Logo rubriky
12/2004
  SF film (další) (216)
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK   
 
Všechna práva © Interkom 1984 - 2004

DOGMA

Tak trochu na vánoční téma: nedávno jsem viděl vcelku běžnou, ničím nevynikající vánoční komedii s originálním názvem Call Me Claus. Pozoruhodného na ní nebylo opravdu vůbec nic – až na jeden jediný vtip: Předvánoční čas, Amerika šedesátých let, černošská maminka s černošskou holčičkou jménem Lucy. Maminka vezme Lucy na vánoční besídku do jakéhosi supermarketu, kde se dětem věnuje jeden z mnoha Santa Clausů. Ten si k sobě postupně zve děti, zavolá si Lucy, posadí si ji na koleno a vyptává se: „Jak se jmenuješ?“ – „Lucy,“ – „Co by sis přála k Vánocům?“ – „Velkou mrkací pannu, pro maminku nové šaty, ale nejvíc… úplně nejvíc bych chtěla, aby tatínek byl o Vánocích s námi doma.“ – „A kdepak je tvůj tatínek?“ – „Ve Vietnamu…“, načež Santa začne vést obligátní řeči o tom, že tatínek s ní nemůže být fyzicky, ale moc a moc na ni myslí, a že pokud ona ho bude mít ve svém srdíčku, tak bude s nimi a podobně na tohle téma. Načež holku obdaruje a pošle ji zpět k mámě. Konec besídky, obě přicházejí k domu, před kterým stojí dva eMPíci či něco na ten způsob. Matce se podlomí kolena, ale dojde blíž a ptá se vojáků, co se stalo. Oba nasadí účastnou tvář a jeden řekne: „Mrzí nás, že vám to musíme říct zrovna nyní, ale jménem vděčného národa pro vás máme smutnou zprávu.“ Matka zavrávorá, Lucy přiběhne blíž a ptá se, co se stalo. Matka se na ni smutně podívá a řekne: „Bojím se, Lucy, že na Vánoce budeme mít tatínka opravdu doma.“
        
BRIDGET JONESOVÁ – S ROZUMEM V KONCÍCH – Živé, lehké, zábavné a vtipné. Bridgetin přítel právník dostane víc prostoru a stane se z něj její rovnocenný partner. (Jen Zellwegerové opakované tloustnutí a hubnutí nepřispívá ke kráse.)
COLLATERAL – Průměrná záležitost s dobrými a naopak neskutečně zdlouhavými momenty. Cruisovi jsem jeho nelítostného zabijáka nějak nedokázal uvěřit.
SUPER PROHNILÍ – Jedna z nejlepších „trojek“ kinematografie, ale celkově sentimentálnější ohlédnutí za předešlými dvěma slavnými filmy. Nastupuje nová generace, nový svět a nové metody – ještě s francouzským šarmem, ale už je to „o něčem jiném“. Nejvíc mi bylo smutno, že se už netočí takové filmy jako první Prohnilí (a Zidimu asi taky).
SVĚT ZÍTŘKA – Forma sice vítězí nad obsahem, ale není to vůbec špatné a hlavně: fantasticky se na to kouká!
VETŘELEC VS PREDÁTOR – Jestli jste slyšeli, že tenhle film je strašný, věřte tomu. A kromě toho je taky laciný a v první polovině zoufale nudný – takovou dobu totiž trvá, než uvidíte prvního potvoráka. Režisér Anderson prostě potvrdil pověst získanou Žoldákem: Legií zkázy.
Filip Gotfrid
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK