Hvězdný bulvár

Byl jsem u rodičů, a zatímco jim vyžírám lednici, matka pod záminkou, že vynese koš, popadla v předsíni mou oblíbenou bundu a vyhodila ji do popelnice. Ani jsem ji nešel hledat, určitě na ni něco nasypala, abych ji nenašel. Tak jsem si, abych nezmrznul, musel koupit novou.

Redakční dovětek: Nenechte své matky ani manželky vynášet odpadky, je to nebezpečnější, než se zdá.

Vysvětlivky:

Praha (nepodepsané ZR),

Brno,

jinde

12. prosince jsme šli do kina na Harryho Pottera a Ohnivý pohár. Trochu mi vadila původní zápletka točící se okolo přehnaně komplikovaného plánu, jak dostat Harryho z místa A do místa B (byť vzdáleného), který asi pětkrát málem selhal. Ale jinak to byl působivý film, v strašidelných pasážích až skoro moc.

19. prosince jsme zhlédli velkofilm King Kong. Velikost filmu byla úměrná velikosti hlavního monstra, což vedlo mimo jiné k důkladnému představení hlavních postav, které pak působily věrohodně i v tak fantaskním příběhu. Jedinou scénu, kterou bych při své fobii klidně obětoval, byla ta s obřím hmyzem a podobnou žouželí. Daní za důkladnost a velkorysost byla délka filmu, takže divák dorazil do New Yorku trochu utrmácený, ale finále mu to vynahradilo.

Marvin

19. prosince schůzka RUR v redakci IK. Vedle Filipa a jeho děvčat, Wikinky a Jany Šturmové dorazili i Honzové Vaněk a Macháček. Cestu k nám našla i spolupracovnice z dřevních dob Stáňa Kučová, od doby, kdy naposledy pomáhala s Interkomem, se jí podařilo povít dvě děti a vystudovat pár ročníku archeologie. Jestli jsem si myslel, že RUR večírky jsou hlavně tlachací, podařilo se nám tentokrát překonat obvyklou míru žvanivosti, i obával jsem se, zda to Stáňu neotrávilo, nicméně druhý den mi napsala:

Večírek docela šel, přece jen došlo trochu i na scifi :) Doufala jsem, že aspoň jednou v životě uslyším Vaňka promluvit, ale to se mi bohužel nesplnilo :) (ba jo, trochu jo). Pečení cukroví bohužel nerozumím :) Včera na archeologii se zase strašně chlastalo... a do konce týdne zrušili výuku, no hrůza.

Šťastný a veselý slunovrat!!

21. prosince se jdu podívat za Netopejrem do Nástupiště 9¾, moc toho ale nenamluvíme, nejdřív tam má daňovou poradkyni, pak zase musím jít já, čekám Bí, která se u mě stavuje pro věci, které zapomněla v pondělí, a večer podnikový večírek, který se nečekaně protáhl do tří.

22. prosince se opět v redakci IK schází SF kluby Islington a Syndrid. Nebylo snadné se sejít a vůbec odejít z Krakatitu, kde jsme se shromáždili, když jsme si se všemi přítomnými popřáli k svátkům a vydali se na metro,

Metro nám ujelo o několik sekund, mohli jsme tak zamávat zadním světlům, totéž udělá i stodevatenáctka a další snad měla zpoždění či co, zkrátka nepamatuji, že by mi cesta z Kraku někdy trvala tak dlouho. Nicméně všichni, tj. Hadati, Martina, Miles, Cellindra a Flad přežili doufám bez nastydnutí a pak nás čekaly již jen samé příjemné věci.

Schůzka byla původně ohlašována jako pracovní s prohlídkou SF muzea, ale když Cellindra vytáhla z krabice úžasný dort s emblémy obou klubů a všichni ostatní vyčarovali ze svých zavazadel po lahvičce, začal jsem tušit, že tentokrát v katalogizaci fanzinů moc nepokročíme. Místo toho jsme rozprávěli o škole a životě, pak matematice, odtud byl jen krok, abych vytáhl svou sbírku hlavolamů, a program večera byl dán.

K tomu si ještě nějaké přátele (zahlédl jsem Cordyho a Štěpána) pozvali moji synové, ale tuto společnost jsem odkázal do sklepa, což stejně uvítali, neb šlo vesměs o přátele vodní dýmky.

