Všechna práva © Interkom 1984 - 2005

V protofanouškovském období mě jako většinu formovala četba pravých knih v pravou dobu, co si vzpomínám, tak velký vliv měl Souček: Cesta slepých ptáků, Běhounek: Robinsoni vesmíru a antologie IŽ Stvořitelé nových světů, která obsahovala i stručné dějiny žánru a hlavně doporučenou knihovničku, do které jsem si tužkou maloval značky (četl jsem, určitě musím sehnat apod.). Ke knižním zážitkům patří i jedna vzpomínka – učitelka na základní škole jednou nabízela ke koupi antologii vědeckofantastických povídek (tak se tomu tenkrát říkalo), měla ji tuším dvakrát. Hned jsem projevil zájem a tak jsem se stal majitelem legendární sbírky Těžká planeta s komentáři od I. Asimova. Ještě bych měl zmínit dva faktory, které mě v onom období konce 70. let ovlivnily – prvním byla rocková SF opera Dialog s vesmírem skupiny Progres 2 (strýc byl v kapele baskytarista, takže to bylo v rodině), kterou jsem ovšem znal pouze z LP (= dlouhohrající gramofonové desky) a přidruženého EP (což byl delší singl), na návštěvu rockových koncertů jsem byl ještě příliš mladý, v koncertní podobě jsem zažil až jejich poslední SF projekt Mozek, ale to bylo mnohem později. Druhý faktor byla sbírka známek. Na základní škole v patřičném období sbíral známky každý a dle vkusu a osobních preferencí se brzy každý na něco specializoval, což bylo i výhodné kvůli výměně toho, co nesbírám, za to, co sbírám. Ve všech stáncích PNS byly k dostání obálky s průhledným celofánovým oválem, ve kterých se prodával náhodný výběr známek, pocházejících ze spřátelených zemí (exotiku zastupovalo Mongolsko, Kuba a arabské státy), vždy s jedním tématem. Pamatuji si, že jedním ze základů mé sbírky byla právě taková obálka na téma kosmos, kterou mi koupili rodiče (myslím, že to dokonce byl jejich náhodný výběr, mně jako většině záleželo hlavně na tom, aby ty známky byly hodně barevné).

       V době navštěvování gymnázia jsem zaregistroval pár zmínek o fandomu a conech, hlavně díky tomu, že jsem začal navštěvovat naši místní knihovnu, kde jsem si doplňoval četbu dle onoho seznamu ze Stvořitelů nových světů a přitom si začal půjčovat i některé časopisy se stopami SF. Také si vzpomínám na nějaký článek o Parconu v Pardubicích, který jsem s úžasem četl v Mladém světě. Přirozeným pokračováním pak byla epizoda při přijímačkách na vysokou školu, jejichž součástí byl i pohovor z činovníkem SSM (= Socialistický svaz mládeže pro šťastné nepamětníky). Když se ptal, jak se aktivně zapojím, prohlásil jsem, že vstoupím do sci-fi klubu, protože u takové školy jako Vysoké učení technické jsem automaticky předpokládal jeho existenci. Z jeho rozpačitého mumlání vyplynulo, že jsem zjevně vyhmátl slabinu v jejich zájmově-angažované činnosti.

       Pak nastal prosinec 1987 a při řeči se spolužákem o sci-fi se ukázalo, že náš další společný spolužák se podílí na pořádání Draconu jako člověk přes počítače (tím se v té době myslily stroje typu Amiga nebo Atari). Slovo dalo slovo a tak jsme se rozhodli proniknout díky známosti na Dracon. Na místě samotném panoval chaos, spolužák nezvěstný a celé to fungovalo ještě na bázi známostí a tvářilo se jako uzavřená akce (aspoň nám nesmělým se to tak jevilo), takže jsme se z Bystrce vrátili domů. Tento neúspěch mě přiměl k závazku, že toto se už nebude nikdy opakovat, a hned jsem napsal na jednu ze tří adres brněnských sci-fi klubů, které jsem měl díky rubrice Fanfan v časopise Zápisník. Sci-fi klub If mě zdvořile odmítl jakožto klub prakticky rodinný a odkázal na klub NYX (což bylo na mém seznamu číslo 2, zbýval pak už jen AF 167). Na dopis mi odpověděl nějaký Mikuláštík a zval mě na sudé úterý v měsíci do objektu OKVS (Obvodního kulturního a vzdělávacího střediska) na ulici Šelepova č.1. Tak jsem v prosinci 1987 přišel, po menším kroužení ulicí objevil v parku uprostřed číslo 1 a přítomných fanů se zeptal na Mikuláštíka. Jeden tam byl, i když jiný, než se kterým jsem si dopisoval, ale Pavel si mě zapsal do seznamu a tak jsem si začal půjčovat z knihovničky fanziny (první byl slovenský Pollux). Po půl roce jsem se, hned jak to šlo přihlásil na nejbližší Parcon, což u starších členů vyvolalo překvapení, ale ukázalo se, že Parcon 1988 v Ostravě nemá žádné zásadní omezení kapacity a nejsou tudíž žádné kvóty míst na klub. Z Parconu samotného mi utkvělo několik zážitků, jacísi fanové zákládající dohromady s mým spolubydlícím na pokoji Nonparcoran klub, zatímco já jsem nechápal, jak někdo může vymýšlet ptákoviny, když je ještě stále nějaký program, a odebral se na video, kde jsem seděl ve skříni a sledoval Battlestar Galacticu v polštině. Následující den se mi splnil tajný sen, kdy se náhle na nástěnce objevil plakát Káji Saudka, na kterém bylo připsáno, že od jisté hodiny na jistém pokoji bude ke koupi comics Arnal. A tak jsem si vystál frontu, zakoupení mi bylo vyznačeno na visačku (aby nikdo nešel dvakrát a dostalo se na co nejvíc zájemců) a stal se šťastným majitelem tohoto úžasného díla. Po návratu ze svého prvního Parconu jsem si v duchu slíbil, že pokud to půjde, zúčastním se každého budoucího Parconu, a zatím se tím řídím.