Všechna práva © Interkom 1984 - 2005

aneb pokus Alana Moora odkráglovat Jesse Nevinse přepracováním a prostřednictvím toho zničit i Viktora a mě

       Standard Island je z knihy Julese Vernea L'IIle ŕ hélice (Plovoucí ostrov, 1895).

       Caspak a ostrov Oo-Oh vytvořil Edgar Rice Burroughs a najdeme je v jeho knize The Land That Time Forgot (1918).

       Země Farandoulie se objevuje v knize Alberta Robidy Voyages Trés Extraordinaires de Saturnin Farandoul dans les 5 ou 6 parties du monde (1879). Albert Robida je zapomenutý autor ilustrovaného díla Dvacáté století, Vernův současník, méně slavný, ale legračnější.

       Ydkiňané pocházejí z románů Samuela Butlera Erehwon (1872) and Erehwon Revisited (1901). Erewhon je obráceně Nowhere, tedy nikde. Takže je vám jasné, že tady jsme se s Viktorem dopustili chyby. Mělo být Edkiňané.

       Mayská kolonie Uxmal se objevuje v díle Edgara Rice Burroughse Tarzan and the Castaways (1964).

       Pála a Rendang pocházejí z knihy Aldouse Huxleyho Ostrov (Island,1962).

       Ostrovy Luquebaralideaux a jejich obyvatelé Jitrníci pocházejí z Rabelaisova díla Le Voyage de navigation que fist Panurge, disciple de Pantagruel (1538).

       Ostrov Bensalem je dílem Francise Bacona a místem, kde leží jeho utopie Nová Atlantida (New Atlantis, 1627, česky v knize Nová Atlantida a Eseje).

       Nové Švýcarsko, což bych nepřipomínal, nebýt toho, že již je v oběhu další generace neodkojená edicí KOD od Albatrosu, je z románu Johanna Davida Wysse Švýcarský robinson (1812-1827).

       Město nesmrtelných je vzato z povídky Jorge Luise Borgese „El Inmortal“ (Nesmrtelný, 1949, česky myslím v Zrcadlu a masce).

       Tilibet a Gulliverův syn John se objevují v díle abbého Pierra Françoise Desfontainese Le Nouveau Gulliver, ou Voyage de Jean Gulliver, Fils Du Capitaine Gulliver (1730). Nevím, zda vyšlo česky, asi ne (leda tak Nový Guliver od Říhy, ha ha.)

       Černá džungle je z románu Emilia Salgariho i misteri della Jungla Nera (1895).

       Království Gangaridia je z Voltairova díla La Princesse de Babylone (1768).

       Snové království u Baktrie je další věc, která nám asi unikla (ale jestli jich z těch tisíců narážek nebude víc než půl tuctu, tak to jde): protože jde o nazážku na stejnojmenný román Alfreda Kubina, měla se jmenovat Země snivců.

       Kráska Čo-čo-san, aby bylo jasno, že neopovrhujeme žádným žánrem, pochází z Madame Butterfly.

       Pnom Dhek a Lodidhapura jsou z knihy Edgara Rice Burroughse The Jungle Girl (1931).

       Blemblandie, Žvandýn a Pliplpopl jsou výtečná místa z nonsensové poezie Edwarda Leara (když nedáte jinak, z dílka „The History of the Seven Families of the Lake Pipple-poppe“ (1871)).

       Hora Karakal a lámaserie Šangri-la pocházejí ze slavné knihy Jamese Hiltona Ztracený obzor (Lost Horizons, 1933). Kdo nezná, domů a dohánět.

       Dodonovo království, aby bylo jasno, že Moore nediskriminuje východní Slovany, je z díla Alexandra Puškina Skazka o zalatom petuške (Pohádka o zlatém kohoutku, 1835).

       Veliké město Pauk je z románu Fjodora M. Dostojevského Běsy (1871-1872).

       Následující Minin sen je vlastně úryvkem z děje Mistra a Markétky od Michaila Bulgakova, kdo to nepoznal podle mluvícího kocoura, toho ještě čeká moc a moc (nebo málo a málo) čtení.

       Hloupětín (mimochodem v anglických překladech tupě ponecháno jako „Gloupov“ je z díla Michaila Saltykova-Ščedrina Istoriya odnogo goroda (Příběh jednoho města, 1869-1870).

