Ikarijské podivuhodnosti

Nějak nestíhám a tak se přihodilo, že hromádka tiskovin, kde tyto odpočívají mezi zakoupením a zařazením, přičemž se mezitím němě předpokládá, že by mělo nastat alespoň zběžné prolistování, obsahovala dvě Ikarie těsně za sebou.

V čísle Říjen mě zaujala Historie budoucnosti Luny z pera Ondřeje Neffa, předpokládající boj s islamismem ještě za sto let. Zde mě pobavil pěkný příklad politické nekorektnosti. Když Luňané vyšlou roj vražedných robo-nindžů, který bez ztrát na obyvatelstvu adresně vybije špičky islámských radikálů, ozve se po ukázce jejich efektivnosti obava, co by se stalo, kdyby se robo-nindžové místo proti islámistům obrátili proti lidem :-). Dychtiv to zvěděti otevřel jsem Listopad (perex již čtyřikrát inzerovaná vražda Švýcarska) a četl celý příběh ještě jednou, jen s několika drobnými obměnami.

Ptal jsem se na to poučenějších a s redakcí častěji komunikujících, ale odpověď mi nedal nikdo. Možná, že jsou hypotetické Dějiny Luny psány nějak ve více alternativách, ale nejspíše ON poslal postupně několik verzí a v redakci to nepochopili a postupně nás seznámí se všemi. Nebo i pochopili, ale nechce se jim v tom přebírat.

Další podivuhodností je přechod bodování na desetistupňovou škálu. Nepřehledné množství hvězdiček mě staví do role domorodce počítajícího jeden, dva, mnoho. Abych poznal, zda někdo dostal 7, 8 či 9 hvězdiček, musím si to spočítat s prstem na papíře, nebo si je škrtat jako hostinský piva na tácku.

Ovšem manuální dovednosti nejsou všechno. Musíte umět analyzovat šílený projev Dana Faltýnka (to je ten jediný recenzent Ikarie, který má nějaké vzdělání a občas i neotřelou myšlenku a díky tomu mu prochází něco, co bych nazval větným průjmem ve vichřici), aby vám došlo, že Ílium spíše chválí, a že pět hvězdiček dal nejspíš proto, že mu nikdo neřekl, že maximum je od tohoto čísla deset. (Přitom věci podle mě nepovedené nebo odbyté jako první svazek série JFK či Důl Quake mají hvězdiček k nespočítání.)

Zdeněk Rampas