Hvězdný bulvár

Příroda je pro zvířata.

Jaroslav Veis (někdy v polovině osmdesátých let)

Vysvětlivky:

Praha (nepodepsané ZR),

Brno,

jinde

16. července Martin Klíma (pomalu začínající naplňovat definici workoholika) našel čas navštívit Vilmu (pomalu začínající naplňovat definici zelené vdovy) v Úžicích, a protože se i jejich děti pozdravily z letních chřipkových příhod, uspořádali jsme velké prázdninové tažení na Kralupy. Vilma přijela pro Martina na nádraží a pak společně vyzvedli ještě Michaelu a mě. Dost nám to v tom vedru bodlo. Chvilku před třetí jsme prokličkovali vesnicemi mezi Kralupy a Prahou 6, přesně ve tři dorazil Tomáš Kohl a asi o hodinu později Bidlo s Honzou Vaňkem jr. a Viktor Janiš. Nějaký čas jsme bojovali s občasnými přeháňkami, mezitím od Máchova jezera dorazil Ivan Kmínek (co tam všichni mají, nedávno Peter Pavelko..., teď zase Ivan) a když už nebylo co opékat, přesunuli jsme se pod střechu do intelektuálního doupěte. Chvíli předtím (asi z rachoty) dorazil bloger Pavel Kočička

Při probírání nepřítomných si někdo vzpomněl na zveřejnění organizačního pavouka Kdo s kým ve fandomu, který prý kdys vážně nahlodal jednu americkou fanouškovskou komunitu. (Mám za to, že Interkom svým zpravodajstvím v homeopatických dávkách zasvěcené čtenáře před podobným šokem brání.)

30. července se vysypeme v SNV, na nástupišti autobusů č. 14 potkáváme jako v uplynulých letech již několikrát brňáky, tentokrát jen Marvina a Milese, co je s Piterem, jsem se nějak zapomněl zeptat.

U Hradiska potkáváme Smolu s Táničkou, varují nás, že očekávat Mia Butoru a spol. v ohlášených 9 není dobrý nápad, neb organizátorská skupina pařila do časných ranních hodin. V 9.15 ale již zastavila kolona aut a vystupují Mio, Igor Melicherčík a další, vykládají trička s letošním logem Tatraconu a prezence může začít...

Odpoledne trávíme na terase Relaxu, Čonky M$, Talašovi, Mamča, objevila se i Iňa Butorová, zdá se, že se rodina Butorovcov za pár měsíců rozroste. Vítáme postupně dojíždějící Holanovy, Talašovy, večer Ifan s Dáškou a malým Tomáškem, kterého jsme naposledy viděli na loňském Tatraconu jen v podobě Dáščina vyklenutého bříška.

31. července vedro pokračuje, od Mamči (Aleny Mamčákové, Piškota je její dcera) se dovídáme o požáru polomů po letošní vichřici, snad se požár rozšířil i na kleč a kosodřeviny (pokud nejde o totéž :-). Večer začíná slavnostní zahájení Tatraconu vystoupením místního tanečně-jazz-gymnastického souboru. Předváděli barbarský tanec, možná šlo o přivolávání deště, což se jim docela podařilo. Večer vypukla velká bouře, uhasila požáry a poskytla osvětlení místním vylupovačům chat, kteří se pokusili navštívit i přízemí chaty, kde bydlíme spolu s Heňou Feriancem a Milanem Vargou a Majou Mihálovou a jejich dětmi. Loupič se pomocí páčidla dostal přes první dveře, když začal bourat druhé dveře, vyplašila jej Michaela. Tak jsme si ještě užili sledování práce slovenských policajtov.

1. srpna Mio odvádí pochůzné účastníky na výpravu na Košiarny briežok, my dospáváme následky noční návštěvy.

2. srpna karetní turnaj, v kategorii do 18. let zvítězila osmiletá Dominika Mihálová z naší chaty, dobře jsme ji za ty tři dny proškolili, dospělé potřela Marika Halienová (ta však, jak se zjistilo, používala při hře nedovolené prostředky, hlavně hlavu).

