Potrefené husy

„Kdybych měl hodnotit naše autory jako celek, tak píšou po práci, píšou, protože je to baví, ovšem málokterý z nich něco zažil, vzdělání taky moc nepobrali čili nechápu, koho baví je číst! Když to řeknu takhle obecně. Když bych měl mluvit o kterémkoli zvlášť, tak asi řeknu, že ten do sebe něco má a že je mám prakticky všechny rád.“

Zdeněk Rampas

Připadám si jak Zrádce národa z Chotěboře. Tohle že jsem řekl, a takhle škobrtavě a nešikovně? Asi ano, Vlado Ríša si dal práci a jistě to zachytil přesně do posledního zakoktání. Jak ale zjistil, že jsem použil vykřičník, to mi zůstává záhadou. (Text je stažen ze Sardenu, kde jej jistě pečlivě opsali z Ikarie.)

Vlastně jsem nevědomky opět Ikarii udělal dobrou službu. Její šéfredaktor tentokrát nemusel u příležitosti nového ročníku složitě dokazovat, že ještě jsou tady, ale mohl se opřít do mé nešťastně formulované poznámky.

O co v Rozletu lednové Ikarie, krom toho, že asi pětkrát zdůrazní mou funkci ve fandomu, jde?

Když odfiltrujeme emoce, vkládá mi do úst, že popírám tituly, které řada dnes publikujících autorů získala na různých vysokých školách. Pro jistotu je VR dokonce vyjmenuje a nezapomene zařadit ani sama sebe, dokonce i Pavla Weigela, kterého jsem do té doby považoval za překladatele a ne za autora SF.

Pak provede myšlenkový veletoč a prohlásí, že k psaní SF stejně není VŠ nutná, jako bych já kdy tvrdil opak, a dokumentuje to na příkladu J. W. Procházky, který má sice „jen“ střední školu, ale psát UMÍ.

Proč mám dojem, že s Velkým Redaktorem říkáme totéž, jen jinými slovy? Ano, JWP píše stejně dobře jako jeho graduovanější souputníci. Svatá slova, ale nevyplývá z toho spíše, že k psaní, jak se u nás provozuje, zkrátka vzdělání není třeba?

A to jak vzdělání akademického, tak scifistického. Když na panelu s SF autory (viz též IK 12/2005) padl dotaz na jejich české vzory a příklady, nikdo si nevzpomněl na Jana Weisse či jiného klasika, většina jmenovala svého souseda u stolu.

A to jsem se také pokoušel říci; je samozřejmě jen mou chybou, že po nasvícení osmi sty watty a výzvě k hutné zkratce řeknu něco, co mě pak mrzí a za co se rád omluvím.

Stejně tak, když prohlašuji, že dotčení autoři nic moc nezažili, vycházím spíše z toho, jak píší, a nikoli z osobní znalosti. Možná že žijí barvité životy plné vzruchu, sloužili v UNPROFOR, pěstují adrenalinové sporty, obepluli svět, setkali se s domorodci, kteří neviděli bělocha, přežili havárii letadla či co vás ještě napadne. Ale na jejich psaní se to nijak neprojevuje.

Že jsem to nemohl myslet doslova, plyne i z toho, že vím o jedné společné zkušenosti, kterou prošli takřka všichni, na jejichž obranu se Vlado Ríša tak srdnatě staví. Všichni alespoň nějaký čas žili ve společnosti, kde bylo povinné nosit masky, klanět se božstvům, ve která nikdo nevěřil, a vůbec se chovat třeba pro pozorovatele ze západní Evropy podivně, až exoticky. Ale ani tuto unikátní zkušenost se takřka nikdo (až snad na J. Rečkovou a Fr. Novotného) nepokusil umělecky využít.