Štěpán chodí o berlích, protože nejprve propad airsoftu a poté tři patra výtahem, když provozoval tuto kratochvíli v nějaké nedostavěné továrně.

Nějaký scifistický Bezruč by mohl napsat elegii o scifistickém panstvu bavícím se v patře a SF (lumpen)proletariátu ve sklepě. Někdy po půlnoci muselo dojít k výtrysku třídní spravedlnosti a spontánnímu přerozdělování hodnot, protože ráno byla lednička prázdná jak šuplík na kokain Leonarda Cohena.

23. prosince Medovina u Filipa, nějak jsem se opozdil, a tak jsem dorazil s ľ hodinovým zpožděním, naštěstí JVjr., jak se dalo očekávat, také, takže nečekal moc dlouho. Dokonce i Filip čekal, až se odkudsi vrátí jeho služebné děvče Marie, aby ji mohl poslat pro medovinu. Mezitím dorazili i Egon Čierny a Bí, takže čekání nebylo nijak nepříjemné. Posilněni medovinou a dobrým slovem jsme se pak vydali vstříc hrůzám i radostem Vánoc.

24. prosince, Vánoce jsou tady, konečně snad budu mít čas dokončit poslední letošní IK a pokročit s programem na převod starších čísel do formátu XML.

24. prosince jsme ctili brněnskou tradici zvanou Tekutý kapřík a sešli jsme se dopoledne ve Whisky shopu. Místo kapříka byla kachnička, jak byl překřtěn Mortlach z řady Flóra a fauna, a několik dalších tekutých zákusků, proložených vánočním cukrovím.

31. prosince se u nás konala oslava Silvestra, tématicky nazvaná Piráti z Karibiku: Pohoda Bílé pláže. Stylová výzdoba i úbory, kromě rumu byla na baru i whisky, namíchal jsem pár koktejlů z Jamesona a vypilo se i nějaké víno. Před půlnocí jsme v rámci tradice rozehráli Fany, fanouše a fanatiky, na přípitek a obhlížení ohňostrojů jsme hru přerušili, ale tentokrát jsme se vítěze nedočkali ani v novém roce.

Marvin

1. ledna jsem v mobilu objevil spoustu pozdravných SMS, alespoň touto cestou děkuji, kdybych měl všem odpovídat stejným způsobem, upadl by mi palec.

4. ledna se Rámišovým narodila dcera Karolínka (3,43 kg a 49 cm). Blahopřejeme.

5. ledna v Krakatitu čekal, tuším, že neúspěšně Franta Novotný na Františku Vrbenskou. Alespoň nám stihl říci, že v sobotu večer běží na ČT 24 první díl jeho diskusního pořadu Historický magazín. To jsem se ještě dopoledne v Tritonu dověděl, že v Krausově Uvolněte se, prosím bude Eva Hauserová, čeká mě televizní víkend.

Veselou historku jsme zažili s Darth Zirou, když jsme probírali se zástupcem zatím nepojmenovaného klubu jejich připojení k ČS fandomu. Stále se to točilo okolo výše členského příspěvku a dlouho trvalo, než mi došlo, že členská základna klubu i jejich vyslanec mají za to, že 400 Kč platí každý člen :-)).

Nahlédl jsem do Ikarie, kde se Vlado Ríša opřel do mé nešťastné zmínky o slabším vzdělání dnes vycházejících autorů výčtem toho, kdo prolezl jakou vejškou.

7. ledna jsme nedbali námrazy a vystoupali po spirále na Špilberk na výstavu Alois Mikulka: Letem pohádkovým světem. Rozhodně nás zaujal obraz publikovaný na podzim 1997 na obálce tehdejší Mateřídoušky nazvaný „Letos v létě nás na Moravě navštívilo moře“, já mohl vidět barevné originály mé oblíbené dětské knihy O Pidižlovi velikém (hned na začátku je následující upozornění: „Již na této stránce museli dvakrát omývat předsedu komise pro udělování mezinárodní ceny a z tohoto popudu byla tahle knížka zamítnuta, takže se těší jisté oblibě pouze v klubech zvrhlíků.“) a vůbec to byla hezká výstava. Zakončili jsme ji v čokoládovně v pasáži Alfa.

