Hvězdný bulvár

Pokud děvče o fanouška opravdu stojí, nikdy neřekne: Buď já, nebo SF. Správně tuší, že by za dveřmi mohla nalézt igelitku se svými věcmi.

nejmenovaný dinosaurus

Vysvětlivky:

Praha (nepodepsané ZR),

Brno,

jinde

22. září proběhl v Krakatitu křest prvního svazku příběhů o agentovi Johnu Francisovi Kováři. Zároveň šlo o představení celé série, na obálce označené jako První ryze česká sci-fi/fantasy série (J. V. jr. na Nyxu okamžitě umístil odkaz na sérii Jaroslava Velinského z roku 1993 :-)

Silver odevzdal většinu svých zbraní, aby nad pultem mohl vzniknout autentický erb JFK, složený z kalašnikova, meče, kudly a bambitky. Spoluautoři nalévali šampaňské, fotografovalo se a připíjelo; kdo se chtěl prodrat do kavárny, musel vyvinout jisté úsilí.

JWP mi ukázal dvě vzácnosti: v jednom kuse vytištěný druhý svazek série a obálku od J. P. Krásného vytištěnou na plátně.

Na křtu se objevil i Staso Juhaňák, po čase Prahu ve čtvrtek navštívil Tom Laser Jirkovský, hned jsem mu připomněl slíbené články pro IK, po návratu z cesty po Rusku se ukázal Jarek Mostecký v doprovodu spolucestovatele, o němž prohlásil, že mu zachránil život, cesta asi byla dobrodružná.

23. září jsme se vydali k Čermákovým oslavit třiašedesátiny Jolanina otce. Než jsme našli zvonek, vyšla ze dveří Jolana a Ladislav s tím, že jedou do Berouna pro Dárečka, který je právě ve vlaku uhánějícím na Plzen (inu selhala komunikace). Ale co by to bylo za oslavy, na kterých by nebyl Dáreček.

Tak jsme zatím slavili sami, Láďa a Dana Čermákovi, já s Michaelou a Jolanin přítel Honza. Pak ještě přišel vysmátý Pagi, odešel z práce, která mu moc nesedla, rozešel se s Evou, ještě kdyby se mu podařilo setřást předsedování Radě fandomu, byl by to úplně jiný člověk, než jak ho známe z posledních let. Protože se navíc ukázalo, že zlotřilý rychlík staví až v Rokycanech, Jolana s Láďou se docela projeli, než nám konečně Dárečka dovezli. Pak jsme to ale přes jeho ruku v sádře pořádně oslavili a předali Láďovi nesčetně dárků a dárečků.

23. září se konala v prostorách kavárny u Whisky shopu další ochutnávka, tentokrát na téma: Whisky a čokoláda. Odborný výklad byl zaměřen spíše na druhou složku a stručný závěr večera byl, že z vybraných vzorků whisky si každý druh čokolády našel nějaký, s kterým dobře souzněl, jen 99% čokoláda už byla přílišným solitérem.

24. září pořádal Robo oslavu svých narozenin, zvanou tradičně Doccon. Jedna trojka si šla zahrát před akcí pétanque na jednom z podzimních turnajů a vedli si právě tak dobře, aby si slušně zahráli a zároveň byli vyřazeni včas, aby stihli začátek oslav. Společným darem byla opět k whisky Glenfarclas, tentokrát desetiletá, a opět byla velmi dobrá. Vůbec bar byl na velmi solidní úrovni, kromě hostitele do něj přispěli i hosté. Kromě obvyklé hory pochutin se navrch ještě podával dort, takže se všichni rozcházeli dobře naladěni i najedeni.

26. září nás pár zašlo na komedii Nesvadbovi (i když jsme věděli, že nepojednává o rodině letos zesnulého nestora české sci-fi). Bylo to zábavné, ale kvůli povinnému romantickému rozuzlení se to ke konci trochu táhlo.

Marvin

27. září jsme se vrátili z venkova (proto se nedovíte co se dělo v Krakatitu) a místo odpočinku jsme se s Michaelou a Pavlem (Elvenem) vydali k Richardovi Klíčníkovi, podívat se na jeho nové bydlení na Smíchově (má pronajatý byt společně s Mrňousem, což je podle svých vlastních slov corporate slave, přes státní svátek se z rachoty vrátila okolo 21. hodiny). Když jsme dorazili, čekalo nás v příjemném pokojíku s čajovým koutkem, Rotreklem na stěnách a lávovou lampou vedle Richarda a Honzy Vaňka jr. už jen děvče, ve které jsem po čase rozpoznal Kementary, viz obálka IK 4/2005. (Mrňous byla ještě v práci a ostatním se to nehodilo, hlavně překládání Berniérse poněkud ochuzuje náš společenský život.)

