Logo rubriky
3/2005
  Cony (další) (218)
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK   
 
Všechna práva © Interkom 1984 - 2005

Trpaslicon 2005

18. 3. – 20. 3. 2005, ZŠ Chodov, Praha
Nachystali nám uzenáče, ale my večeřeli doma.
        
Předehra: Parta zavilých nadšenců uspořádala v zapadlém koutě Prahy již třetí Trpaslicon, zaměřený na britské sci-fi i nesci-fi seriály a hlavně na Červeného trpaslíka. Organizátoři, bez výjimky fanoušci Trpaslíka, měli všechno pevně pod palcem; za všechny jmenujme Kohyho, Rimmera, Rimsáka s oběma sličnými dcerami, Hadatiho, Rajče a další. Obětavě se snažili učinit tento příjemný víkend ještě příjemnějším.
       Program byl rozdělen do čtyř místností – Hlavní sál, kde probíhala všehochuť přednášek; Červený trpaslík, kde se promítalo a debatovalo hlavně o tomto kultu; Britcom plus!, kde byly po celý víkend k vidění známé i méně známé britské seriály jako Haló, haló!, Černá zmije, Monty Pythonův létající cirkus, Hale & Pace a jiné. Kousek stranou byla herna, kde se dala nalézt opravdu různorodá zábava – šachy, trpaslíkovské Dostihy a sázky, žolíky, Munchkini, Dance Dance Revolution, hod šipkami na prsatou rosničku, soutěž v pojídání pálivých toustů, a tak podobně...
       U prezence byla k mání trička s různými hláškami (Better smeg than dead; Neměl jsem nic a všechno jsem zahodil; Je mi 18, ačkoli mé IQ je nižší; Ještě o chlup hezčí, tak mě zakážou – Richard Klíčník nenápadně naznačoval, že bychom se mu na tohle měli složit; sami organizátoři nosili Jenom sympaťáci umírají mladí), dále knížky, zápalky s Červeným trpaslíkem a nalepovací Háčka na čelo (takže to na conu vypadalo jako na hologram párty).
       Trpaslicon měl ve škole zamluvené první patro (druhé ještě nebylo dekontaminované), a také ho pořádně využil – každá volná plocha byla polepena hláškami z Červeného trpaslíka (tedy ne každá, jen ta, kde ještě nebyly plakáty Festivalu Fantazie). Nebohé pánské účastníky vítal na záchodě nápis „A nyní – 2 hodiny BK“, na dveřích od kabinek něco jako „Tvá klobása už pokrývá 7/8 povrchu planety“ a na dámských „Nepropadejte panice. To je můj penis a dostal se na svobodu.“ Místnost určená ke spaní nesla název „Paluba pro milostné hrátky“ (což je ostatně víceméně synonymum).
       V pátek to všechno začalo.
       Tři... čtyři...
       F: V pátek jsem bohužel na Trpasliconu nebyl, takže vám ho popíše Lenka.
       L: Ano, Fladík opravdu vypadal nemocně, tak jsem se do doupěte neřestí– eh, chci říci do té miloučké školy, co ji mám čtyři minuty od domova, vypravila sama. Slavnostní zahájení v sedm hodin večer bylo neokázalé, ale milé – organizátoři si připravili sestřih z krásných trpaslíkovských scének a méně krásný proslov dvou hlavních pořadatelských zjevů, který byl zjevně nepřipravený. Bylo nám samozřejmě všem strašně moc líto, že jsme do jednoho prošvihli Chrise Barrieho (opravdický Rimmer), který tam byl už od tří, ale letělo mu letadlo, takže se nemohl zdržet.
       Poté následovalo to, na co jsme se škodolibě těšili a co jsme netrpělivě očekávali po mnoho týdnů. Ano, nastoupil Vašek Pravda. A měl mluvit o Kouli, čili o chotěbořské Barvy Měnící Kouřící Kulaté Věci (dále jen BMKKV). Souběžně s tím probíhala přednáška Františky Vrbenské, což vysvětluje, proč měl Vašek poměrně málo posluchačů a to povětšinou z Řádu BMKKV, kteří ještě nebyli rozhodnuti, jakým způsobem Vaška upálí za rouhání. Ani v průběhu přednášky si ovšem náš respekt nezískal, neboť vyslovil Jméno BMKKV třikrát špatně! A kromě toho pořád cosi plácal o Festivalu Fantazie, který nás ovšem vůbec nezajímal, neboť už jsme to všechno slyšeli nejméně třikrát. Kdyby aspoň předvedl striptýz... Ale upoutávku měli hezkou.
       Když se konečně (po 50 minutách) dostal k BMKKV, byly jeho informace tak kusé, že to zakládající členka Řádu BMKKV Ellie nevydržela, a radši to všechno odříkala za něj. Takže jsme ho nakonec neupálili.
       A co se dělo potom? Nejspíš mě někdo lákal do hospody, pak mě někdo další lákal do hospody, a pak si pamatuju Vaška Pravdu, jak ho všichni lákají do hospody...
       Tak jsem šla spát.