3. srpna Igor Melicherčík jako hlavní kuchár a Richard „Krtko“ Sokol jako náčelník jeho štábu vaří Tatraconský guláš. Velkoryse nevzali v úvahu, že nás není obvyklých devadesát, ale jen něco přes šedesát, a guláše se na každého dostalo vrchovatou měrou.

4. srpen je věnovaný bowlingovému turnaji a večer jedeme do kina na Constantine. Díky recenzi v IK vím do čeho jdu.

5. srpna prší a tak odpadá tradiční výstup roklinou Suchá Belá, my už balíme a loučíme se. Milan Varga nás hodil na nádraží, kde mě čekalo ještě jedno Tatraconské překvapení v podobě zcela nečekaného a neplánovaného setkání s dinosaurem Peterem Dudášem, který rovněž cestoval Laborcem, a tak jsem mohl letmo poznat i jeho dvě dcery a manželku.

8. srpna Filip vymyslel návštěvu IMaxu, kde promítají Batman začíná. Jako z udělání bylo RUR plné, jak nepamatuji.

Ještě v metru jsem potkal Davida Horáka, s úžasnou kreací na hlavě, chvíli mi trvalo, než jsem jej zařadil, doprovázela jej jeho dívka, o jejíž příslušnosti k lidské rase (na rozdíl od Davida) nebylo kupodivu pochyb. V RUR byl již Štěpán Kopřiva (co Davidovi přebývalo, jemu chybělo, dává nyní přednost holé lebce) a konzultoval s Filipem korektury nějakého komiksu, kvůli němu přišel i Ludo Pľata. Jitka a Tiri mi daly zpracované posudky na Trifida, zpoza pultu se objevila Jana Doreen Sainerová, změnila zaměstnání a třeba bude mít víc času.

Pak Bí, Eva a Doreen odešly na nějaký obskurní film s názvem Kung-fu mela (viz str. 23), ale zase dorazili Honza Macháček a nakonec i Honza Vaněk jr., který se právě vrátil z Worldconu. Moc nám toho ale nepověděl s tím, že kdo nezažil, nepochopí.

8. srpna jsem se po návratu z Tatraconu nechal přemluvit na kino, vždyť jsem měl konečně dovolenou. Fantastická čtyřka nebyla dost odvážná, aby byla přímo komedií, a vážně se také nedala brát. A tak byl výsledek dost rozpačitý.

Marvin

9. srpna jsme vyhlásili scifistický subotnik a Den otevřených dveří SF archivu. Dostavil se takřka celý Islington, až na Adélku, ta si přečetla pozvánku po půlnoci a chystala se přijít ve středu, takže jsme A4 časopisy (Ikarii, Nemesis, Fantázie a Pevnosti) zařazovali do archivních boxů jen ve třech. Lenka byla překvapena, když zjistila, že si velkou část knih a časopisů kupuji :-)

11. srpna v Krakatitu si s Islingtonem dopovídáváme, co jsme nestihli v úterý.

12. srpna jsem navštívil SF (Sanču Fülleovou) na jejím pracovišti v Národní knihovně a nechal tam při té příležitosti povinné výtisky letošních Mloků.

13. srpna uspořádala Eva Hauserová menší scifistický večírek. Kde jen ty časy rozinek a sucharů jsou, Eva dobře ví, že žaludek dinosaura je náročnější a choulostivější než u byvších neofanů, a tak podávala kuře marengo (i když pravda, Eva nás rozmazlovala, co pamatuji, ještě v době, kdy jsme se dohadovali, zda to ten Gorbačov myslí upřímně).