Richard nás provedl po bytě, ukázal vinnou půdu, ve čtvrtém patře by to měl do sklepa daleko, a pak jsme klábosili, cpali se výbornými jednohubkami a komentovali dění v lávové lampě. K. se zmínila, že jede do Saudské Arábie, ale než jsem se stihl vyptat na podrobnosti, tak usnula. Jestli má Richard podobný vliv i na ostatní děvčata, pak by se měl nad sebou vážně zamyslet…

28. září se konaly finálové zápasy Brněnského pétanque poháru. Oba naše týmy měly o co hrát, rozuzlení si můžete přečíst v samostatné reportáži ve sportovní rubrice Interkomu.

Marvin

29. září se mi ozvala Vilma Klímová, že Altarinteractive dokončil UFO 2 a že s Martinem navštíví Prahu. Ale zařídit večírek do 24 hodin pro mě už dávno není problém. Nebude ostatně příliš velký, Franta Novotný a Klíčník budou o víkendu na rodné Moravě a Jolana už měla něco domluvené.

V Krakatitu jsem pak byl jen na otáčku, musel jsem domů, kde jsem do druhé hodiny dokončoval IK 9/2005.

30. září se u nás po krátkém dramatu (nejmladší Karolínce se podařilo ukrýt klíče od auta) objevili Martin s Vilmou. Druhé vybočení z rutiny nastalo při hledání správné ulice v okolí Hůrky, naštěstí tam Martin chvíli pracoval v IDG, takže přinejmenším stále tušil, kde jsme, a nejspíš si i uvědomovat světové strany. Ač s třičtvrtěhodinovým zpožděním, dorazili jsme k Rámišovým, kteří se uvolili k pořádání lastminute večírku, jako druzí po Viktorovi. Jak pesimisté, vlastně ale realisté, předpokládali, Hanička opět zůstala doma. Sázíme se, zda ji Viktor prodal do otroctví, nebo někde zakopal. Chvíli po nás dorazil ještě Honza Vaněk jr., který musel opustit nějaké blogerské sezení, ale co by tam dělal, vždyť vše podstatné si již napsali…

Martin Klíma si notoval s Vladanem Rámišem v zájmu o historii, tak jsme probrali třicetiletou válku jako model totální války, která byla tak strašná, že trvalo třista let, než Evropa na toto poučení zapomněla. Před půlnoci začal Viktor jevit zaječí úmysly s tím, že do rána musí přeložit ještě tři strany, Vladan to řešil nabídkou ochutnávky dvanáctileté whisky a podobným způsobem odrážel každou zmínku o překládání ještě zhruba do jedné. Já s Michaelou jsme se šetřili, protože nás zhruba za dvanáct hodin čekala ještě rodinná oslava, jak dopadli ostatní, nevím, nicméně doufám, že dobře, protože nás Vilma všechny v klímovském maxivozidle původně zakoupeném pro velkou rodinu rozvezla po celé Praze.

4. října rozesílám na poslední chvíli pozvánku na SSSR.

14. října odjíždíme s Lucasem a Jiřinou Vorlovou (a s Pagim:-) Pagiho autem na Podzimní poradu SFK ČS Fandomu.

Když jsme dorazili do Pohody, měl jsem v úmyslu vybrat pro sebe pokoj bez chrápalů (nebudu je vyjmenovávat, seznam účastníků porady bude jinde) a pro Islington bez Silvera, Lucase a podobných nočních bouřliváků. Protože oba požadavky vypadaly na první pohled slučitelně, zabral jsem jeden trojlůžkový pokojík, brzy se ukázalo, že rohový, a byla v něm taková zima, že jsem večer chrápal i já. Navíc jako by v pátek nestačila kosa, udělalo si pár bezohledných jedinců, jak z řad jednajících zástupců, tak fanoušků, jejichž hlavní zásluhou je, že dělají tržbu Frantovi, ale bohužel i pár členů rady, chodba-párty na našem patře.

Těšil jsem se, jak je před sedmou vzbudím na seminář, proč na poradu nejezdí nové kluby, ale když mně řvoucí banda dovolila usnout, spal jsem celých pět hodin skoro až do devíti.

Vlastní jednání bylo poměrně klidné a rychlé, po pěti či jen čtyřech hodinách spánku neměl nikdo chuť se hádat.

Zvolili jsme novou radu ČS Fandomu v ČR, Dárečka nahradil Lucas a Skogena Bidlo. Poděkoval jsem odcházejícím členům Rady a zadoufal, že pro to nebudou pro fandom pracovat méně. Předsedou se po Pagim stal Martin Koutný, který se doposud věnoval hlavně CKČ. Jejího administrování se od příštího ročníku ujme Roman Paulík.

Odpoledne jsem si povídal hlavně s Brňáky, vídáme se tak 3x do roka a Porady jsou k tomu nejlepší příležitostí.

Večer už byla celkem nuda, až dokud mladší přítomné fanynky nenavrhly hru na pravdu, nejdřív jsem se zaradoval, že budu mít spoustu materiálů pro Odposlechnuto v této rubrice, ale pak jsem zjistil, že jde o imitování nejmenovaného organizátora Festivalů fantazie. Nicméně, pokud něco neprovedeme s programem, odjedu nejspíše příští rok již v sobotu.

17. října jsem vypustil RUR, se všemi se jistě uvidím zítra na SSSR, Sheckleyho povídky, které mi Filip slíbil, někde blokuje démon Pavlovský a jinak snad nic nového nevyšlo.

18. října ve Skanzenu rezervovala Jolana čtyřicet míst pro dinosaury. A dobře udělala, po letech se objevil Miloš „Albert“ Podpěra, z Plzně dorazil Dáreček, poprvé přišla Stáňa Lálová (organizátorka Trpaslíkonu), Robert Rameš s Helenou (Stáninou dcerou), Honza Kovanic, Edita Dufková, Filip Gotfrid a jeho děvčata, Pavel Weigel, Peťo Pavelko a pár jeho obdivovatelů, Richard Klíčník nám ukazoval sborníček z literární soutěže, kde jeho poezie zvítězila v jedné z kategorií, Tereza Nekovářová, ta mě pozvala na své přednášky o neurální etologii, ale obávám se, že bych asi nevěděl, o čem mluví, přece jen jsem jen poučený laik.

Samozřejmě dorazila spousta autentických dinosaurů: např. Honza Hlavička, Ivan Kmínek, Jirka Doležal, Vašek Vlk st. Franta Novotný nám vyprávěl o tom, jak pro Albatros převyprávěl Robinsona, už se na tu jeho turbo verzi těším. Nakonec s drobným zpožděním dorazil i Otec Zakladatel Jirka W. Procházka, sál jej přivítal potleskem.

Zábava se zjevně vydařila, protože nejvěrnějším v čele s Jolanou ujelo i poslední metro.

18. října proběhl 1. noční prodej knih v brněnském ARRAKISU. Otevřeno od 18:00 do 24:00 hodin. Myšlenka poskytnout tuto netradiční otevírací dobu fanouškům scifi, fantasy a hororu napadl na pravidelné týdenní „redakční radě“ Zdeňka „Tuneláře“ a Karla S. Mnoho současných čtenářů opouští svá pracoviště až v pozdních hodinách a nabídka některých obchůdků je tak pro ně tak nedostupná. A tak tato večerní otevírací doba byla vstřícným krokem k novým návštěvníkům Arrakisu. A byli jsme překvapeni kolik, nám neznámých tváří, navštívilo malé knihkupectví po setmění, koupilo si knihu, bylo překvapeno knižní prémií (jak jinak než hororovou) věnovanou zdarma ke každému nákupu a u moravského vínka si navíc podiskutovalo o novinkách, osvědčených autorech a žánru vůbec. A návštěvníků bylo tolik, že zůstalo otevřeno i přes půlnoc...

Karel Soukup

19. října nám v Krakatitu nad albem předával své zážitky a zkušenosti z cesty po Číně náš občasný přispěvatel a recenzent Jarek Kopeček.