Dále prý opovrhuji čtenáři českých autorů. Tak tomu ale není, byla by to snad pravda, pokud by tu existovalo něco jako fan klub Vlada Ríši (nebo jiného konzistentně špatného psavce), ten však samozřejmě neexistuje, a proto i čtenáři českých autorů zasluhují mou plnou úctu, byť jim ne zcela rozumím. Ostatně je tomu již dávno, co jsem řekl, že každý čtenář Marka Stonea či Perryho Rhodana je šlechtic ducha v porovnání s pologramotným zbytkem populace.

Dále jsem prý prohlásil za hlupáky vydavatele české SF. Opak je pravdou, ty naopak považuji za velmi racionální. Při vydání domácího autora ušetří 1000$ na právech a tak 40 000 Kč na překladateli. Obávám se, že vyplácený autorský honorář se obvykle neblíží ani jedné z těchto částek (on je však obvykle menší také náklad). Za poněkud mdlého duchem naopak považuji autora, který z toho, že se o něj za těchto podmínek nakladatelé přetahují, vyvozuje, že to bude pro jeho genialitu.

V závěru svého článku se Vlado Ríša podivuje, jak se stalo, že se ze zakladatele našeho SF hnutí stal škůdce, který tak ošklivě hovoří o našich vypiplaných autorech.

Odpověď opět není nijak složitá, představa VR o SF a fandomu ustrnula někdy v roce devadesát, do té doby bylo skutečně naší starostí pěstovat a chránit každou SF aktivitu. S příchodem svobody se nám dostalo tolik sci-fi, kolik jsme si byli schopni zaplatit, a začal i u nás platit Sturgeonův zákon, totiž že devadesát procent produkce je šunt (to číslo je hrozivé, ale S. kladl na SF měřítka jako na uměleckou literaturu).

Fandom, přesněji řečeno jedna část jeho aktivit, se tak postupně změnil v něco jako organizaci na ochranu spotřebitelů. Fandom má zájem, aby dnes vycházela kvalitní a dobře zpracovaná SF a aby tomu tak bylo i v budoucnosti. Díky kritice z řad fandomu a později i jako výsledek práce Akademie SF se podařilo přesvědčit některé vydavatele, aby přestali využívat služeb několika rádobypřekladatelů. Dokonce začali platit korektory a někteří i redaktory. Sturgeonův zákon platí (možná s trochu jiným procentem) i pro původní českou produkci. Přispívá k tomu hlavně trvale klesající velikost nákladů, kterou vydavatelé kompenzují vydáváním stále většího počtu titulů. Šanci tak dostávají i díla nehotová, odbytá či taková, která by nikdy neměla vyjít.

Neexistuje zde ale kritika, která by na to byla schopna poukázat. Je nás málo, všichni se navzájem známe, pokud dokonce nejsme přátelé, a jen málokdo je ochoten podstupovat emociální strádání spojené s tím, když máte příteli říci, že se mu něco nepovedlo (věřte mi, není oč stát, zvláště, když jste první, kdo se odvážil nepochválit).

Kdybych řekl, že se pohybujeme v bludném kruhu, byl by to projev neinformovaného optimismu. Naše situace má blíže než ke kruhu, v kterém se lze za radostného poplácávání po ramenou motat ještě dlouho, k pádu do Maelströmu, protože náklady nemohou klesat do nekonečna a ani počet titulů nemůže při stále stejné čtenářské základně vzrůstat.

Dva vydavatelé se pokusili situaci řešit změnou kabátku, vydávat místo paperbacků knihy vázané a v úpravě, která by je umožnila prodávat jako zboží v supermarketu. Neznám jejich hospodářské výsledky, ale mám za to, že takováto změna nestačí, je třeba zkvalitnit nejen balení, ale i obsah, aby se naše SF např. stala zajímavou i pro mimofandomovou kritiku.

Až budou autoři naší SF stát za recenzování Josefu Chuchmovi či Peňasovi, dozví se o nich i někdo mimo gheto snad to povede ke zvýšení nákladů a zastaví sestup do propasti.

Zdeněk Rampas

* V tomto IK na to nemám dost prostoru, ale pokud by se mnou snad v tomto hodnocení někdo nesouhlasil, rád se jej příště pokusím doložit.