Salima 2006 Brno

Jarní potravinářský veletrh v areálu BVV je v klubu opředen nejednou báchorkou, které dává k dobru Záviš z Frankensteina, ale existují i hmatatelné důkazy – předloňský velikonoční Dojížďácon byl ve znamení vín (7 krát 0,7), které Záviš s Piškotkou nakoupili na Salimě, resp. její nejlepší částí, Vinexu. Proto jsem neváhal ani vteřinu, když mi Záviš sdělil, že si v pátek 10. března bere v práci volno, a nahlásil jsem je svému šéfovi taky. I když jsem odložil úkoly na pondělí, vstával jsem úplně ve stejnou dobu jako do práce, v šest ráno, abych byl včas na srazu. Piškotka původně chtěla jít taky, ale vyšla jí zrovna dovolená, spojená s běháním po košických úřadech, protože si vyřizuje české občanství po Mamče, ovšem slovenského se nevzdává. Lákal jsem i Pet, ale nakonec jsme vyrazili jen ve dvou se Závišem. Chvíli před devátou jsme si bez fronty koupili stokorunovou vstupenku, i když dav před branami byl aspoň pětisethlavý, většinou šlo o studenty potravinářských oborů. Musím uznat, že se tam nepřišli flákat, v odpoledních hodinách jsme potkávali malebné skupinky mládeže, znavené poctivou degustací vín. Avšak ani my dva jsme nepřišli za zábavou, přinejmenším pavilon A jsme prošli od sklepa po půdu (ano, správně; v áčku byl Vinex). Tři dopolední hodiny a ještě jednu navíc nám trvalo, než jsme se prochutnali do jiného pavilonu. Většinu času nás doprovázel Závišův spolužák Staňa z Bořetic, sám vinař a člověk s neuvěřitelnou výdrží – tam, kde já ochutnal dvě vína a Záviš tři čtyři, Staňa zvládl kompletní nabídku šesti sedmi vzorků a vždycky nás dohonil u vedlejšího stánku a ještě ve tři odpoledne, kdy jsme se na Vinex vrátili, stál u stánku na vlastních nohou a pořád pil. Ochutnali jsme asi 80% vystavované produkce našich a zahraničních vinařů, zbylí už byli v pátek pryč nebo nalévali pouze obchodníkům se zájmem o množství větší než malé, např. všechny stánky s tokajským. Obchodnické manýry nás více otravovaly v dalších pavilonech, zvlášť u čajů a cukrovinek. Záviš nakupoval čokoládu, marcipán (sehnal poslední marcipánovou myš na sýru na chlebu), čaje a několik lahví vín, já byl skromný, jen dvě sedmičky vína, jednu láhev cideru a kousek čokolády. První nám nalili rakouští vinaři, zajímavou zkušeností byla řecká vína, těžká s vyšším alkoholem, velmi zvláštní dobrou chutí oplývali Slovinci a nejdéle jsme se zdrželi u čtyřstánku portugalské jižní vinařské oblasti, podporované Evropskou unií, kde jsme sice nemohli nic koupit, zato jsme mohli všechno ochutnat a většinou s odborným výkladem a za asistence spolumajitelů vinic. Mají téměř výhradně zcelovaná vína, jako třeba Francouzi, našli jsme jediné jednoodrůdové víno a to za moc nestálo. Zajímavostí pro mne bylo, že sudy mají výhradně z amerického nebo německého dubu, portugalský dub se stále bojí používat, i když ho mají spoustu.

Malou fandomovou událostí byl stánek Cider Club CZ, kde obsluhoval Vlastík Talaš a Michelle, ti se ovšem vyskytovali mezi cukrovinkami v jiném pavilonu. Že by ty knížky tolik nevynášely? Poklábosili jsme, popili trochu cideru, který chutná jako směs piva a jablečného moštu, ale není vůbec špatný. Když jsme odcházeli, divil se Záviš, že Míša je vždycky tam, kde Vlastík – nějak k němu nepronikla informace, že jsou už skoro rok manželé.

Úplně uondán neustálým popocházením jsem po návratu na Vinex vydržel pár stánků a zapíchl jsem to. Měl jsem už nakoupeno, ať tak či onak, a potřeboval jsem si před večerním klubem ve Whisky shopu trochu odpočinout. Záviš ještě dokupoval nějaké dary. A jak to dopadlo s těmi mými? Modrý portugal od JIHA Mikulov jsem dal rodičům, vzorek čaje English Aristokrat Šárce, řecké 13% červené Nemea jsme vypili druhý den v sobotu u Marvina na herním odpoledni spolu s Ciderem a švýcarskou čokoládu jsem o půlnoci snědl. V neděli ráno tak po Vinexu a spol. zbyly jenom pěkné vzpomínky a snad ještě jedno řecké červené, které Záviš uchránil pro dubnový Dojížďácon.

Miles Teg