Interkom: Okrsek deset – případ vyřešen

BB/art konečně vydal druhý svazek netrpělivě očekávaného Top 10. Je sice o něco útlejší než ten předchozí, ale zajímavý je neméně. Ukáže se v něm to, co už stejně všichni dobře víme, tedy že A. Moore si zaslouží nálepku nejlepší scénárista komiksu a i sní by měl být založen do všech knihovniček.

Nelze psát recenzi na druhou knihu odděleně od první, jelikož se dohromady jedná o jednu sezonu seriálu (Nutno podotknout, že zatím jedinou). Město Neopolis, ve kterém bydlí všichni superhrdinové i superpadouchové světa, se podobá mraveništi a díky skvělé kresbě Genea Ha máme možnost nejen do něj nahlédnout, ale být tam přímo vtaženi. Gejzíry vedlejších nápadů a použitých narážek na všechny známé seriály a filmy (včetně Šmoulů a Futuramy) tvoří z města něco tak živoucího, že by si čtenář nejradši oblékl přiléhavý trikot a vyrazil si zašpásovat s do čtvrti lásky s nějakou pěknou slečnou nezvyklých schopností. V Neopolis totiž najdete všechno, po čem kdy vaše zvrhlé srdce zatoužilo.

A najdete tam toho i daleko víc. Naleznete i to, co byste nikdy potkat nechtěli. Vraždící mimozemské pornoherečky, pedofilní tým superhrdinů, korupci přesahující rámec jedné galaxie, sonické myši provozující tajné superválky ve vašich bytech a mnoho dalšího. Mezi nejlepší patří epizody s Králem Pávem coby gladiátorem v novém Římě, mezi ty nejsilnější smrt jedné z hlavních postav.

Moorovi se podařilo vyobrazit život na policejní stanici tak živě, že ze stránek přímo sálá všeobecný shon, a kdyby měli v Neopolis ještě staré telefony, jejich řinčení by vám v uších znělo ještě pár hodin po dočtení.

Moore také vyřeší všechny případy, které se rozběhly v prvním svazku a ani jedno řešení není očekávané, spíše naopak. Je zde jasně vidět, jak má vypadat scénáristická práce. Autor již od prvního sešitu přesně věděl, jak bude končit každý další díl a rozvrhl napětí a akci se zkušeností pyrotechnika s dvacetiletou praxí. Živelná síla Top 10 se dá přirovnat k vodě; také začíná jako malý potůček vytékající z ledovce, aby se posléze proměnila v bouřící řeku, jež spláchne celé Neopolis i s přilehlými vesmíry.

Je fascinující sledovat Mooreovo připravování půdy pro dokonalou katarzi děje. A to dovede nejen v celkovém plánu, ale i v každé z epizod, tedy komikových sešitech. Jeho motivická práce je velice lehká, kreativní, překvapující. I náročný čtenář s údivem zjistí, že není nic, co by se dalo tomuto příběhu vytknout, že obsahuje přesný poměr ingrediencí tvořících nadprůměrnou, vynikající knihu.

Přestože se Top 10 řadí spíše do lehčího žánru, dokáže Moore vyvolat nejen úsměv na rtech, ale nutí také k zamyšlení nad problémy, jimž nastavuje svou alegorií zrcadlo. V jeho případě platí, že ač superhrdina, stále ještě člověk. Důležitý rozměr tolik dlouhá léta opomíjený v americkém komiksu. Moore jde ještě dále za F. Millera, můžeme zde říci nejen stále ještě člověk, ale především člověk.

K tomu slouží kulisa města plného nadlidí. V té záplavě kostýmů hrdinové ztrácí svoji výjimečnost, vedou „normální“ životy. Milují, nenávidí, baví se, pracují. Superschopnosti jsou zde doopravdy jen jako doplnění časoprostoru, děj by se ve svých základních rysech zcela obešel bez nich. Neopolis je zrcadlo nastavené tak, aby se v něm vlastnosti nejen odrážely, ale také zbytněly, staly se díky nadlidem „nadviditelné“.

Moore si pochopitelně nezavřel všechny dvířka, některá nechal lehce nedovřená, některá jsou úplně dokořán a jiná čekají nejen na otevření, ale i na objevení. Doufejme, že se někdy dočkáme.

Přímo následuje minisérie Smax (2003-2004), kterou opět překládá skvělý Richard Podaný, jehož bezkonkurenční robotický rap můžete ocenit i na stránkách druhé knihy Top 10. Jste-li fanoušky komiksu, není možné žít bez návštěvy Neopolisu. Pokud fanoušky nejste, je načase dojít ke krejčímu a nechat si spíchnout nějaký ten slušivý převleček.