Za oponou našeho světa

Theodore Sturgeon bývá často srovnáván s povídkářským velikánem Rayem Bradburym. Kritici vyzdvihují snivost a lehkost jeho stylu, prohlašují ho za průkopníka romantiky a složitých citů ve fantastické literatuře.

Sbírka Bůh v zahradě a jiné vize je průřezem Sturgeonovy povídkářské tvorby z let 1939-48. Obsahuje dvanáct povídek kvality sice lehce kolísavé, ovšem stále ještě nadprůměrné.

Titulní Bůh v zahradě (A God in a Garden) a druhý Vrtichvost (Helix the Cat) jsou asi nejslabšími povídkami ve sbírce. Do našeho světa je hlavním hrdinou vnesen nějaký fantastický prvek – soška všemocného boha či osamělá duše mrtvého člověka v láhvi. Oba hrdinové jsou si nápadně podobní v tom, jak se s takovou situací vyrovnají – začnou si o sobě myslet, že jsou šílení. „Je ze mě mahárádža z Maisúru. Blabla. Húú! Pidli pidli.“ (Vrtichvost, str. 37). Ona nadpřirozená věc je tedy v obou případech musí přesvědčovat o své reálnosti a čtenář se v lepším případě nudí.

Zato Biančiny ruce (Bianca‘s Hands), to už je jiná káva. Melancholické a smutné vyprávění o prostém mládenci a slabomyslné dívce bere za srdce. Jímavá poetika a jen lehký dotek ireálna, to je ten pravý Sturgeon, na kterého čtenář tak dlouho čekal.

To je svižný příběh s hororovými prvky o venkovské rodině, již ohrožuje nezranitelná a ohavná příšera. Podobný je i Strašidelný dům (The Haunt), lehké a vtipné duchařské vyprávění s předvídatelnou pointou.

Do oblasti sci-fi se ale dostaneme až povídkou Včera bylo pondělí (Yesterday Was Monday), která srší zajímavými nápady a ukazuje nám náš svět ve zcela jiném – pravda, tak trochu matrixovském – světě. Žánrově příbuzná je Hrom a růže (Thunder and Roses), v níž se obyčejný voják snaží vypořádat se zoufalstvím naplněným světem kolem něj, který hrozí více či méně blízkou, ale neodvratnou smrtí.

Bůh mikrokosmu (Microcosmic God) je delší dílo o geniálním, leč uzavřeném vynálezci, který si vytvoří vlastní svět se zotročenými obyvateli. Našlo by se zde mnoho nevyužitých nápadů.

S dalším duchem se potkáme v Poslední šanci (Ghost of a Chance), kde je opět vyslyšena touha po křehkém, snivém a lehce sentimentálním vyprávění. Mladou dívku hlídá žárlivý a neodbytný duch, který jí zabraňuje stýkat se s jinými muži. Hrdina příběhu ale nakonec najde cestičku, jak svou vyvolenou tohoto břemena zbavit. Poslední šance patří rozhodně k vrcholům celé sbírky.

Trochu z jiného soudku je Polední výstřel (Noon Gun), v němž autor dokazuje, že si umí hrát s lidskými city i bez pomoci fantastična.

Obrana neexistuje (There Is No Defense) je čistá sci-fi se vším, co od toho lze očekávat – lidstvo, které ovládá Sluneční soustavu, vesmírné kolonie na Marsu a Venuši, mimozemští Jupiteřané a nezničitelný nepřítel, který přišel odkudsi z neznáma. Autor si zde pohrává s pojmy a také s představou civilizace, stojící na základech mírového hnutí. Jen pointa trochu zklame.

Sbírku uzavírá Profesorův medvídek (The Professor‘s Teddy Bear), potvora, která si dokáže hrát s časem a s lidmi.

Překlad i redaktorská práce jsou na vysoké úrovni, sem tam se dá najít nějaká faktografická chybička (např. sirníku se již několik desítek let říká sulfid), ale vše budiž odpuštěno.

I přes své stáří jsou povídky stále aktuální a mají šanci oslovit i dnešního člověka. Témata jsou nadčasová a lidé se v průběhu posledních let také mnoho nezměnili. Boha v zahradě a jiné vize tedy nezbývá než doporučit všem, kteří rádi sní o tom, že náš svět není tak šedý, jak se zdá, a že i na ně třeba v některé zahradě čeká zahrabaná prapodivná soška s netušenými schopnostmi.

Lenka Weingartová

Theodore Sturgeon: Bůh v zahradě a jiné vize, z angl. orig. The Complete Stories of Theodore Sturgeon, přeložil Pavel Medek, nakladatelství Epocha 2004, 333 stran.