9. ledna byly navštíveny Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň. Nějak se se mnou ten film míjel, přece jen jsem starší než cílové publikum a nemám ani žádný nostalgický vztah k předloze. Ovšem zlá čarodějnice byla ve svém chladném přístupu opravdu přesvědčivá.

Marvin

9. ledna se nám RUR trochu natáhlo, Filip s Jitkou šli na King Konga a tak bylo dost času.

Martin Češpivo mi vnutil předplatné, vezměte si z něj příklad, já jsem děvčata potrestal novou várkou románů ze soutěže Trifid, zdá se, že všichni čekali na nový rok nebo to dopisovali o Vánocích.

10. ledna jsem pro Akademii SF (ano, ten horor už zase začíná) rozeslal žádost o seznamy produkce (hlavně povídkové), kupodivu mi jako první odpověděli ti, ke kterým se občas nechovám nejlépe (ne že by si to nezasloužili): Vlado Ríša a Ondřej Jireš. Takže se nedivte, kdybych vám občas nějakou bez varování fláknul, dělám to pro Akademii :-).

11. ledna jsem se od Keplíka dověděl, že se mění termín a nejspíš i místo Parconu. Vypadá to, že nakonec bude 1. – 3. září v Neratovicích.

Odpoledne v Krakatitu proběhla poslední část vyprávění Jarka Kopečka o jeho putování po Číně.

12. ledna v Krakatitu mě Vlasta a Michell Talašovi upozornili na skvělý pořad o Honzovi Kantůrkovi, Prattchetovi a Krakatitu, maskovaný jako lékařský magazín Diagnóza.

Richard Klíčník přivedl Zdeňku Ch. z Brna, seznámili jsme se na Fenixconu, Zdeňka se zde zúčastnila ohavného ženského spiknutí proti Richardovu noži, ale zdá se, že je vše odpuštěno. Studuje v Brně jakousi antropologii a dost příjemně se s ní povídá. Po Peťovi Pavelkovi se mi podařilo poslat nejnovější IK do Plzně, kde je Dáreček může rozdat na zítřejším Pivoconu.

13. ledna Pivocon v Plzni, tam jsem letos bohužel nebyl.

13. ledna uspořádala děvčata z webu o irské whiskey Jamesession. K ochutnání byly k dispozici samé rarity: Jameson v 12, 15 a 18 letech stáří, přičemž první zde byl ve verzi 12 y.o. (nezaměňovat s verzí 1780) a Midleton reserve.

14. ledna se konalo u A+A další herní odpoledne. Oficiálním důvodem byla čerstvě dovezená krabice s Ticket to Ride, došlo i na novou hru Saboteur, známé Metro a starou dobrou Dej sem mozek! K pochutinám se jako příloha podával výborný kmínový chleba, hostitelé mají novou domácí minipekárnu. Taky jsme nějaký čas jen klábosili a Amis nám ukázal další pokrok na prototypu nového klubového webu.

Marvin

15. ledna nás svou návštěvou poctila Jeho Excelence, Jarda Olša jr., který se pod záminkou lékařské prohlídky na chvíli vrátil z exilu v Zimbabwe, kde čeká, až volby zamíchají bahnitým podložím na MZV ČR a někdo jej odvolá domů.

Od Vlada Ríši byl již informován o mém TV vystoupení a vyčetl mi nedostek diplomacie :-) Mluvilo se ale i o zajímavějších věcech, třeba o tom, jak měl po ošklivé smrti jednoho zaměstnance podezření na to, že šlo o ebolu. Konzultovaný odborník doporučil spálit budovu velvyslanectví s veškerým personálem včetně.

16. ledna horor v RUR. Vypadá to, že se ztratila většina firemní pošty z Filipova Outlooku. Dlouho trvalo a hodně nervů odteklo, než se zjistilo, že Outlook jen přešel do režimu Seřaď a sluč konverzace (či tak nějak :-)

16. ledna jsme šli na Obchodníka se smrtí jen já a Miles. Některé scény byly pěkně sugestivní a komentář byl hodně cynický a navíc to vycházelo ze skutečné reality obchodu se zbraněmi.

