Všechna práva © Interkom 1984 - 2004

Není mnoho autorů ruské literární fantastiky, kteří by u nás byli známi, natož vydáváni. Náhlý zájem o Sergeje Lukjaněnka může proto působit jako zjevení, ale při bližším ohledání zjistíme, že tento sedmatřicetiletý Rus z Kazachstánu je stálicí ruského sf&f nebe již nějakých deset let, je autorem více než dvou desítek knížek, o povídkách nemluvě, a držitelem značného množství ruských sf&f ocenění. Tak proč je o něm u nás slyšet právě teď?

       Sergej Lukjaněnko je autorem úspěšné trilogie Noční hlídka, Denní hlídka, Soumračná hlídka (Nočnoj dozor, Dněvnoj dozor, Sumerečnoj dozor), podle jejíž první části byl natočen film Noční hlídka (ruská premiéra 8. 7. 2004). Snímek strhal všechny ruské kasovní rekordy, byl nominován na Oscara a z mnoha důvodů je považován za pozoruhodný. Protože kniha zatím v ČR vydána nebyla a film vidělo jen několik nadšenců, bude snad přínosné se u obou zastavit podrobněji.

       Že je na světě Dobro a Zlo, slýchá člověk od dětství. Někteří z nás tuto představu časem opustí, jiní ji použijí jako základ pro bestseller. To druhé je případ Lukjaněnka, který odvěký zápas Dobra a Zla využil k pozoruhodnému modernímu vyprávění.

       Není zase tak originální tvrdit, že kromě nás, obyčejných lidí, se po světě pohybují ti, kteří jsou nadáni nejrůznějšími magickými schopnostmi. Říkejme jim Jiní. Každý průměrný čtenář fantasy také už ví, že čarodějové mohou být dobří (světlí) nebo zlí (temní). Základní premisa Lukjaněnkovy knihy tedy nijak objevná není. Originální a zajímavý je způsob, jakým je boj Dobra a Zla líčen v kulisách současné Moskvy, kdy autor běžnou realitu šikovně míchá s magií a nadpřirozenem.

       Světlí a Temní Jiní kdysi uzavřeli Velkou Dohodu. Z praktických důvodů – došlo jim totiž, že jejich boje by lehce mohly vést ke zničení světa. A tak Velká Dohoda pomáhá udržovat rovnováhu mezi silami Světla a silami Tmy, a aby bylo vše pěkně pod dohledem, mají Světlí Noční hlídku, jež bdí nad nekalými činy Temných, a Temní mají Denní hlídku, která hlídá činy Světlých. Obě strany se vzájemně respektují a svět je ušetřen nejhorších katastrof, navzdory nevraživosti a občasným naschválům obou Hlídek nebo ojedinělým akcím záměrného či nevědomého porušení Dohody.

       I přes udržovanou rovnováhu a Velkou Dohodu tedy během jedné zimní cesty metrem Anton Goroděckij, pracovník Noční hlídky, potká nejen mladou lékařku Světlanu, jíž se nad hlavou vznáší temné prokletí, ale také zachrání chlapce Jegora, na němž se hodlají popást dva upíři... bez licence na zabíjení. A Anton, ač sám není žádný operativní pracovník, ale kancelářská krysa (jak neopomíná neustále připomínat), musí řešit problémy, jež se zdají být nad jeho síly...

       Kniha Noční hlídka slučuje tři příběhy, které na sebe dějové navazují a navzájem se rozvíjejí, přesto každý z nich může do určité míry fungovat samostatně. Trojúhelník Anton-Světlana-Jegor se objevuje v každém příběhu vždy v nových souvislostech a konstelacích. Ústřední trojúhelník skvěle doplňují další výrazné postavy, především charismatičtí šéfové obou Hlídek. Základní schéma si je vždy trochu podobné, přičemž každý příběh prohlubuje ten předchozí. Prohlubují se schopnosti hrdinů, ale také to, co se o světě moskevských Hlídek dozvídá čtenář. Zatímco v prvním příběhu téměř neopustíme předměstské sídliště, ve druhém se vypravíme do centrály Noční hlídky a dozvíme se víc o její organizaci i možnostech, třetí příběh poodkrývá volný čas a záliby moderních mágů, stejně jako jejich světaspasitelné cíle.

       Noční hlídka je čtivá, poutavá, napínavá. Její hlavní půvab spočívá v psychologicky vystavěných a dokonale vypointovaných dialozích, propracovanosti stvořeného konceptu světa Jiných a v neposlední řadě v ukotvení v každodenní realitě současné Moskvy. Nutno upozornit, že kniha je téměř neakční, děj se posouvá na základě rozhovorů a vnitřních monologů. To vyniká především v příběhu třetím, u něhož – jako u jediného – jsou neustálá přemítání a hlubokomyslné úvahy už skoro na hranici únosné míry. Většinou však je výborně zvládnutá psychologie postav a rozkrývání jejich motivací velkým kladem. Kniha nepostrádá ani příjemný vtip, založený především na jemné situační komice či chytrých replikách, ani určitou nevtíravou hrdinskost a silnou emocionalitu. A především – Světlí a Temní Jiní nepůsobí v žádném případě černobíle, i Zlo má někdy svou pravdu a Dobro v této knize hraje podivné hry. Diskuse o principech a morálce jsou u pracovníků Noční hlídky zřejmě na denním pořádku.

       Samostatnost každého ze tří příběhů Noční hlídky využili i tvůrci stejnojmenného filmu, kteří scénář vystavěli pouze na základě příběhu úvodního. Způsob, jakým zvládli neakčnost a skoro statičnost knihy, je rozhodně originální a jen na založení každého diváka záleží, jak zareaguje. Divák, který byl unešen logikou a psychologií dialogů, bude asi mírně zděšen, divák, který požaduje trochu akce a zajímavých efektů, bude spokojenější. Většina scén, které se ve filmu objevují, se nachází i v knize, avšak ve filmu jsou postaveny do zcela jiného kontextu, pojaty jinak a tvoří jiný příběh. Proto není dost dobře možné film pojímat a hodnotit jako film podle knihy, ale spíš jako samostatný celek.

(pozn.: knihy v češtině se dočkáme pravděpodobně v průběhu příštího roku – smlouva s autorem už je podepsaná – Pagi)

scénaristy a spisovatele Štěpána Kopřivy, díky seriálu Místo nahoře a filmu Chocking hazard povědomému dnes i mimo úzký kroužek obdivovatelů tvorby a životního stylu Rigor Mortis, právě vydalo nakladatelství Crew ve spolupráci s Rigor Mortis Košer Džihád Production.

       Přesvědčte se, zda opravdu obsahuje vše, proti čemu v literatuře mladý bouřlivák druhdy brojil. :-)