snad už opravil), polovědomě, leč nahlas mne opravil. Též delfíni prý dovedou spát jen na polovinu mozku, zatímco druhá vyhlíží útočící žraloky; velmi pozoruhodné, milí Watsoni./