(227)
|
Zpravodaj ČS fandomu
|
3-4/2006 (227) |
Všechna práva © Interkom 1984 - 2006
Budím se dřív, než mám nařízený budík, neboť i mé tělo se těší na dnešní výjimečný den. Ano, už počtvrté tu máme před sebou Trpaslicon. Je to poprvé, co nejsem nervózní, nejspíš si už začínám zvykat. Dobaluji si zbytek věcí, které si beru na con, a usedám ke svému počítači, kde ještě vystřihuji Blackadderovi jednu scénu z Černé zmije pro jeho přednášku.
V době, kdy ještě Lister cítí tu hnusnou pachuť pasty v hubě, pro mě autem dorazili Kohy a Rimsák. Po naložení mých zavazadel jsme se ještě zastavili pro Rajče a v přístavu jsme pak ještě vyzvedli dopravní kužele. Nikdo z nás netušil, že to budou dopravní kužele dělané pro hvězdné křižníky, takže jsme se chvíli potýkali s problémem, jak je dostat do už tak přeplněného auta. Nakonec se nám to za pomoci trojúhelníku podařilo vyřešit a tak jsme konečně dorazili do školy, kde se měl konat letošní ročník Trpasliconu.
Tentokrát se místo konání změnilo na jinou školu s většími prostory, tělocvičnou a sprchami. Důvodem změny bylo, že se ředitel předešlé školy devět dní před konáním naší akce rozhodl, že bude zrovna v tomto termínu přestavovat šatny. Proto si Kohy, Luky a Rimsák lokli velké dávky viru štěstí a šli požádat sousední školu, zda by nám nebyla ochotná zapůjčit své prostory. Naštěstí si na tento vir ještě nestačili vytvořit imunitu, takže se setkali s ochotným ředitelem školy, který má rád Monty Pythony. Trpaslicon byl zachráněn.
Začali jsme tedy zapojovat a testovat počítače, aby se předešlo technickým problémům, což se nám zdárně nezdařilo. Upravili jsme třídy, kde jsme za zvuků ňurik, rutat a hérnangr posunuli lavice tak, aby co nejméně překážely, a židle pečlivě srovnali do řad. Kohy a Rimmer mezitím zprovoznili tiskárnu a tiskli důležité informace a méně důležité hlášky s textem pozpátku. Pár lidí jelo nakoupit jídlo a pití a pár hříšníků si začalo dodělávat své přednášky. Zkrátka, příprava na con probíhala v plném proudu.
Do tohoto shonu nám vnikl první návštěvník, jehož přítomnost Kohymu připomněla, že bychom měli jít vyznačit cestu pro ostatní návštěvníky. Označit cestu bylo velmi těžké, neboť všechny sloupy byly namrzlé a cedule držely velmi špatně, takže naše značení bylo stejně tak užitečné jako automat na kondomy ve Vatikánu. Pro příští rok budeme muset vymyslet nějaký lepší systém značení.
Po sedmé hodině bylo Kohym a Rimmerem zahájeno Slavnostní zakončení, kde bylo vysvětleno, že se tento ročník bude odehrávat pozpátku. Kohy řekl.... no, už si přesně nevzpomínám, ale byl to jeden z nejzábavněji a nejvtipněji zahájených conů, jaké kdy svět viděl a slyšel.
V osm hodin jsem v místnosti Sci-fi a fantasy zahájil zeměplošský blok puštěním záznamu amatérského divadelního představení Trollí most, jehož scénář byl napsán podle stejnojmenné povídky Terryho Pratchetta. Hlavními postavami jsou barbar Cohen (Robert Rameš), starý hrdina důchodového věku a troll Slída (Vlado Ríša, šéfredaktor Ikarie), poslední troll žijící podle starých zvyků pod mostem. Po skončení projekce jsem požádal Roberta Rameše, aby ještě vyprávěl veselou historku z premiéry tohoto divadelního představení, která by se dala nazvat Cohen a hořící vous aneb kouření škodí zdraví (něco na způsob samovolného vzplanutí starosty Varšavy).
Krátce nato jsem se přesunul do místnosti Červeného trpaslíka, kde jsem měl přednášku Herci Červeného trpaslíka ve filmech a seriálech. Nejspíš to lidi bavilo, když vydrželi na obě dvě hodinové přednášky, i přesto, že to už bylo celkem pozdě. Je pravda, že takový Rimmer střílející po vetřelcích z brokovnice nebo Lister a Hilly jako manželé a správci věznice dokáží rozesmát už jen tím, že je vidíte v jiných rolích.
Nakonec jsem ještě pustil hodinové video AMV Hell, které jsem si přál vidět na velkém plátně, což se mi podařilo, a ani jsem tím neodradil moc lidí. AMV Hell je sestřih krátkých ukázek z japonských animovaných filmů a seriálů. Ke každé takové ukázce je přidána vhodná hudba, která vás ve spojení s ukázkou dost často rozesměje. Poté jsem si ještě pokecal s pár lidmi na chodbě a šel si na chvilku lehnout do spacáku.
