Interkom: Časem s vědou: Z milníků poznávání – technický leden a biomedicínský únor

Leden 1905: První použitelnou žárovku sestrojil v roce 1878 Edison. Po čtvrt století přichází další zlom. W. Bolton a O. Feuerlein dnes v Berlíně předvádějí žárovku s tantalovým taženým drátkem (z kovových bylo dosud známo pouze vlákno osmiové, pracně vyráběné metodou práškové metalurgie). Životnost 800 hodin. Tantal povládne elektrickému světlu zhruba pět let. Pak jej vystřídá dodnes používaný wolfram.

V lednu 1905 v Jeně zemřel otec moderních mikroskopů Ernst Abbe (narodil se v lednu 1840). Tento profesor fyzikální optiky a vedoucí výzkumu v Zeissově továrně na jemné přístroje jako první na světě kompletně propočítal mikroskop (a dalekohled atd.). Zdokonalil inverzní mikroskop, vylepšil způsoby nasvěcování vzorku, v 80. letech 19. st. zkonstruoval první achromatický mikroskop (k čemuž mu sklářský chemik Otto Schott vyvinul řadu speciálních skel) a dostal se tak na samu mez optického zvětšování – 2700krát.

Po Zeissově smrti roku 1888 Abbe skoupil veškeré podíly a jako jediný majitel slavné a prosperující továrny ji předal do společné péče zaměstnanců. Snad jako první na světě pak zavedl osmihodinový pracovní den, placenou dovolenou, nemocenské pojištění a starobní důchod.

V lednu 1930 začal v Praze sloužit patrně první pouliční světelný semafor u nás. Visel nad křižovatkou Václavského náměstí s Jindřišskou a Vodičkovou ulicí a jeho světla zprvu ručně přepínal policajt. Zanedlouho pak bylo zavedeno automatické přepínání světel. V roce 1938 už v Praze fungovalo 18 semaforů, dvacet let poté asi dvojnásobek. Dnes jejich počet v Praze obnáší 465.

Leden 1955: Lékaři odjakživa toužili nahlížet do lidských útrob a operovat bez otevření pacienta. Zkrátka sestrojit praktický endoskop (“endo“ je řecky „v“, „skopein“ znamená „pozorovat s určitým záměrem“). Jejich snahy však troskotaly na nekvalitní optice. Až někdy během roku 1951 na jedné slavnostní večeři v Londýně si jistý gastroenterolog postěžoval sousedovi u stolu, jak jsou stávající endoskopy neohebné a poloslepé... Tím sousedem byl náhodou vynikající fyzik Harold Hopkins, vynálezce zoomové čočky. Problém ho zaujal. Vzpomněl si na objev svého krajana Johna Tyndalla z roku 1870, že za jistých podmínek lze světlo vést i po zakřivené dráze. Tyndal k tomu použil čůrek vody, Hopkins tenká skleněná vlákna. V těchto dnech svůj endoskop popisuje v Nature a dává ho bezplatně v plen technikům.

Lleden 1975: O prvních počítacích strojích vyplňujících sál, jejichž kilometry drátů okusovaly myši, kolují legendy. Nástup 70. let 20. st. však přinesl vynález mikroprocesoru. Většina odborníků v něm viděla jenom technickou hříčku. Ne tak Edward Roberts, majitel malé computerové firmy v novomexickém Albuquerque. Ten vzal mikroprocesor Intel 8080, osadil ho dalšími potřebnými součástkami a pod názven Altair ho v těchto dnech nabídl ke koupi – dokonce na obálce časopisu Popular Electronics – za směšnou cenu 500 dolarů. Za pár týdnů jeho firma nestačila ukájet poptávku. A to přesto, že Altair se dnešnímu počítači podobal snad jen v nejbujnější fantazii – neměl klávesnici, neměl obrazovku, neměl dokonce ani žádný program! Byla to jen sada součástek, které si uživatel sám smontoval a naprogramoval spínači na ovládacím panelu. Přesto se stal prvorozencem v rodině stolních počítačů.

