DOGMA

Tak si tak pomalu proškrtávám seznam multikin, do kterých lze jít bez toho, aby tam člověk utrpěl újmu na duševním či fyzickém zdraví (to když se například brodí vodou (?) zaplavenými pánskými záchody v Cinema City Anděl), a zůstává mi jich čím dál tím míň. Nejnověji vypadlo kino na Floře, kam jsme zašli na Noční hlídku. V uboze trapné snaze ušetřit, či snad ještě nemožnější snaze dokázat svoji multikulturnost, promítá Flora tento film ve třech jazykových verzích. Původní ruština je totiž doprovozena českými a anglickými (!!!) titulky! Ty se sice nepřekrývají, ale zato tím pádem zabírají třetinu a více prostoru plátna. Když jsem si po představení stěžoval – tak naivní, abych ze sálu vypadl hned na začátku, sháněl manažírky vyžírky a požadoval vrácení vstupného, už samozřejmě nejsem -, bylo mi jakýmisi ještě se neholícími týpky sděleno, že takhle to promítají celou dobu a nikomu to nevadilo, ale že za můj dotaz na varování u pokladny mi děkují a vezmou jej jako podnět. Protože mne tím pádem absolutně neujistili o tom, že se podobná situace nebude opakovat (a co teprve až manažeři vymyslí, že by se celé plátno dalo pokrýt JENOM titulky!), rozhodl jsem se, že se nebude opakovat moje návštěva ve Floře. Vám doporučuji totéž a dodávám, že se jedná opravdu o pochybné aktivity multikina Flora, neboť šťastnější přátelé shlédnuvší film jinde mi potvrdili, že se s podobnou úchylárnou nesetkali. A to budiž dogma čísla.

P.S.: Kino Oscar IMAX v téže budově nenavštěvuji již dlouho, poté, co jsem tam viděl svůj první a poslední trojrozměrný snímek Vesmírná stanice a zjistil jsem, že ona technologie třetího tisíciletí má mouchy. Doslova. Mouchy velké jako lidská dlaň, jejichž stíny lezou po plátně, které vám má zprostředkovávat údajně úžasný zážitek. Snad se promenovaly po skle promítací kabiny či kde, ale byly tam. V hlubokém kosmu a za teploty absolutní nuly. Snad by nebyl takový problém při ceně lístku zaměstnat jednoho flyboye, ne? Nebo možná byl. Asi byl. Určitě byl. V kině Flora jistě. A to budiž P.S. k dogmatu čísla.

DOBRÁ ČTVRŤ – jedenáctidílný seriál právě vyšlý na DVD. Fajn na něm je to, že většina postav jsou menší či větší hajzlíci a že dobro není po zásluze odměněno, ale čeká, co na něj zbyde. Malý slušný podnikatel navíc podlehne velkému sprostému a vůbec je tu kapitalismus vylíčen velmi realisticky. („Co bys poradila dívkám začínajícím v modelingu?“ – „Aby si velmi pečlivě přečetly smlouvu!“)

DRAČÍ DOUPĚ 2 – jestliže jsem považoval jedničku za snesitelný průměr, pak dvojka je průšvih, děs běs a vůbec všechno. Stupidita nezná mezí, trapnost všeho (scénáře, herců, režie) také a triky jsou ještě mnohem horší než v jedničce.

KARLÍK A TOVÁRNA NA ČOKOLÁDU Tima Burtona – velmi příjemná úchylárna s opět dokonalým Johnym Deppem, který slova jako „rodiče“ či „příbuzní“ vyslovuje s dikcí naznačující brzké zvracení.

NOČNÍ HLÍDKA – zklamání roku. Nečíst knihu, nevěděl bych, o čem ten film je. Nadto neustálé třesení kamerou, rádoby tajemné záběry a zbytečně složitý scénář.

O JEČMÍNKOVI – nezáživné potvrzení pravdy, že ty nejlepší a nejzábavnější pohádky České televize jsou staré laciné studiovky.

TEMNÉ VODY – působivý horor, zejména pro ty, kteří někdy bydleli či bydlí ve starším paneláku. Částečně vykradený Kruh, ale mně to nevadilo; navíc jsou tu děti opravdové svině.

THE CHASE (ŠTVANICE – nebo jak to nakonec přeloží) – staré, ale špičkové drama, ještě mnohem tvrdší a údernější než Leeho Ledová bouře. Marlon Brando (ještě před ztloustnutím) jako šerif hájí právo uprchlého trestance na soud během jedné sobotní noci proti celému městu – a je to síla!

Filip Gotfrid