       Město Ibaňsk pochází z díla Alexandra Zinovjeva Zijajuščije Vysoty (Zející výšiny, vynikající moderní antiutopie, dosud čeká na české vydání, uvý!).

       Pevnost Bastiani v Tatarské poušti je z vynikajícího díla Dina Buzzatibo Il deserto dei Tartari (1940). Starší scifisté si vzpomenou na Buzzatiho knihu Velký portrét.

       Hrdina Alastor a jeho hrob jsou z díla Percy Byshe Shelleyho „Alastor or the Spirit of Solitude“ (1816).

       Gondour není popletený Gondor, ale země z dílka Marka Twaina The Curious Republic of Gondour (1875).

       Město Vaňkov je ze stejnojmenného satirického románu Jevgenije Zamjatina z roku 1922.

       Zaneřáděná země X je z díla Tibora Déryho G.A. úr X.-ben (Pan A. G. ve městě X, 1963). Pokud to vyšlo česky, tak nevím, jak se to jmenovalo. Pomůže někdo?

       Xanadu, pokud to už musím říkat, je z básně Samuela Taylora Coleridge Kublajchán (Kubla Khan, 1816, česky několikrát).

       Urnland se objevuje v povídce Jorge Luise Borgese „Undr“ (1975).

       Ostrov Megapatagonie je výtvorem velkého francouzského obšourníka, původce slova pornografie a autora Antijustiny, Nicolase Edme Restifa de la Bretonne a objevuje se v jeho díle La Découverte australe Par un Homme-volant (1781), tedy Objevy Létajícího člověka v jižních krajích. Země leží přímo naproto Francii, takže je tam všechno obráceně než ve Francii. Například metropole se jmenuje Žířap, nikoli Žírap, jak jsme chybně uvedli. Žírap by byla Paříž obráceně, ale slovensky. Ach jo, další chyba.

       Ostrov Tsalal je výtvorem Edgara Allana Poea z jeho nedokončeného veledíla The Narrative of Arthur Gordon Pym of Nantucket (1838). Kdo nečetl, je salát.

       Horečnatě vychrlené slabiky „tekeli-li“ jsou odkazem na H. P. Lovecrafta, jehož dílo V Horách šílenství je sui generis pokračováním Pyma. Kterých není málo, viz další odkaz na ledovou sfingu, dle románu Verneova. „Intelektem obdařený sliz“ je arciť Lovecraftův odporný Shoggoth.

       Plutonie je ze stejnojmenného díla Vladimíra Obručeva (1924). Neuváděl bych, kdyby tu již nebyla derusizovaná mládež.

       Království ledních medvědů se objevilo v díle Maďara Móra Jókaie 20,000 mil pod ledem (1876), jehož české vydání jest bizarní ozdobou bibliotéky každého SF staromilce. Naopak následující zmínka o výrobcích fosforečnanových nápojů je pro novomilce, jde o narážku na reklamní kampaň Coca-Coly s ledními medvědy z roku 1993.

       Zemi hraček „Toyland“ stvořila Enid Blytonová v románu Noddy Goes to Toyland. Zemi obývají hračky a figurky z dětských veršíků.

       

       Pámbu zaplať, u pólu už toho tolik nebylo. I tak jsem vám poskytl pouhopouhý zlomeček odkazů a odkazů na odkazy odkazů.

       I když si nedovedu představit, že by někdo toužil po přídavku, může. Je to všecko na internetu.

        

/Poznámka: tento text zazněl na Parconu v Brandýse nad Labem. Výzvě k usnutí vyhověl jen Jan Vaněk junior, který jednak Nevinsovy poznámky zná, protože Viktorovi též četl jeho překlad coby redaktor, jednak byl fatálně unaven nočním přesunem z conu domů a zpět na con. Přestože spal, kdykoli zaslechl některý z mých heuristických omylů (a bylo jich pár, protože jsem přednášku dodělával ve spěchu; většinu jsem v této verzi snad už opravil), polovědomě, leč nahlas mne opravil. Též delfíni prý dovedou spát jen na polovinu mozku, zatímco druhá vyhlíží útočící žraloky; velmi pozoruhodné, milí Watsoni./