V únoru 1255 chirurgové v Paříži zakládají College de St. Come, první profesní organizaci svého druhu v novodobé historii. Ta mj. zřídila dvouletou školu pro chirurgy se závěrečnou zkouškou a udělením licence. Cech rovněž uděloval certifikáty pro obtížnější výkony (tehdy šlo např. o operace močových kamenů, kýly nebo očního zákalu). Připomeňme, že chirurgie byla v roce 1163 církevním ediktem vyloučena z medicíny, tudíž tehdy (a ještě dlouho potom) nespadalo do klasické univerzitní medicíny. Prováděli ji nejčastěji lazebníci, zatímco „doktoři“ jí opovrhovali coby nedůstojnou svého stavu.

Únor 1605: Do špitálu sv. Barbory ve Valticích přicházejí první mniši řádu Milosrdných bratří. Jejich příchod znamená zlom ve funkci našich špitálů – zatímco dřív sloužily jako útulek chudých, nyní přijímají pouze nemocné. Nemocnice Milosrdných bratří se tak stanou jakýmsi přechodem k novověkému pojetí nemocnice v Evropě. U nás asi nejznámější – v Praze Na Františku – byla otevřena roku 1620, která kromě řeholníků zaměstnávala i civilního lékaře. Na území dnešních českých zemí vznikla nemocnice Milosrdných ještě roku 1692 v Těšíně.

„Každému, kdo polapí, přinese a odevzdá skřítka, šotka, rusalku nebo jiné strašidlo, bude vrchním lesmistrem vyplacena odměna pěti zlatých.“ Přibližně takto zní, jakož i datem 5. února 1725 opatřeno jest nařízení konšelstva německého města Hechingen. Jen o málo starší je další podobný záměr: „Prezident Akademie je dále povinen ze všech svých sil přispívati k vyhubení vlkodlaků, permoníků, draků, vodních žínek a bludiček. Aby byl lid účinně pobídnut k této bohulibé činnosti, vypisuje se na vypátrání každé z těchto příšer, ať už je odhalena v děrách, jámách, jeskyních nebo jezerech, odměna šesti tolarů.“ Obsaženo v zakládací listině berlínské Akademie věd z roku 1700. Avšak nemylme se – nemusí to svědčit jen o zpozdilosti měšťanů či učenců (zakladatelem řečené Akademie byl geniální polyhistor Leibniz), ale o docela chytrém tahu: „Když ani za tolik peněz nikdy nikdo žádnou přišerku nepřinesl, existují vůbec?“

V únoru 1865, něco přes pět let od vydání Darwinova spisu O vzniku druhů, přednáší v brněnském Přírodovědném spolku opat augustiniánského kláštera Johann Mendel o výsledcích křížení hrachu. Nikdo to pořádně nechápe, stejně jako následný článek ve věstníku Spolku – a přece se právě tady a teď rodí věda, která se pojí s nejelementárnějšími nadějemi i obavami člověka jako inteligentního živočišného druhu. GENETIKA. Tento termín ovšem vznikne až roku 1906. To už bude náš přednášející – Johann Gregor Mendel – dvaadvacet let mrtev.

Pravděpodobně nejznámějšími nálezy ostatků pravěkých (byť ne vždy přímých) předchůdců současného člověka pocházejí z německého údolí Neandertal (1856) a z francouzské jeskyně Cro-Magnon (1868). Oba výtečně hověly tehdejšímu nadutému smýšlení, že kolébkou lidstva jest Evropa. V únoru 1925 však vychází v týdeníku Nature (a současně ve společenském týdeníku Star) sdělení Raymonda Darta, v němž tento mladý jihoafrický antropolog australského původu popsal nález z jihoafrické lokality Tungsu – lebku dítěte s pozoruhodnou směsicí lidských a opičích znaků. Pro pralidi tohoto typu pak navrhl název australopitékové (“jižní opi“). Shodou okolností třicet let poté – v únoru 1955 – ředitel Jihoafrického archeologického ústavu C. van Riet Lowe v rozhlasové přednášce oznamuje, že autralopitékové už disponovali kamennými nástroji!

Tyto objevy nejenže přenesly kolébku lidstva z Evropy do Afriky, ale posunuly ji také mnohem dál do minulosti (kromaňonci žili řádově před desetitisíci, neandrtálci statisíci a australopitékové před miliony let).