18. ledna uspořádal Whisky shop Burnsův večer spojený s ochutnávkou whisky. Kromě toho se podával haggis, skotská to variace na jitrnici. Protože se akce konala neobvykle ve středu místo v pátek, bylo zde celkově o něco méně lidí, ovšem fandomové jádro bylo kompletní.

Marvin

18. ledna jsem konečně našel čas a ve správnou dobu, kdy o nikoho nepečovala mimo dům, zavolal Ludmile Freiové. Vyprávěla mi mimo jiné, jakou radost ji svými dopisy udělal Šimon (kdo by řekl, že pod drsnou dinosauří kůží tluče takové jemné a šlechetné srdce).

Ten den se také ozvali antologisté Jim a Kathy Morrow z NY, spolehlivě si ze spousty zajímavé a originální SF, kterou jsme jim poslali, vybrali Neffův akční Čtvrtý den až na věky.

19. ledna proběhla v Krakatitu schůzka před zahájením letošní Akademie SF. JWP, který přišel na oslavu vydání třetího dílu JFK, navrhl zařadit do seznamu zasloužilců Vlada Ríšu.

21. ledna se konečně našel volný víkend na trochu opožděný Vánočcon. Tentokrát v režii Doktora a Rogera, prostory zapůjčil Záviš. Kolektivní dary oběma oslavencům byly ve znamení vína, stůl opět málem praskl pod horou uzenin, sýrů a jiných pochoutek, takže bylo vyhlášeno lavinové nebezpečí. Hostů bylo tolik, že nestačily židle, zábava trochu připomínala příboj, kdy vlna hovorů byla občas přerušena krátkým ztichnutím, aby další vlna navázala vzápětí. Nakonec nastal tradiční pozvolný odliv hostů.

Marvin

22. ledna večírek svolaný na tento den ke Kadlečkovým byl pronásledovaný smůlou a mrazem. Co mohlo, to ujelo nebo nevyšlo, nicméně i tak jsme se v rámci možností dobře pobavili.

Jen Viktor pozdní chodič na tom vydělal. Když jsme asi po tříhodinové snaze uvedli do provozu wafky, přišel již do tepla.

23. ledna pomalu abych si založil živnost na převod textů pořízených pravěkými editory a nejlépe ještě v kódování bří Kamenických. Za největší úspěch považuji dekódování textu od G. R. R. Martina (v dosovém WordStaru), proti tomu dosový Word Pavla Kosatíka nebo WordPerfect Lindy Kosatíkové či obyčejná T602 Leonarda Medka celkem brnkačka.

Večer v RUR zorganizovali Filip s Jitkou oslavu mého svátku v RUR. Jitka donesla čokoládou obalený ananas a Filip výbornou mandlovou medovinu. Zastavil se i Egon Čierny a Honza Macháček (a všichni si složitě a navzájem předávali práce z CKČ s Honzou Vaňkem). Já jsem ostatně také dočetl mikropovídky, brrrr, a předal je nic netušící Janě. Egon měl také dárek v podobě oznámení obnovy schůzek KJV. Navrhl jsem mu jako otvírák Frantu Novotného a povídání o tom, jak převyprávěl a nově interpretoval Robinsona Crusoa. Po návratu domů mi ještě telefonicky blahopřál JWP. Ocenil jsem to jako gesto usmíření, trochu to mezi námi skřípalo, potom, co jsem ne dost pochválil JFK 2.

25. ledna jsem byl pozván Jitou Splítkovou, abych její stolní společnosti pověděl něco o současné domácí SF. Protože tato v přísnějším slova smyslu prakticky neexistuje, neměl jsem mnoho co říci, naštěstí mě Jita, která pozvala i svou kamarádku Martinu (se kterou se neviděla celou věčnost), moc nepouštěla ke slovu. (Znáte tu o dvou ženských, co spolu seděly deset let v jedné cele, a když je pustí, loučí se slovy, večer ti zavolám a dopovíme si to.)

Michaela začala číst Dlouhý den Valhaly, a od prvního dílu, snad budu mít čas dodělat tento Interkom...

26. ledna v Krakatitu mimořádný klid, dalo by se i něco udělat, ale zapoměl jsem podklady pro seznam Akademie v práci.

