Všechna práva © Interkom 1984 - 2005

       Není pravda, jak v IK 4/2005 napsal Radim Kastelán, že na Eroticonu nejvíc slintal Gotfrid, naopak je pravda, jak dokazuje jeho fotografie, že nejvíc slintal Richard Klíčník.

       

       Líbilo se mi, jak rychle a rozsáhle dokázali reagovat na Akademii. A fotka potomka P. Neomillnerové, an žužlá akademického mloka, mi připadla velice trefná a na místě, zvláště když jsem viděl, jak k tomu zcela nenaaranžovaně došlo.

       Ale hned editorial D. Hartmana vedle ní mi přišel děsný, ani ne v tom ikarijském stylu, ale obraty o času zklidnění, kdy je třeba setřást ze saka veškerý kvas města, protože jako stádo přerostlých dětí proběhlo vyhlášení cen Akademie, ty by opravdu čtenáři s jemnější psychikou (pravda, takoví asi Pevnost nekupují) nemuseli rozdejchat.

       Tahle nedbalost nebo snad podbízivost p. t. čtenářstvu se nejspíše objevuje i v docela dobrém článku o udělování cen Akademie, ten obsahuje dokonce všechny nominace (aby se vzdala čest konkurenci a zároveň vynikla hodnota vítězství :-). Nicméně popisu smradu z pečených klobás je tam věnováno více místa než skutečným informacím.

       Článek je zakončen výtkou, že Akademie není dost propagována, něco podobného jsem si pak přečetl v Ikarii. Pevnost alespoň pochopila, že jediný způsob, jak se pomocí Akademie zviditelnit, je propagovat ji a nejlépe tak, aby její „sláva“ dopadala i na propagátora samého.

       Brumlání, že se Akademii nedaří prosazovat SF v masových médiích, zní podivně hlavně od novinářů a vydavatelů, v jejichž zájmu (i finančním) je využívat existence Akademie k sebepropagaci. Je poměrně komické chtít po lidech, kteří jsou dost vytížení organizačním zajišťováním Ceny Akademie, aby ještě vymýšleli a realizovali propagaci jejich knih a časopisů. Za těch deset let pokusů už snad každému mohlo dojít ono jednoduché Propaguj Akademii, propaguješ tím i sebe.

       Pak mě zase zahákovali Edita Dufková a Honza Kovanic, nic jim nikdy neslibujte, dovedou být pěkně neodbytní.

       

       Odpoledne v Krakatitu absentoval Tom Laser Jirkovský, v tom blázinci jsem se ani nestihl zeptat Jany Radoušové a ona naopak asi myslela, že jsem informován. Až když jsem telefonoval Jolaně, že v sobotu pořádáme večírek u příležitosti Klímových v Praze, a tato mi řekla, že je v Polsku, tak mi docvaklo, kde asi oba jsou. (Na velkorysost Jolaniných výmluv prostě nemám a nikdy mít nebudu.) Jsem zvědav, zda konečně o svých cestách pošlou do IK cestovní zprávu.

       Po zbytek večera jsme probírali Cellindřiny problémy s Pascalem, úžasné triko Roberta Rameše ve stylu pozdního South Parku, Jan Patrik Krásný mi „poděkoval“ za mé názory na ploché monitory a jejich nevýhody, se kterými jsem se svěřil jeho ženě Dáše, která pak tyto nedostatky začala shledávat na novém monitoru, který jí věnoval k narozeninám :-), zastavil se i šťastný otec Vašek Pravda, kterému jsme hromadně i jednotlivě blahopřáli k dceři.

       S Egonem jsme probírali historickou literaturu vydávanou v Tritonu a to mu nějak připomnělo, jak se pokoušel dojednat s nějakou katolickou organizací spolupráci na odboji proti komunistům. Na jeho argument, že jde o jejich společného nepřítele, dostal odpověď, že komunismus není nijak významný protivník, to s ariány byla jiná práce, boj s nimi trval skoro polovinu tisíciletí. Pozoruhodně prorocká slova.

       První dorazila Sanča Fülle (z Jižního města) a pak hned Klímovi (z Brna), ostatní pak nepřímo úměrně vzdálenosti, kterou měli překonat. Vladan Rámiš (nedávno jsem mu vydal knihu, nedejte si jí ujít, pokud vás berou Organizační složky podniků se zahraniční účastí :-) dovezl Janišovy, Viktor se pomalu mění v jezevce neopouštějícího svou Haničkou stále zútulňovanou noru, ale jak pravil, když Klímovi zavelí, já příjdu, pak přijel ještě Honza Vaněk jr., Bidlo, Cellindra, Richard Klíčník se Zuzanou, teď hned nevím, zda už ji někdy nepřivedl :-).

       Vilma si prohlédla a (až na jeden) určila všechny mé vzácné sukulenty, které nosím z okraje místní nepovolené skládky, jako Rozchodníky (divoký, podivný, velký, malý, zarputilý a žlutý, nebo tak nějak).

       Viktor chválil „Naprosto osvětleno“ od Jonathana Safrana Foera, protože to pěkně přeložil Richard Podaný, Honza Vaněk jr. to zase haněl, asi proto, že to četl (a Šumař na střeše mu proti tomu připadal jako drsný neorealismus :-). Došlo i na japonská a dálně východní témata, jen na viktoriánské ctnosti nějak ne. Ale léto teprve začíná.