Fénixcon 2005 – Deník špiona 024

Rok se s rokem sešel a Zdeněk „Tunelář“ Zachodil, Big Shaman Conan Society, začal opět chystat Fénixcon, nyní již třetí ročník – tak aspoň chápu jinak moc pěknou červenobílou kovovou placku a jeden z nápisů na ní „21. ročník“, zřejmě mezi číslicemi vypadlo to plus, jak pravil Marvin. Nebyl jsem tentokrát nijak blízko pořádání – nesháněl jsem VIP po mailu ani jsem netiskl barevné plakáty s programem a vzhledem k tomu, že místo do Arrakisu chodím nakupovat SF ke konkurenci do Černé planety, jsem si ani nešel předem koupit vstupenku. Růženka je oproti Tunelářovi méně ukecaná a nečiní na nikoho nátlak, i když Tunelář se poslední dobou hodně polepšil, pořád ovšem vyvádí, když si chcete koupit jednu knihu z kompletní série. Vstupenka stála i na místě 250 korun, takže žádné výhody předprodeje. Cena nerozhoduje, za dobrou zábavu se platí, i když si ji zařizujete sami – v pátek večer jsme měli jako poslední program malého sálu hodinku o Pochmurné neděli, prodlouženou přes půlnoc soukromou párty pro členy klubu a pozvané hosty. Z tohoto důvodu jsme ani já ani Záviš z Frankensteina letos nechystali žádnou bowli na sobotní párty po Althingu CS, raději sponzorujeme vlastní žaludky než panděra neznámých vyžírků typu Toma Zvědělíka, který předloni vyjídal z bowle ananas a ještě měl řeči, že mu nechutná.

Fénixcon se podruhé konal v hotelu Avanti (na druhé straně výpadovky u hotelu Boby), který sice stále není kompletně zrekonstruován, ale ubytovací kapacitu téměř celou poskytl conu, čímž nenutil nikoho bydlet jinde a umožnil Fénixconu dosáhnout statutu PPC – pravého papučového conu. V prvé řadě nesmím zapomenout na Ellie Velinskou v úžasné podobě Mrtvé nevěsty s modrými vlasy, mrtvolným líčením a věrně zpodobněnou róbou. Byla děsivě půvabná a příšerně sexy. Ale to předbíhám. Do Avanti jsem přišel někdy v polovině přednášky Honzy Šimůnka o strategiích expanze do vesmíru a než jsem stihl zaplatit Šamanovi vlezné, odmítnout Moničino lízátko a odložit věci do Židličkovy šatny, zrovna končil. Na první přednášku conu měl slušnou návštěvnost, ale ještě víc lidí bylo v předsálí prvního patra a v přízemní restauraci. Je vidět, že Fénixcon se už definitivně uchytil a jestli to Šaman nevzdá nebo nerozeštve, ještě pár let vydrží.

Na přednášku Ondreje Herce jsem už nezůstal a vlastně ani nevím, co jsem mezi osmou a devátou dělal, protože v poznámkách nemám napsanou ani večeři. V paměti mi uvízla jen Martina Pilcerová v nádherném brnění i s drátěnou košilí, mečem a dýkou. Měl jsem radost, že ji zase vidím, a určitě bych ji i objal, kdybych se nebál, že mi způsobí zranění. Tedy ne přímo ona, ale její brnění. Je docela možné, že v této zapomenuté hodince jsem vyfasoval nový ročník Ceny Karla Čapka od Martina Koutného (bez novel) a hned jsem předal mikropovídky Zinně Drapáčové, protože někdy jsem to udělat musel, ale mohlo to být i mnohem později. Jisté je jen to, že avizovaná herna ani předpokládaná Melkorova čajovna v pátek zvečera neexistovaly a tak se nit mé paměti navázala v devět v malém sále na přednášce Michelle Talašové „Kurs lovu (nejen pro ženy)“. Byl to koncentrát vtipných článků Michelle z Fantázie (převzatých i Interkomem) o taktice při balení scifistů, ale vzhledem k tomu, že jsem většinu Míšiných článků četl a v jednom se náš klub rovnou ocitl, věnoval jsem se sledování okolí ze svého strategického místa vzadu vlevo od dveří. Musím se přiznat, že mi trochu tuhnul krk při zírání vpravo, kde se střídavě vyskytla rytířka Martina a Ellie Mrtvá nevěsta, ale přece jen jsem si stačil všimnout nesympatického Králika, sympatických sourozenců Weberových a velmi sympatické mladé paní Pavelkové-Weberové. Znáte Pavelkovou-Weberovou? Ona je jak polovina, tedy ta lepší Rasťova polovina. Při pohledu na půvabný Elliin profil a siluetu jsem si uvědomil, že ženy v šatech se nesou lépe a příjemně se tváří, protože hrají roli dámy, v civilu a v kalhotách se hrbí, šklebí a vůbec vypadají jako chlapi. K čertu s unisexovou módou.

Michelle se při přednášce trochu zakecávala, odbíhala od tématu, nehlídala si čas a vůbec vynechala podrobnosti ohledně své vlastní taktiky na Vlastíka, protože Vlastík seděl v posluchačstvu a uculoval se. Probrala tedy jen dva body kurzu balení ze čtyř a musela skončit na dvojité upozornění Rogera a Šamana, protože v deset měl začít Luboš Brumajz Branda svou ironickou přednášku o klasice SF trochu jinak. Začal tedy se čtvrthodinovou sekerou a kdo jste viděli jeho minulou exkurzi do děl Stephena Kinga, nemusím to blíže popisovat. Vlastně ani nemůžu; spolu s Pet, Marvinem, HT a Piškotkou jsme během jeho legrácek polepili půlku malého sálu texty a fotkami. Později se přidal Robo a Záviš a když Brumajz skončil, bylo hotovo. O půl dvanácté jsem nastartoval náš pořad krátkým proslovem, jakožto jediný přítomný aktivní Velký Vezír (Amis na cony nechodí, Klikin přišel až o půl jedné a Obzvlášť Velký Vezír ve výslužbě Piter je čerstvě ženatý, tedy skutečně ve výslužbě) jsem se z toho nemohl vyvlíknout. Naštěstí jsem si to napsal předem a v publiku seděli skoro samí známí – kromě členů řádných, čestných a nečestných si vzpomínám na prezidentský manželský pár, břeclavského Doktora s přítelkyní a několik neznámých fanů. Naše mírně chaotická šou pokračovala nejvydařenější částí programu, přednáškou na téma skotská whisky, kterou měli Záviš a Marvin. Whisky je totiž poslední rok naší největší páteční zálibou a každý z nás už dokáže bez potíží diskutovat o původu, procesu pálení, oblastech, vůních, chutích, barvách a dojezdech, to vše bez přípravy. Když vypijete tolik co my, zvládnete to taky. Našemu oblíbenému Whisky shopu jsme udělali už takovou tržbu a návštěvnost, že se po roce provozu přestěhoval do dvakrát většího prostoru po obchodu s těhotenskou módou, už jsme se tam zkrátka nevešli. Pije se čím dál víc a rodí se pořád míň dětí, ale přímou úměru v tom nehledejte. Podle slov majitele pana Burdy se Whisky shop ze sponzorovaného koníčka stal soběstačným, už si na sebe vydělá.

Poté jsem rozjel další test PN, v němž hlavní cenou bylo nečestné členství v našem klubu. Tentokrát se otázky věnovaly výhradně klubu a jeho aktivitám, které byly většinou popsány a vyvěšeny na plakátech v místnosti, takže dobrou polovinu odpovědí soutěžící nemuseli znát, ale mohli je opsat. To bylo povoleno. Většina kandidátů tak běhala po sále a hledala odpovědi, ale někteří si nechali napovídat od členů, což jsem na začátku výslovně zakázal. Doplatila na to Mamča, která sice test vyhrála, ale byla kvůli Piškotčině nápovědě diskvalifikována. Druhá v pořadí skončila Tai, ale ta, jak se vzápětí zjistilo, je už dávno členkou PN; byla přijata OVVvv Piterem. Dalším nečestným členem se tedy stal třetí Pavel „Tarzan“ Mikuláštík, ale musím říct, že to dalo fušku, příště už nikomu nebudu dopředu slibovat, že určitě vyhraje. Na oplátku dostal láhev blended whisky, které by se nikdo z nás ani nedotkl.

Párty začala o půl jedné. Dostavilo se na ni i několik nezvaných hostů, ačkoliv jsme rozdávali přísně limitované a číslované pozvánky, ale po bleskové klubové poradě jsme jim dovolili zůstat, protože jídla a pití bylo dost pro všechny. Jak jsem se už zmínil, dostavil se i Klikin a taky Jolana Čermáková, která se na srpnovém Gardenconu stala první dezertní členkou Pochmurné neděle, a to za naprosto dokonalý sladký dezert po stejkových hodech. Osobně jsem ji pasoval čajovou lžičkou. Bohužel zároveň s naší párty slavil Richard Klíčník narozeniny, na které mě a některé další pozval, ale nebyl čas se odtrhnout, protože i při volné zábavě jsme museli vysvětlovat, proč tohle zkusit a jak by to mělo chutnat – pár lahví dobré skotské jsme dali v plen davu. Kolem druhé jsem si musel od mumraje trochu oddechnout a zašel jsem do čajovny (konečně v provozu), před třetí jsem se vrátil sklidit většinu plakátů, zabavit svou whisky a spolu s Tai, Šárkou, Nalimem a Danem jsme rozjezdem na třetí každý po svém. V malém sále se mezitím několik chlapů pokoušelo mými nálepkami ozdobit oblečenou Jolanu, ale byl mezi nimi její přítel, tak to nebyla klubová záležitost, hodna pozornosti Velkého Vezíra. Mimochodem jediný Nalim splnil podmínky pozvánky pro hosty párty PN, tedy „stát na hlavě, tlouci koleny o zem a volat »nejsem hoden, nejsem hoden«“. On hoden je. Byl to obdivuhodný akrobatický výkon a kus sebeobětování, já bych při tom asi obětoval kolena, au.

I když jsem šel spát ve čtyři ráno, v devět jsem byl jako rybička, pravda, poněkud leklá. Ranní rituály mi proto trvaly poněkud déle a pořady v deset ráno jsem už nestihl. Začal jsem tedy ve velkém sále v jedenáct na Saše Pavelkové a jejím filmovém střihovém pořadu „Šaty robia človeka, nahota hrdinu“. Promítla a okomentovala 16 ukázek z amerických, hongkongských a anime filmů a předvedla mužské i ženské hrdiny a až na jednu výjimku Jackieho Chana ve filmu Tuxedo, kde hrdinu tvořil supersmoking, to byla právě nahota, která hrála prim. Úplná však nebyla a dokonce u posledního staršího samurajského japonského filmu hrdinka ukázala pouze zápěstí nebo kotníček, načež všichni chlapi vytřeštili oči, úplně vypadli z koncentrace a dostali nakládačku. Ruský a japonský striptýz je totožný.

V poledne Jiří Pavlovský hodinu propagoval nové komiksy, původně tam s ním měl sedět i Netopejr, ale nedorazil. Rodinné důvody postihly Ďuro Červenáka, který měl mít v jednu přednášku, tak jsem ji využil na oběd, ale tady na mě pořadatelé ušili boudu, protože do malého sálu přesunuli Františka Novotného s Konečným dnem Valhaly a já to celé projedl. Jediné plus je, že nebudu vědět pointu cyklu Valhaly dřív, než si ji jednou přečtu. Obědvali jsme v dolní restauraci s Marvinem, břeclavským Doktorem s přítelkyní, Jolanou s přítelem a mimo jiné jsme debatovali o páteční Shigorově přednášce o tom, jak způsobit apokalypsu. Jolaninu příteli se moc líbila, hlavně prý Igor, ale já Shigorovi říkám „magor v činné službě“ od té doby, co si na výlet zasněženým lesem do arboreta v Řicmanicích vzal notebook a dokonce si ho i občas zapínal, takže se jeho nápadům vyhýbám.