Dověděli jsme se, že nádraží Peking – východ bylo určitě Miévilovou inspirací pro Perdido. Ale i bez SF reminiscencí je cestování vlakem po Číně zajímavé. Po několika pokusech islamistů (dnes již hloubí tunely v Tibetu), dělat zmatek i v Číně je na tamních nádražích režim jako jinde na letištích. Lístek je nutné kupovat den předem, každé nástupiště má svou vlastní čekárnu (rozdělenou na části podle toho, jak drahý lístek máte), na perón vás pustí dvacet minut před odjezdem vašeho vlaku, každý vagón má svého průvodčího, který vám vymění jízdenku za příslušnou místenku, pak vás na patřičné zastávce vzbudí, vezme si od vás místenku, vrátí vám jízdenku, kterou se pak ještě prokážete, aby vás pustili z nádraží. Nejspíš díky tomuto orientální korupci bránícímu systému nejsou čínské vlaky ověšené cestujícími jako pakistánské autobusy.

Čína se svou budhisticko-taoistickou tradicí je posetá chrámy a památníky. Dokonce i nesmrtelní zde mají hrobky. Ve městě, jehož jméno jsem zapomněl, mají Zpívající fontánu, velkou asi jako Václavák, která způsobuje drobný déšť v širokém okolí. I čas tam plyne nějak jinak. Do jedné památky se muselo vcházet nějakou oklikou, za zemětřesení v době našich husitských válek byl poškozen strop, ještě se nedostali k opravě. Velký zájem turistů budí městečko Šaolin, vyhořelo v roce 25 minulého století, teď ho Číňané znovu staví, větší a starší...

Číňané milují chlupaté psy, na každé druhé fotce se potloukal nějaký voříšek. Jarek je z žertu nazval strážci socialismu. Když se kdosi zeptal, zda jsou to tak ostří psi, dostalo se mu odpovědi, že na nejostřejšího psa narazíte v restauraci, když se kuchaři utrhne ruka s kořením.

20. října v Krakatitu Egon zrušil říjnovou schůzku KJV pro nedostatek vhodných hospod. Já jsem dal pár slov s Peťou Pavelkem o nedělním vinném soaré a odkvačil.

V metru jsem pak potkal Přemka Houžvičku. Přestěhoval se z doskočiště sebevrahů pod Nuselákem do Dejvic, dělá v Profitu a i jinak vypadal spokojeně. Bibliografii česky vydané SF má připravenou, ale nedaří se mu setkat se s Laserem. S pražskou SF komunitou moc nekomunikuje, snad jen s fanoušky Babylonu 5, stále v něm hlode křivda, které se mu dostalo na/po pražském Parconu 2001. Kdybych se rozkrájel, nevzpomenu si již, co se tehdy přihodilo, že by něco s Černou Ďurou? (Tohle je asi projev relativity v běžném životě :-)

21. října jsem se zastavil v bývalém Krakatitu 2, dnes Nástupišti 9¾. Netopejr se tam nad fakturami vzpamatovával z Frankfurtského veletrhu. Přiblížil mi tamní dění nějak takhle: Celý pražský Svět knihy by se vešel do jednoho tamního sálu. Ve Frankfurtu jsou ale takové sály čtyři nad sebou v každém pavilonu a těch pavilonů je tam deset.

23. října u Peti Pavelka relaxujeme po víkendu věnovaném rodině. Za nejvýznamější kulinářský počin bych označil dort, který s Ondřejem upekla Martička Šebestová-Drahovzalová, kdo spáchal Pomazánku sedmi plamenů jsem nevypátral.

24. října na chvíli do RUR a pak Divadlo na Vinohradech: Vrátila se jedné noci. Jirásková a Vydra příjemně překvapili a navíc to je skoro (rodinný) horor.

Zdeněk Rampas

24. října jsme dokázali trpělivě počkat až na levnější pondělí a nešli na film Wallace & Gromit: Prokletí králíkodlaka hned na premiéru. Královsky jsme se pak bavili už u předfilmu s našimi kultovními opeřenci, hlavní film pak byl opravdovým koncertem v nejlepších tradicích studia Aardman.

Marvin

24. října organizátoři Fénixconu 2005 obdrželi písemné potvrzení účasti Andrzeje Sapkowského na letošním conu v hotelu Avanti. Dobrý důvod pro svolání speciální „redakční rady“.

25. října proběhl 2. noční prodej knih v brněnském ARRAKISU, konal se týden po úspěšné premiéře. A protože se během této doby informace o dalším termínu prodeje rozkřikla nejen mezi fandomem, tak se o půlnoci v  malém specializovaném krámku nedalo témeř hnout...

Karel Soukup