27. ledna jsem se hodinu těšil s novou Fantázií. Pak jsem o ní napsal Martinu Šustovi, ten si ji chtěl v sobotu koupit v Jeruzalémské. Když jsem mu prozradil, že tam sobotní prodej zrušili, umluvil mě, abych mu svou nechal v Krakatitu :-(

Také jsem ten den zabrousil na FantasyPlanet, původně jsem hledal ostře negativní recenzi na 2x Čaroděj v akci, o které se mi zmínil jeho vydavatel Jirka Vlček. Pak, když jsem hledal recenze Jirky Popiolka, porušil jsem své zásady a podíval se i na diskusi čtenářů (kde by mě napadlo, že i v případě Ílionu hrozí nebezpečí porušení zásad psychohygieny).

Jakýsi Marek Hrnčíř tam vyjadřoval hlasitý nesouhlas s mou existencí, poté co ji ve svém příspěvku připomněl Petr Kotrle. Netušil jsem, že jsem již před svým TV vystoupením byl tak populární, pak mě napadlo, že jsem třeba někomu šlápl na nohu či plovací blánu nevědomky a zavolal na pomoc Google. Sláva, jde jen o nedbalého překladatele, kterého si v roce 1999 vzal na stránkách IK na paškál Jirka Doležal. Škoda, že Marek Hrnčíř svou obdivuhodnou paměť, kterou ještě po šesti letech prokázal, nepoužívá na anglická slovíčka :-).

Sobota 28. 1. 2006: Každoroční (už pátý) comiCZcon, letos v Roxy v Dlouhé ulici 33. Za cenu otlačených a promrzlých zadků jsme získali představu, jak vypadá experimentální divadelní prostor, ale jinak bylo vše velmi milo. Za prodejními stánky podobné tváře jako na conech, v davu komiksomilců už méně, za fandom přišli mj. Martin Šust, Ondřej Jireš, za intelektuálno Joachym Dvořák (Labyrint) a Pavel Mandys (Týden), za cosi mezi tím Viktor Janiš a já. Jinak obvyklá skladba českého lidu komiksového plus zástupci nakladatelů (BB art, CREW a spol) minus Netopejr, jenž asi zazimoval a nepřiletěl.

Projekce lehce cáklých anime, na stěnách ukázky z české komiksové tvorby (podle všeho kvalita roste), debaty s nakladateli, komiksové ceny. Mé milované Pod dekou se stalo nejlepší publikací roku, a to teda jo. V ceně za překlad je za dosavadních pět ročníků toto skóre: jednou Honza Kantůrek, dvakrát Janiš, dvakrát Podaný. Budou nás muset s Viktorem asi trhnout mezi dveřmi: za posledních pět let jsme přeložili půlku seznamu nejlepších světových děl komiksu. Česká komiksová scéna, aniž to ví, zažívá zlatý věk, komiksáři jsou mladí, neopotřebovaní, agilní, takže fandom v tomto srovnání působí maličko umrle. Ale však oni taky zestárnou a zdinosauří a narostou jim pupky!!

-rip-

30. ledna v RUR slavila děvčata, že přečkala víkend či něco podobně zásadního, vyšla nová Karolína Francová, Filip měl alespoň příležitost rozčílit se nad vnitřními ilustracemi, obálka jej také nenadchla, nepřišla mu dost komerční. Kdo má něco takového prodávat.

31. ledna mi Martin Šust poslal doplňky a návrhy pro Akademii, letos to snad stihneme bez nervování.

1. února jsem se zastavil v Krakatitu na povídání o cestách po Podkarpatské Rusi, o kus výkladu jsem přišel, byl jsem zvědav na další osud Krakatitu, a tak jsem zašel k baru za Netopejrem a Jenny Nowak.

2. února jsem dorazil do Krakatitu zmožen anglickou prezentací CorelDRAW X3 (to pro pověrčivé, rozumějte 13) následovanou výstavou eroticko-perverzně-japonské fotografie Nobujoši Arakiho v Langhansu. V Krakatitu jsem odpočíval v družném hovoru s Jolanou, Peťou Pavelkem a Klíčníkem. Lenku Weingartovou jsem zaúkoloval k posudkům/rozsudkům nad tvorbou několika začínajících psavců a pak, sotva zase schopen pohybu, domů pracovat na seznamu Akademie.