Cyril pohovořil o poměrech na universitě, Hanička o práci v Pasece, Eva o práci v Jackie, Viktor vyzvídal, zda přebírají skandálky i z Blesku a zda si ověřují fakta (ne, tím se skutečně nezdržují). Eva napsala román o šílené ekoložce, zřejmě s nějakými autobiografickými prvky, myslím, že si ji získal Honza, když si donesl kelímek, ze kterého pil v internetové kavárně, aby byl řádně využit, já s Vilmou (přidala ke svému románu dalších dvě stě stran, teď jde v podstatě o pentalogii, nevýhodou je, že je to jako pět knih) jsme spíše poslouchali. Když jsme před jedenáctou odcházeli, vrátil se Evě její mladší syn Jakub tuším z Litvy, takže se loučení změnilo ve vítání.

13. srpna se povedlo na druhý pokus zorganizovat Vevercon. Na hrad Veveří jsme jeli parníkem, cesta zpět byla plánována pěšky. Kvůli Piškotce, která to ještě neviděla, jsme si zakoupili lístky i na nyní oddělenou část v Anglickém traktu – expozici modelů erbovních zvířat v „životní“ velikosti, určenou jinak spíše pro děti tak do deseti let. Hlavní prohlídka hradu se opět rozrostla o několik sešlých kousků inventářů, byla dokončena rekonstrukce jediných slušně zachovalých nástěnných maleb, když si vzpomenu, jak špatně vypadaly při první prohlídce, tak bych neuvěřil. Vrcholem bylo zpřístupněné opravené podkroví, některé trámy jsou několik století staré, a byla tam i pěkná vyhlídka. V části hradu zvané Příhrádek jsme si prohlédli výstavu živých dravců, navštívili vinotéku. Pochod zpět byl poněkud delší a namáhavější, takže další turistika hned tak brzo nehrozí.

15. srpna byl čas letních oddechových snímků. Pan a paní Smithovi byli docela zdařilým reprezentantem a vcelku jsme si přišli na své, jen některé z naší výpravy namítaly, že Brad Pitt má křivé nohy.

Marvin

15. srpna odpoledne před K. se u mě zastavili Jirka Vlček (vydavatel Líhně) a Ivan Kmínek, do Krakatitu jsem pak dorazil jen na chvíli.

17. srpna se to již nedalo odkládat a vyrážím na rodinnou dovolenou do Špindlerova Mlýna. Nejdřív jsem se zakecal, potom nemohl nalézt klíče a pak metro končilo na Českomoravské místo na Černém mostě. Autobus mi musel ujet snad jen o minutu. A věřili byste tomu, že M., místo aby byla ráda, že jsem přijel alespoň tím následujícím, tak se mračila.

20. srpna jsem pořádal tradiční Gardencon. Stejně jako loni byla jako velvyslanec Prahy pozvána Jolana. Letos jsem zařídil slunečno, i když škarohlídští meteorologové předpovídali bouře a zataženo, takže se akce bez problémů konala na zahradě. Odvážní účastníci tak mohli v temném a zapovězeném koutě zahrady navštívit obří dýni pěstovanou na Halloween, k večeru došlo na grilování. Letos se sešel také velmi snobský bar za samých vynikajících single malt whisek. Všichni přítomní oslavenci byli obdarováni nůšemi darů, pirátské tetování dostali všichni.

Marvin

21. srpna jsme se letos asi naposledy sešli v Úžicích u Klímů. Viktor Janiš s sebou neměl Haničku, nejspíše ji prodal do otroctví, tak se musel starat o pejska sám, čehož se zhostil dotazem, zda je Elísek s námi na zahradě, který opakoval zhruba jednou za dvě hodiny. Vladan Rámiš se o poznání více věnoval své dcerce Míše, původně očekávané chůvičky Hedvika a Bětuška byly bohužel u babičky. Ještě ne zcela vzpamatován z dovolené v Krkonoších jsem odpadl poměrně brzy, takže více vám o tom příjemném odpoledni nepovím.

