Nehvězdný nebulvár čili zima udeřila

Když napadne sníh, jsme zachumelení, a když si vyjedu do města, jsem obvykle překvapená, protože tam zimu skoro nemají! Krásnoveská děcka odloží motokáry, stlučené z prkýnek a koleček ze starých kočárků. Kontrolujou sáňky – nakolik jsou připravené na nadcházející sezónu. Dráhu máme pěknou, jen kousek od našeho domu, ze Šopky dolů na pěšinu. Dětičky i dorost se rovněž nemůžou dočkat, až zamrzne kal. Je to přírodní a nadmíru bezpečné kluziště, protože tekutina v něm obsažená dosahuje padesáticentimetrové hloubky. Letos nám uprostřed plánované plochy cosi zamrzlo. Skeptikové tvrdí, že je to pařez, já, poučena filmy a literaturou vím, že je to číhající netvor. Už jsem našeho mutanta i pojmenovala – Krásnoveský Macíček. No řekněte, není to roztomilé? Teď sice spinká, bude asi studenokrevný a v mrazech se oddává jakési svérázné hybernaci, ale pařez? To nikdy! Zjara ho možná probudí HLAD!

Lány, připravené na zimu, inzerují, že pro letošek je hotovo a nastává čas příjemného nicnedělání. Ne, že by se nepracovalo vůbec, ale tempo zvolnilo. To láká k radovánkám. My na advent moc nedáme, však taky ve Vsi nemáme ani kostel. Ten stojí na Kováni, je barokní, zchátralý a obec se velice snaží získat prostředky na opravu chudinky památky.

V Krásnovsi se konala mikulášská besídka. Tato aktivita je jakýsi nyní velice oblíbený hybrid – dědu Mráze jsme za vlastního nepřijali, ale na vánoční besídky se dříve dostavoval právě on. My si to čile počeštili, máme přece Mikuláše s čertem a anděla taky – a hned je o tradici víc. Ve Vrátně to vypukne desátého, ovšem tam je obec vstřícná a zakoupila balíčky pro děcka z obecních peněz. U nás to zůstalo na rodičích, pořadateli akce byly ženské od hasičů. Ve Vrátně tyhle aktivity zvládá starosta.

Desátého se v Katusicích koná poslední leč a vstupné má být nízké, zatímco tombola bohatá. No, nejděte tam! U Krásnovsi se už taky lovilo. Přeživší bažanti se shromáždili na našem dvoře – vědí, kde je bezpečno. Jen kdyby tolik neřvali! Svérázným zpěvem patrně inzerují spokojenost, ale projevy bažantí spokojenosti jsou, hlavně za mlžného rána, zatraceně děsivé. Koukám, jestli se za dubem nevynoří Usherovic barák.

Taky jsme tady měli country, taktéž názvem nějak související s čerty. Konalo se to v naší nejnovější hospodě na sále a sjeli se lidé z celého okolí. Hudba hrála, zatímco naše mládež seděla v lokále a koutkem oka sledovala novou Planetu opic. Po filmu si dorost vyjel na diskotéku až někam k Mělníku. Tam je to prý úžasné. Že je to v té chumelenici a na náledí bavilo! Muziku měli doma – a oni se trmáceli až do sousedního okresu. Nejen scifisti se chovají divně. Hlavně, že všichni svorně popíjeli – jako jeden muž. A to včetně žen. Ale alkohol nikoho nezdolal, český venkovan má tuhý kořínek, a když si dopřává něco ostřejšího, vždycky jenom pro radost. Nám špatně nebývá a hlava nás bolí jenom výjimečně!

Při Planetě opic mi neunikla závažná maličkost: my, skalní scifisté si nějak neuvědomujeme, že – možná díky zahraniční tvorbě – jsou SF, H a F běžnou součástí programové nabídky a mají svoje místo v povědomí veřejnosti nescifistické! I lidé, kteří se tímto žánrem cíleně nezabývají, ovládají námi oblíbený žánr. Klingoni či Star Wars jsou naprosto běžné výrazy. Když si člověk vzpomene na dřevní časy české vědecké fantastiky…! Že by se bohové smilovali nebo lidstvo poněkud vyspělo? Včera jsem slyšela mladíka, který nemiluje literaturu, o fantasy se nestará a na con by nejel ani za peníze, jak vychvaluje Dračí doupě a slintá blahem nad tím, jak dlouho hrál a jak si to velice užil!

I když nemáme kostel, na výzdobu si potrpíme. S počátkem prosince se po Vsi rozsvěcujou světýlka. Za okny, před domy, na stromech. Je to nádhera – svět jako okopírovaný z Ladova obrázku a do toho někdy i barevné jiskřičky – kdo by nepomyslel na ducha Vánoc a kraj plný kouzel? I náš vcelku průměrný les se pod bílou přikrývkou tváří jako obydlí Zimní královny. Nedivila bych se, kdybych ji tam při svých toulkách potkala.

Na dveře se zavěšují náležitě naparáděné věnce. Oproti městům jsme ve výhodě – jak dlouho by trvalo, než kolemjdoucí občané některé té přelidněné aglomerace ty vánoční doplňky ukradnou, případně zničí? My se ale navzájem známe a taky tady nejsou kolemjdoucí. Každý si vykračujeme za nějakým důležitým, pokud možno přínosným cílem. Necouráme jen tak, okolo. Není-li co dělat venku, dřepíme spořádaně u domácího krbu – a případně i čteme. Do katusické knihovny teď přibyl opravdický literární skvost: Vázaná perla „Balíme vánoční dárky“. Počkám do března, pak učiním pokus se zahloubat. Není nad to vědět, jak pěkně zabalit fusekle.

Libuše Čermáková