Wallace & Gromit: Prokletí králíkodlaka

Asi neexistuje lepší místo pro filmový horor než starý dobrý anglický venkov. Malé město, šlechtické sídlo, mlha a blížící se výroční soutěž pěstitelů zeleniny – to vše dohromady tvoří scénu, kde se odehrají výjevy, které pocuchají nervy i těm nejotrlejším (tedy, pokud jsou vegetariáni nebo zahrádkáři). Neboť si nelze představit bezbrannější oběť, než je nebohá zelenina. Naštěstí je tu Hlodobrana – nová živnost vynálezce Wallace a jeho stále věrného psa Gromita, která dnem a hlavně nocí chrání zahrádky pokojných obyvatel před vpádem hladových hlodavců. Tedy snaží se chránit, dokud nenarazí na skutečně silného (a velkého a žravého) protivníka. A soutěž se blíží, nemluvě o faktu, že Wallace leze do zelí agresivnímu nápadníkovi lady Tottingtonové a je otázka, kdo nakonec ostrouhá mrkvičku a kdo dostane košem.

Nick Park, tvůrce ústřední dvojice, má na svém kontě tři Oscary za krátké animované filmy, z toho dva právě za Wallace & Gromita. Se svými kolegy ze studia Aardman si pod neobvykle benevolentními křídly DreamWorks vyzkoušel formát celovečerního filmu na pokusných králících, pardon slepicích, v Slepičím úletu. Po jejich úspěchu se hned pustil do dalšího velkého filmu a netrvalo ani pět let a dočkali jsme se (takže závěrečné titulky obsahují i početnou sekci dětí, které se štábu narodily během natáčení). Dobrá zpráva je, že na další film nebudeme muset čekat dalších pět let, ale měli bychom se dočkat už příští rok.

Tentokrát se nekoná Cesta na Měsíc, nikdo si neoblékne Nesprávné kalhoty ani neunikne O chloupek zuřivému robopsu (neodpustil jsem si tuto osvětovou exkurzi po světě slavné dvojice). Tento film je v prvé řadě inspirován starými horory studií Universal a hamer, i když citací a parafrází najde každý divák mnohem víc. A už od druhého filmu Wallace & Gromita tvůrci skvěle pracují s klasickými filmovými postupy, jako je nasvícení scény, střih či pohyb kamery, takže se nejedná o žádné loutkové představení se statickou kamerou a kulisami v pozadí, toto je živý a plastický svět (tím nemyslím jen hmotu, z které jsou jednotlivé postavy), prošpikovaný hravými detaily (farářův skleník má novogotickou klenbu a vitráž se svatými). A tím vším se řítí kamera ve snaze zachytit zběsilou honičku, nebo naopak nervózně sleduje podivné zvuky ve ztemnělém kostele, což je doprovázeno odpovídající stylovou hudbou. Kromě tradiční animace zde dostala prostor i animace počítačová, ovšem s maximální snahou o organické včlenění (včetně vytváření drobných otisků prstů na virtuální plastelíně).

První část se nese ve spíše poklidnějším tempu a slouží i k představení lehce bizarního světa anglického maloměsta, takže je poněkud poutavější pro nováčky, zatímco zkušenější diváci si vychutnávají detaily. Pak konečně příběh vyšplhá na vrchol tobogánu a strhující jízda divokými zákruty bláznivé zápletky začíná. Vrcholným loopingem je akční honička, která je přerušena způsobem, jenž je žhavými kandidátem na titul „nejlegračnější úlet v akční scéně v dějinách filmu“ (a to počítám i Monty Pythony). Film je do našich kin uváděn spolu s krátkým předfilmem s komandem tučňáků z filmu Madagaskar a verze je s titulky, což se setkalo s pozitivními reakcemi fanoušků a negativními rodičů, kteří se chystali využít dětí jako záminky k návštěvě kina. Skutečností je, že lidé by se konečně měli zbavit primitivního stereotypu „animovaný film = pohádka“, parodie na horor je žánr určený pro odrostlejší mládež, která snad už (ještě?) umí číst, vyloženě dětský divák by nechápal polovinu zápletky, vůbec nemluvě o reáliích a narážkách. Konečně, příští měsíc nás čeká opět animovaná Mrtvá nevěsta, která znovu prověří vyspělost tuzemského diváka.

Marvin

(Wallace & Gromit: The Curse of Were-Rabbit)