22. srpna bylo v RUR trochu mrtvo, chyběly pronikavé hlásky policejní roty. Jitka B. mně dala posudek na další příspěvek do Tritonu, měl bych udělat nějakou inventuru, aby vše bylo vyhodnoceno zhruba rovnoměrně.

22. srpna jsme se dočkali filmu Karlík a továrna na čokoládu, na který jsme se všichni těšili. V klubu se naštěstí za svou dětinskost nestydíme, takže na takové filmy jdeme společně a s úsměvem. Já mám pro Burtona slabost, už se nemůžu dočkat Mrtvé nevěsty.

Marvin

23. srpna s Honzou Vaňkem jr. v Krakatitu, kde jsem nechal nejnovější IK v prodejně a pro Talašovy. Při sklence cideru jsme vymysleli zvláštní číslo Interkomu, něco jako Satanské verše, kde bychom (po zásluze) pohaněli všechny, které obvykle chválíme…

3. září jsem si z rodinného otroctví odskočil na pár hodin na Tarcon do Nymburka. Trochu jsem během dvou let zapomněl cestu a protože se na webové stránky akcí většinou dívám až po jejich ukončení, vydal jsem se o jednu ulici vlevo. Naštěstí jsem ale zaslechl něco o orgiích chystaných na devátém patře, a protože budova, která by to umožňovala, je v Nymburce jen jedna, nebloudil jsem dlouho.

Potlachal jsem s příjemnými organizátory, půjčil ve vlaku okradenému Egonovi na oběd a zpáteční cestu (aby nemusel na členy klubu uvalit mimořádné členské příspěvky), s Jánem Žižkou zhlédl představení historického šermu skupiny přátel Mikoláše Dačického z Heslova, prohlédl si nová Dárečkova fotoalba, s Jolanou probral rodinný rozvrat nejmenovaného plzeňského vydavatele SF způsobený týdenním výletem na Worldcon a jeho takřka nulovou sociální inteligencí, skromně poobědval s Cellindrou, Fladem a Wikinkou, s Peťou Pavelkem a Lucasem probral podrobnosti chystaného Dementconu a Opatconu, Richard Klíčník se s námi podělil o zážitky s VyVoleným (centrum.cz, kde teď pracuje, v tom také jede), posvačil s Robertem Ramešem a jeho Martou, s Vaškem Pravdou probral problematiku prvních tří měsíců života šťastného kojence, v Čajovně dal řeč s Melkorem (rovněž jsem si tamtéž prohlédl pozoruhodnou výstavu SF a fantasy potvůrek vyrobených z korálků Hadžovým děvčetem – vlastní jméno mi uniklo), zahlédl jsem i Pagiho a Big Šamana Zdeňka Tuneláře Zachodila, ale někam se mi ztratili, možná že na rozdíl ode mě navštívili některý z cca tří paralelních programů. V tom asi nebyli sami, protože ze zhruba stoosmdesáti účastníků jsem potkával jen asi třicet známých ostřílených conových harcovníků. Kde byli ostatní, netuším; pravda, do přednáškových sálů jsem nenahlédl :-) Nějak jsem trefil zpět na nádraží, když se ví kudy, je to asi minuta chůze, a v půl páté jsem již zase natíral střechu v Poříčanech.

V sobotu 3. září se konal 2. ročník mezinárodního turnaje v pétanque O pohár města Brna. Pochmurná neděle se původně měla účastnit dvěma trojicemi, ale Pet se zranila a Marvin s HT nechtěli na poslední chvíli shánět náhradu, a tak v sobotu v 9:30 nastoupila jen trojice Amis-Amila-Miles, zkombinovaná z obou našich týmů z brněnských lig. Dařilo se nám velice, porazili jsme v prvních dvou utkáních tým z Poděbrad a mistry Slovenska v pétanque a s mistryněmi ČR v trojicích jsme ve třetím zápase prohráli nejtěsněji 12:13. Pak se přihlásila únava a horko, přestalo se dařit a další dva zápasy jsme nešťastně prohráli. Nezahodili jsme však koule do žita a přihlásili jsme se do doplňkového experimentálního turnaje, který se hrál podle nově zkoušených pravidel, a ten jsme vyhráli.

