Interkom: Roboti

Pryč je ta doba, kdy počítačově animovaný celovečerní film představoval raritu a zajímavost sám o sobě. Dnes má nějaký takový film premiéru prakticky každý druhý měsíc. Hlavním hráčem na trhu je zvolna končící spojenectví Pixaru s Disney studiem, ale o atraktivní koláč se brzy muselo dělit s Dreamworks a svůj díl chce i 20^th century Fox. Stejná trojka se v animovaných filmech utkala už v dobách, kdy ještě vládla klasická animace a každý z nich nějakým monumentálním propadákem přispěl k soumraku této klasické techniky animace v Americe (Japonsko je jiná kapitola). Jaký je tedy film od „tvůrců Doby ledové“ (a myslí se těmi tvůrci lidé nebo software)? Kovový a hravý, jednoduchý a funkční (což ocení každý, kdo zná stavebnici Merkur).

Podobně jako např. Příšerky s.r.o. i Roboti zde vytvářejí svébytný paralelní svět a modifikace zvyklostí a principů našeho světa ve světě strojů jsou jedním z významných zdrojů vtipů (v robotím holičství se místo nůžek používá bruska, pořídit si dítě znamená dostat krabici se součástkami a návodem). Dojde i na parafráze, včetně už skoro povinné narážky na Hvězdné války. A pak jsou zde vtipy situační spojené s klasickými komickými figurkami, typickým představitelem je rezavějící se a neustále se mírně rozpadající robot Fender. Samotný příběh o mladém robotu-vynálezci Rodneym, který se vypraví do hlavního města, aby v místní továrně uplatnil své nápady a narazí zde na nového zlodušského šéfa a záhadu zmizení jeho laskavého předchůdce, je velmi jednoduchý a přímočarý, jak je zřejmé i z tohoto jeho vylíčení. Dokonce i ona záhada má řešení vcelku přízemní, čímž poněkud nenaplní očekávání. Ještě je zde nahozen lehký romantický motiv, kdy dokonce tvůrci spíše omylem vytvoří dokonce milostný trojúhelník, s jehož řešením si proto nikdo hlavu neláme a všichni jsou na konci šťastní a hotovo.

Naštěstí jsou ony vtipy navěšeny v pravidelných rozestupech na celou šňůru příběhu a některé jsou ještě okořeněny dynamickou akcí, takže se divák dobře baví až do konce filmu. Tomu napomáhá i propracovaná vizuální podoba robotího světa, prakticky celokovová, leč přesto většinou nepůsobící nijak chladně – realistický vzhled kovu je zde zastoupen v celém spektru od leštěné oceli až po oprýskané a rezavějící železo. Vše je opatřeno šroubky, nýty, lakem či chromováním (dokonce i dlažba na náměstí nese motiv matic) a v tom se pohybují nejrůznější roboti, přičemž jejich pohyb nepůsobí nijak strojově. Stejně živě působí i obličeje robotů, čehož je dosaženo pohybem jen několika základních prvků – především úst a očí s obočím (a nikomu nevadí, že jednolitý kus železa se ve skutečnosti tak živě nemění).

I když Roboti nepředčí poslední hity, jako byli Úžasňákovi či Shrek 2, jsou jim důstojným konkurentem a nejedná se o zklamání, jakým byl pro mě Příběh žraloka. Frekvence vtipů by mohla být vyšší, scénáristé jsou přece jen zvyklí na hrané komedie a nemají tu starou (možná již zaniklou) školu kreslených grotesek, v kterých také děj nebyl nejsilnější složkou. Film je do našich kin pochopitelně uveden s kvalitním českým dabingem, jehož vložené závěrečné titulky svojí délkou vedou k posunu zvukové stopy vůči titulkům originálním (roztomile podkresleným animací nejrůznějších schémat), takže těch několik posledních je doprovázeno nezvykle jen tichem kinosálu.