Po obědě a zjištění přesunu přednášky F. Novotného jsem zašel zažívat na Kantůrkovo předčítání Zeměplochy, tentokrát o cestě Nácmácfíglů dostavníkem za čestnou Kejdou. Málem jsem vysmál oběd ven. Od tří do šesti jsem vynechal indiány, Vrbenskou, Žambocha, oba Kingy a Sapkowského a čas jsme trávili u hochů z Moorboyz a jejich her v místnosti, kde byla Melkorova čajovna – večer tam zase byla. Hráli jsme s Marvem, Pet, HT a Homnem tři hry – obchodní strategii Petersburg, Cartagenu a rychlou karetní přebíjenou Manga, manga. Po hrách jsme zašli na večeři, měl jsem dobrou svíčkovou, a po jídle už opět čajovna fungovala, Melkorův Lapsang Souchong byl po opulentní večeři vynikající. Mezitím proběhlo ve velkém sále vyhlašování cen Ikarie, Fantázie a Pevnosti a začal se chystat hlavní pořad sobotního večera, Conan a Nippon-Koku čili Barbar v říši anime. Nalim s Danem předvedli výbornou multimediální podívanou, za kterou (i za všechny předešlé) se klub rozhodl nominovat Nalima na fandomovou cenu Ludvík. Osobně bych sice některé vtípky vynechal, ale celkově je to skvělé a nedostižné – ukažte mi někoho druhého ve fandomu, kdo by dokázal takhle blbnout na úrovni. Za hodinu bylo ale po všem a měla začít tombola a přehlídka masek, což se dalo poznat už z pohledu na našeho Holodoktora v ocvočkovaném sporém koženém oblečku, kterého doplňovala podobně oděná Xena Monika. Copak ta v tom umí chodit, ale Doktor měl představovat boha válek Area, bohužel jeho průměrné svalstvo pod bílou kůží a brýle ho degradovaly na Joxera nebo víkendového masochistu. Naštěstí to zachraňovaly Ellie Mrtvá nevěsta a Martina, paní z Mlžné hory. Já jsem vzal roha z hlučného prostředí a na dvě hodiny jsem se zašil do malého sálu, kde promítali ortodoxním šedivákům Johnnyho Mnemonica, což je můj oblíbený film. Potom začal klasický film 1984, ale na ten jsem neměl náladu, a když jsem se vrátil do velkého sálu, právě začínal Althing Conan Society, takže tombola zdvojnásobila předpokládanou délku trvání. Nevnímal jsem Šamanovy proslovy vepředu, protože jsem chvíli usměrňoval Klikina, Rogera a Doktora v jejich kočkování se židlí a nožem, nemám rád bitky za mými zády. Netuším, kdo letos obdržel conanologické tituly, ale před půlnocí se dostal k aparatuře DJ Letcho a asi dvě hodiny se na jeho pestrý výběr dalo tancovat a občas i dívat, to když k písni byl videoklip. Zvlášť jeden vypečený sestřih ze ST Voyageru se povedl. Záviš se přidal taky, dokonce byl zpočátku i spokojen s výběrem melodií, postupem času se však dožadoval více rocku a metalu, což DJ pochopil právě naopak a s konečnou platností ho vyštval technem. Náš slovenský známý z Vínoconu Jimbo si letos přivedl partnerku, která byla docela udělaná a dokázala své vnady i nadváhu tak rozpohybovat, že strčila do kapsy všechny tři ďábelské andílky, kteří prodávali lístky do tomboly a vůbec reprezentovali lepší tvář pořadatelstva. Na ty byl ovšem zase pěkný pohled, to uznávám. Letos, jak jsem se už dřív zmiňoval, se nekonala žádná bowle, tak jsem kolem třetí ráno vytancoval poslední zbytky energie a šel si dáchnout do čajovny, kde to docela žilo. Našel jsem tam Tai i Šárku, Dana Mertu alias Petrželku a ještě jednu blond slečnu, oblečenou podle mého názoru v šatech ze žlutého závěsu, tvářícího se jako samet. Čajovna mě úplně probudila, protože ten zelený Darjeeling chutnal jako rozpuštěný aspirin. Aspoň vím, co příště nepít.

Když jsem protrpěl poslední doušek, vrátili jsme se ještě na chvíli do velkého sálu, kde už Židlička pomalu likvidoval šatnu zadním vchodem a lidi na odchodu prováděli sentimentální bratření. Aby ne, po tolika alkoholu, co tam koloval. Šárka se loučila a fotila tak náruživě, že jsme s Tai odešli na čtvrtý rozjezd bez ní. Na tramvajovém ostrůvku jsme potkali Zinnu s Martinem Koutným v družném rozhovoru, nejspíš na téma CKČ. Nakonec spolu se Zinnou s námi v nočním autobusu jel opět Nalim s Danem, kteří ještě doběhli včas.

Fénixcon 2005 se mi naposledy připomněl v neděli v deset dopoledne, když jsem seděl v naší lokálce a sledoval Rečkovy, jak nastupují do rychlíku na Prahu. Bylo to krásné a bylo toho dost, tak zase za rok.

Miles Teg