Poslední vítěznou hru jsme museli již absolvovat pod umělým osvětlením a končili jsme kolem deváté večer.

Miles

4. září bylo poslední datum, kdy návštěvník filmu Utržený z řetězu získal ke dvěma lístkům DVD Hrdina zdarma. Navíc ještě platily slevové kupóny a hlavně to vůbec nebyl špatný film. Syrový i surový, výborné bojové scény a dobří herci a i ten motiv nápravy násilníka pomocí hudby nebyl nakonec tak kýčovitý, jak to zní.

Marvin

5. září Krakatit, Filip na mě nalíčil pár knih z edice Fénix, kam já to budu dávat. Domluvili jsme se, že příště u nás. Jirka Černý mi poskytl první pomoc v Javě, se kterou jsem se zapletl při práci na Kdo je kdo.

8. září jsem si v Krakatitu připadal jak za starých časů. Distribuoval jsem IK a kam jsem kouknul, všude mi někdo předával nebo nabízel fanouškovskou literaturu. Dáreček pro mě měl nový sborník Halmochonu, Michell (nahoře) mi od Jána Žižky předala Keď si vymýšľam, v knihkupectví (dole) mi Marie Kantůrková nechala zvláštní číslo časopisu Plav věnované SF. Připomnělo mi to dobu, kdy každý vydával nějaký fanzin a na conech a schůzkách jsme si je vyměňovali. Nicméně jsem se dlouho nezdržel, chvátal jsem Frantovi Novotnému pokrotit počítač, na kterém by měl dopsat Valhalu.

9. září proběhl zkušební večírek u JVjr. Honza Vaněk jej později nazval Prokletí v Argentinské pokračuje. Skoro nikomu se to nehodilo, sešli jsme se v pěti, ale Bidlo musel v půl desáté do práce, tak nám Viktor přečetl velmi syrový úryvek z nového Berniérse (asi si jej přečtu, až vyjde a možná i koupím), i když Michaela z toho pak nemohla usnout. Probrali jsme sci-fi věnované číslo časopisu Plav a ani jsme se nedomluvili, kdy příště.

12. září jsme se v pošmourném podvečeru sešli místo v RUR v redakci Interkomu. Blížící déšť nás odradil od házení šipek, a tak jsme se věnovali hlavně Jitčinu slanému chlebu s čabajkou, olivami a žampióny a výborným sýrovým sušenkám. Honza Macháček postupně rozlouskl všechny hlavolamy, které jsem nalíčil, včetně těch, u nichž nebylo jasné, co je jejich cílem a zda se některé dílky neztratily, Filip si četl (prohlížel komiksy) v Ohníčcích ze sedmdesátých let, Honza Vaněk jr. se bavil hledáním věcných a gramatických chyb v posledních číslech Respektu a Iva, Bí, Jana a Jitka se věnovaly rozebírání výhod jednotlivých značek hormonální antikoncepce. Vzhledem k přítomným vzorkům mužského pohlaví skutečně případná debata :-). Když jsme se rozcházeli, zeptal se mě Filip (s pohledem na vínem rozdováděný harém), zda nemám doma volnou postel, že by přespal u nás. Odmítl jsem ho s tím, že by to nebylo pedagogické. Jak si kdo ustele, tak si lehne.

12. září konečně dorazila se zpožděním do našich kin ruská Noční hlídka. Nebyl jsem bezvýhradně nadšen, líbily se mi spíše jednotlivosti, ale depresivní atmosféra současného Ruska udělala sama pro pocit z filmu mnoho. Když si vzpomeneme na všechny tuzemské porevoluční pokusy o fantastický žánr, tak tohle byla jiná liga (a rozdíl byl hlavně v řemesle a scénáři, ne v penězích).

Marvin