       Intermezzo: Také jsem se zeptala Hadatiho, co že je to ten „smeg“, kterým se tu všichni tak ohánějí. Hadati se trošku vzpouzel, že prý se to dámě stydí říct, ale nakonec mi to prozradil... K vaší smůle se to bohužel nedá publikovat.
       F: Sobota, toť vždy hlavní den všech víkendových conů! Vstali jsme ráno na jedenáctou hodinu, abychom si poslechli poučnou přednášku Ivany Kuglerové Na velikosti nezáleží, ale nakonec to bylo celé o sexu. Ivana nasadila laťku natolik vysoko, že následující přednášející, Zdeněk Rampas se svou manželkou a Ikonografií conů, měl postavení značně složité. Naštěstí nám předvedl, že Prezidentem Fandomu se nestal jen tak pro nic za nic, a tak jsme se dočkali velice poutavé přednášky o vývoji plakátů, placek a vstupenek ze všech Parconů (a několika Draconů), včetně obrazové dokumentace. Vašek Pravda si opět neopomněl udělati reklamu na FF a Zdeněk Rampas mu jemně a nenápadně naznačoval, že mu ve SF muzeu chybí nějaké vstupenky z FF a že by je tam rád měl. Následující přednášku, tedy Slepou cestu červích děr Jana Kovanice, jsme vynechali, neboť jsme se šli najísti. Bar U Piráta Luigiho byl opravdu dobře zásoben, a to i jídly cizokrajnými, včetně polévky Gazpacho (na požádání se mohla ohřát, což se ovšem považovalo za vrchol gastronomického nevkusu), za ceny opravdu lidové a jeho jedinou nevýhodou bylo, že mu v neděli došly sladkosti.
       Do hlavního sálu jsme se vrátili až na čtvrtou hodinu, kde mělo být promítání filmu Choking hazard a následná debata s jednou z filmových hvězd – Vladem Ríšou. Film se bohužel nepovedlo spustit tak, aby šel obraz i zvuk zároveň, takže místo toho Vlado vyprávěl své zážitky, které si odnesl z natáčení, z křestu a jiných akcí kolem filmu. Následoval Pagi se svou přednáškou o reklamách a po něm Pavel Weigel s povídáním o polské scifi, kterého jsme se již nezúčastnili, neboť jsme odešli na večeři a vrátili se až na dvaadvacátou hodinu, kdy bylo setkání s dabéry z Červeného trpaslíka a Haló, haló!
       L: Ano, povídání s dabéry bylo opravdu příjemné. Přišli v hojném počtu a dokonce ještě s režisérem českého znění Červeného trpaslíka. Kromě Kamila Halbicha (Rimmer), Martina Sobotky (Lister) a Zdeňka Duška (Kryton) přišel ještě pan Bodré Podoledne, který si v Červeném trpaslíkovi zahrál epizodní roličku Caliguly. Jelikož byli bohatě zásobováni jídlem, pitím, alkoholem i mladými slečnami, myslím, že příště přijdou rádi znovu. Dokonce jsme si poslechli čtvrtou verzi Veselé Historky z Divadla... ale byla vážně vtipná!
       Na tomto místě také nesmíme zapomenout zmínit (slíbili jsme jim to...) naprosto famózní výkon pořadatelů, kteří perfektně vyřešili odvěký úkol – jak dostat šedesát lidí do místnosti pro dvacet pět, vlastními těly bránili uličku pro přicházející dabéry a udržovali chování publika v mezích mravně přijatelných.
       Před půlnocí začala autogramiáda, takže jsme se (s neodbytnou vzpomínkou na podobnou scénu v Galaxy Quest) odporoučeli do postelí.
       F: Což se posléze ukázalo jako chyba, neboť jsme se nemohli zúčastnit losování a tedy jsme nevyhráli hlavní cenu – zájezd na Mauricius.
       L: Jelikož byl Trpaslicon opravdu slušný con, tak se v neděli nedělo nic podstatného před jedenáctou hodinou, takže jsme si mohli přispat, a na Hadatiho hodinku s Alem Yankovicem a jeho klipy jsme přišli právě včas. Přednáška Richarda Klíčníka o Hroším kultu se z jakéhosi záhadného důvodu nekonala, tak jsme si šli vychutnat Stopařova průvodce po Galaxii, onen legendární britský seriál, který u nás nikdy nevysílali. Mohli jsme jej porovnat s ukázkami z připravovaného filmu, a prastarý seriál z toho nevyšel zrovna špatně. Aspoň měl Zafod Bíblbrox opravdu dvě hlavy.
       Coda: Trpaslicon byl příjemnou akcí plnou britského humoru (bylo zde mnohem více britského humoru než na průměrném Festivalu Fantazie, dokonce více než ve všech dílech Harryho Pottera dohromady!), kdo má tuto zábavu alespoň trochu rád a nebyl na letošním ročníku, tak ten příští by mu ujít rozhodně neměl.
        
Pro Interkom nahráli a nazpívali František „Flad“ Vlasák (F), Lenka „Cellindra“ Weingartová (L) a orchestr Eso Rimmera
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK