Interkom: Harry Potter a polokrevný Princ

Jaký je tedy šestý díl Harryho Pottera, na který se čekalo tak dlouho? Nadšení fandové asi budou rádi, že je konečně venku, a vrhnou se na něj, je ale dost možné, že si po přečtení budou přát, aby na něm autorka ještě zapracovala. Začnu tím lepším. Zase je to spíš pro větší, i když ne až tolik jako pětka. Ta byla většinou děje jasně nad rozlišovací schopnosti desetiletých a u mnoha věcí i patnáctiletých, šestka se trochu snížila a je šitá na puberťáky. Velkým plusem je, že Harry už není tak nesnesitelný spratek. Místo jeho pubertálních problémů se teď řeší problémy s hormony a hodně se tam líbá, což je taky místy hutné, ale rozhodně se to snáší líp než jeho puberta. Pořád je tam docela dost humoru a několikrát jsem se i nahlas zasmál. Další velké plus je, že se dozvíme pár zajímavých věcí, například to, proč Dumbledore tak věří Harryho oblíbenému učiteli Snapeovi, který se mimochodem konečně stane učitelem černé magie, nebo proč Voldemort neumřel a jak jej tedy dostat pod kytičky, když je nesmrtelný.

Děj je docela napínavý, je dost věcí, o kterých čtenář čeká, že se jich v tomto dílu dočte, takže kniha docela upoutá. Já jsem se do ní pustil ještě v sobotu okolo půlnoci, když malá konečně usnula, že se po osmihodinovém řvaní (ne mém, poslouchaném) duševně zharmonizuji přečtením pár kapitol. Když jsem okolo sedmé knihu dočetl, nadával jsem si, jaký jsem blbec. Takže opravdu upoutá. Není to ale bohužel kvalitou děje, ale spíš tím, že člověk chce po pěti dílech vědět, co se dál stane. Ačkoliv jsem se docela začetl, už zhruba ve třech čtvrtinách mi už začalo vrtat hlavou, jestli není něco špatně. A ono je, a hodně, poslední dvě hodiny jsem četl spíše ze zvědavosti, jestli z toho autorka dokáže vybruslit, a ono ne.

Rowlingová měla při psaní dva problémy. Ten první byl, že jí došly nápady, takže nebyla schopna postavy nějak rozumně dovést tam, kde je chtěla mít. Řečeno jinak a otevřeněji, v mnoha situacích se postavy chovaly jako naprostí idioti či dělaly věci jen tak, bez jakéhokoliv důvodu. Je z toho prostě silně cítit, že má dopředu nalajnováno, co se stane, ale když teď došlo na zaplňování kostry dějem a motivacemi, zjistila najednou, že je na suchu. Krásný příklad je, jak dlouho dopředu inzerovala, že jedna z důležitých postav natáhne bačkory. K tomu i došlo, ale způsobem, který definitivně ukázal, že byla naprosto bezradná při vytváření zápletky. Scéna je totálně zmršená, ona postava de facto spáchá sebevraždu, mimo jiné vyplýtvá své poslední kouzlo na Harryho, aby jej zmrazila, místo na přicházejícího nepřítele. Zůstane pak bez magie, Harry ve stavu zmrzlém toho taky moc nezmůže, nezbyde než čekat na popravu, ke které také dojde. Navíc se pak ukáže, že ona postava věděla, že na ni čeká past, a stejně tam šla a takhle se zachovala. Odůvodnění pro toto nesmyslné chování dáno nebylo a taky žádné není, prostě autorka ji potřebovala odkrouhnout. Co víc dodat?

Tato celá akce je navíc zajímavá ještě tím, že v ní je Harry v zásadě jen trpným přihlížejícím, všechnu magickou práci dělá někdo jiný a Harry ani nechápe, co vlastně dělá, prostě je jasně vidět rozdíl mezi čarodějem a pouhým studentem čarodějnictví. Proč tam tedy Harry je? Protože si to kdysi Rowlingová napsala do sešitku.

Druhý problém je, že si to po sobě nepřečetla. Asi moc neprozradím, když řeknu, že první kapitola je o britském Prime Ministrovi, i u kterého se objeví Ministr přes čáry a oznámí, že jsou v říši magie problémy a že jisté záhadné katastrofy a vraždy, které vládu trápily, má na svědomí určitá ne zrovna dobře naladěná část magické společnosti. Tato kapitola je psána z pohledu Prime ministra, takže by soudný čtenář čekal, že se ještě v knize objeví, nebo že se alespoň ukáže něco o soužití magické a normální společnosti. Chyba lávky, Prime ministr se už v knize neobjeví a zbývající děj se odehrává jen na škole, kam zprávy z magického světa doléhají jen z novin (mimochodem málo) a z normálního světa už vůbec. Prostě ta kapitola je omyl, který měl být smazán, snad zbyl z nějaké jiné verze knihy. Tohle je asi ten největší úlet, ale i jinde jsou v knize místa, která příliš nesedí.

Celý děj je poněkud nevyrovnaný, čekal jsem, že když je teď Voldemort zase na světě a při síle, tak se bude dít víc než jen občasná vražda zmíněná v novinách. V zásadě se dá říct, že většina toho, co se stalo v šestce, nikterak neposunula děj dále, řeší se podružné zápletky, takže na konci šestky je situace v zásadě stejná jako na konci pětky: Voldemort vesele pobíhá venku, Harry toho pořád ještě moc neumí a někdo mu blízký udělal umšít umšel funus. Docela rád bych tedy věděl, jak dokáže Rowlingová do sedmičky vecpat celé rozuzlení. Tedy, pokud bude dál tahat králíky z klobouku, jak to dělá v šestce, tak to zas takový problém nebude, ale doufám, že se vzpamatuje. Bude to mít těžké.

Co tedy závěrem? Pokud se vám líbí svět Harryho Pottera a zajímá vás, co se tam dál bude dít, šestku si kupte, ty průšvihy snad překousnete, k zasmání je toho dost a zhruba první půlka knihy ještě není tak odbytá. Pokud vás Harry až tak nebere, tak se na šestku vykvajzněte, jsou lepší věci, třeba nedávno vyšla čtyřka Artemise Fowla a zdá se, že je autor zase ve formě jako v jedničce a dvojce. Fajnšmekr si pak počká na říjen, kdy v Británii konečně vyjde čtvrtý díl Písně ledu a ohně od G. R. R. Martina. Teď to vypadá na celkem sedm dílů a mimochodem to krásně ukazuje na rozdíl v tvůrčí metodě. Rowlingová si dopředu nalajnovala děj a teď do něj postavy tlačí, i když se vzpírají (v šestce chvílemi docela zoufale). Martin je věrný psychologii svých postav a nechává je reagovat na situaci tak, jak je pro ně přirozené, proto se mu to občas vymkne z ruky a roste to pod rukama. Taky to pak ale stojí za to.