3. února jsme navštívili předpředpremiéru „Jistě pane ministře“ ve Vinohradském divadle. Mohu jen doporučit. Mírně aktualizované na dnešní stav EU a řekl bych i trochu inspirované Klausovskou epochou. Celý ten oblouk od nadšených nově a poprvé zvolených politiků se srdcem planoucím touhou po pozitivních změnách až po rychlé pochopení toho, že jediné, na čem záleží, je být příště zase zvolen.

O víkendu se mi ozval Matin Koutný, kvůli problémům s ještě dosovým programem na hodnocení CKČ. Nějak jsem se potřeboval odreagovat a do finalizace prvního (tohoto :-) letošního IK se mi nechtělo, a tak jsem strávil víkend programováním nové verze pro Windows.

5. února proběhlo u Rámišů slavnostní okukování malé Karolínky, spojené s Klímovským večírkem. Vilma přivedla svou nejmladší a tak se mezi námi pohybovaly či spaly tři děti. Viktor (samozřejmě zase bez Haničky, ale s jejím výborným slaným pečivem) prokázal, že jednou z něho bude výborný otec (něco jako já:), nejen že zapomněl na formální důvod našeho setkání, ale při pohledu na plný stůl ani nepostřehl, že v místnosti vůbec nějaké děti jsou.

6. února v RUR vyprávěla Jana děsivý příběh ze zaměstnání. Z pokoje (zřejmě samotky), kde před hodinou zemřela stará žena, se na několik minut ozval zvonek a nikdo jej neuměl zastavit. Sestřičky se tam pak bály chodit. Tedy nevím jak Jana, ta musí být z dračáku již dostatečně zocelená.

7. února se Butorovcům narodil třetí chlapec Adrian (51 cm, 3,95 kg). Blahopřejeme k rozšíření slovenského fandomu.

Krakatit je na týden zavřený a já místo užitečnější práce dělám program pro CKČ. Roman Paulík bude mít administrování úplně radostné.

10. února pořádáme druhý Klímovský večírek (v Brně jsou jarní či jaké prázdniny), tentokrát u Richarda Klíčníka, který slíbil několik lahví mimořádného vína. Dorazil jsem první a pomohl trochu s jednohubkami, pak mě vystřídala mladá básnice (alespoň doufám, že to je politicky korektní označení básnířky) známá na Nyxu jako Natasha. Potom přišla Vilma a světe zboř se, i Viktor s Haničkou (a jejími výbornými placičkami). Nakonec ještě dorazili Honza Vaněk jr. a Martin Klíma (ten přijel rovnou z práce, už nedělá počítačové hry, radí jiným, jak na to:) a došlo i na slibované víno. Bylo skutečně dobré, když jsem se ráno probral, měl jsem dojem, že už jsem mrtvý, alespoň to člověka od jistého věku napadá, když jej nic, ale vůbec nic nebolí.

11. února jsem zaskočil na Pragocon vybrat od opozdilců nějaké to předplatné. Asi tři hodiny jsem si povídal s Tomem Štipským (viz Soudnička), Vaškem Fořtíkem, Pavlem Komárkem, Bety Tomash, Švachoučkovými, Martinem Böhmem, z programu jsem nestihl nic, ale zaslechl jsem, že Františka Vrbenská a Leonard Medek měli úspěch.

Bohužel si mě tam asi našel i virus chřipky, a tak jsem pak byl pár dní mimo, ale zase jsem přečetl 2005: Českou fantasy.

14. února měla Bí narozky, ale já si toho moc neužil, ještě jsem se kurýroval.

Až ve čtvrtek 16. února jsem zašel do Krakatitu, předtím jsem ale s Richardem Klíčníkem absolvoval slavnostní uvedení Trialogu o mimozemšťanech Jiřího Grygara, Marcela Grüna a Stanislavy Ramešové.

Mě tam pozval Marcel Grün, Richarda Hanička Janišová (moc jí to slušelo), pro kterou je to jedna z posledních akcí v žoldu Paseky, která najela na úsporný režim.

Autoři na přeskáčku přečetli v autorském trialogu jednu kapitolu z knihy a následovala diskuse a podpisovka.

S Marcelem jsem dohodl, že pokřtí knihu Honzy Kovanice „Zapomeňte na Mars“, která vyhrála cenu Trifid. Richard se se mnou rozdělil o chlebíčky a pak do Kraku.

Zdeněk Rampas