Všechna práva © Interkom 1984 - 2005

Britského hvězdně slibného autora SF Alastaira Reynoldse nelze vinit z toho, že by se flákal. Do vlastního vesmíru 23. století, jejž si do detailů stvořil, vetkává velkorysé, barokně košaté příběhy, které nejdou pod osm set stran, takže je jeho tuzemské nakladatelství Triton musí chtíc nechtíc (opravdu nechtíc?) poltit vedví. To je i případ Archy, kterou podobně jako loni Kalderu přeložili Jan a Jana Oščádalovi. Archa na Kalderu dějově navazuje. Titánské, technologicky nepředstavitelné a úžasné mezihvězdné bitvy jsou standardní rekvizitou space opery, jejíž vymírající tradici dal Reynolds a pár dalších Britů oživovací injekci. Avšak militaristické akce jsou zde jen ornamentem, byť pro někoho možná tím nejpodstatnějším, na pozadí kompaktního, neradostného světa, ovládaného technikou vymknutou z kontroly člověka a apokalypticky dosluhující. Tyto obrazy, temné, až gotické atmosféry, umí Reynoldsova imaginace vykreslit velice impozantně.