Po dvou hodinách jsem vstal do dne, který nám přichystal dvě nemilá překvapení. Prvním bylo zjištění, že jeden z pánských záchodů je ucpaný a že nemáme nic, čím bychom jej mohli prošťouchnout (někdo chtěl být zřejmě velmi originální, tak se pokoušel spláchnout splachovadlo). Druhým překvapením bylo, že nám na pár hodin přestala téci voda, takže se ranní ptáčata nemohla pořádně umýt a nám se zase nedostávalo vody v kantýně. Obě věci se naštěstí do poledne napravily a po zbytek dne se nevyskytl žádný další problém. Drákulka si na mě alespoň mohla vyzkoušet svůj divadelní řev, který se tak hezky poslouchá (zní to ale přece jen lépe na delší vzdálenosti a ne metr od mého ucha).
V jedenáct hodin jsem zahájil svůj zeměplošský kvíz, na který se mi přihlásilo překvapivé množství soutěžících, kteří znali Zeměplochu Terryho Pratchetta celkem dobře, takže si své výhry určitě zasloužili. Ceny nám darovalo nakladatelství Talpress a fanklub Terryho Pratchetta, takže byly i tématické: Odznak ve tvaru Zavazadla, figurka trpaslíka čtoucího Ankh-morporské novinky, dopisní obálka se zeměplošskými motivy a český komix Mort.
Ve tři hodiny jsem společně s Robertem Ramešem zajel vyzvednout překladatele Zeměplochy Honzu Kantůrka a až do jeho přednášky jsem jej obtěžoval svými dotazy, které se týkaly pár pracovních záležitostí. Od nového roku totiž spravuji oficiální stránky Zeměplochy (www.krakatit.cz) a také se budu brzy podílet na překladu jedné zeměplošské knihy.
Ve čtyři hodiny pan Kantůrek zahájil svoji hodinovou besedu. Nejdřív přečetl pár ukázek z nově připravovaných knih Thud! a Kam se poděla má kravička?, kterými rozesmál všechny své posluchače, a potom se vrhl do odpovídání na jejich všetečné otázky.
Dozvěděli jsme se mnoho věcí z jeho minulosti. Že odmalička četl sci-fi a fantasy a díky Tarzanovi, který se v té době dal sehnat pouze v originále, se začal pomocí slovníku učit anglicky. Vyprávěl, jak se dostal k překládání zeměplošských knih, jaké bylo jeho první setkání s Terry Pratchettem nebo jak to bylo s pověstí o českých golemech.
Také nám prozradil, že se chystá na nový překlad Pratchettovy trilogie o Nomech a že právě překládá Amber Rogera Zelaznyho.
Pan Kantůrek je velmi skvělý vypravěč, který by dokázal vyprávět zajímavě i o telegrafních sloupech z dvacátého století, takže z jedné hodiny se nakonec staly hodiny dvě. To však návštěvníkům, kteří zaplnili celou místnost, určitě nevadilo.
Po Kantůrkově přednášce jsem pustil záznam amatérského divadla Stráže! Stráže!, kterou sehrála Kočovná divadelní společnost Richarda Klíčníka. V této hře si mimo jiné také zahráli Vlasta Talaš (vydavatel Zeměplochy), Jan Kantůrek a Martin Schwarz (Patricij fanklubu Terryho Pratchetta). Představení je velmi zábavné, bohužel existuje pouze jako nekvalitní záznam, což mnoho lidí od jeho zhlédnutí odradilo.
Chystal jsem se, že se podívám na soutěž masek, ale byl jsem u vstupu vystřídán příliš pozdě, takže jsem nestihl dorazit včas. Naštěstí byla většina z nich vidět během celého dne, jak se producírují po chodbách, takže mi toho zase tolik neuteklo.
Nejroztomilejší byly masky Tezi a Týny, které měly šaty udělané z kanafasu, stejně jako Rimmer v díle Karanténa. Nejkvalitnější masku měli Michvolka se Svatým Pejtlem, kteří šli za zlého Rimmera a Kocoura. Byly tam ale i další skvělé masky, hodné pozornosti – další ďábelský Rimmer, Kassandra, Dibbley family, kapitán Kalimero, Kočka nebo Mr. Bean. Udělal jsem si tedy alespoň čas na dabéry Červeného trpaslíka a Černé zmije Kamila Halbicha, Zdeňka Duška, Martina Sobotku a Jiřího Prágera. Musím uznat, že Jiří Práger je skutečný bavič. Historka, jak přijal pozvání na Trpaslicon, mě tak rozesmála, že bych se v tu chvíli smál, i kdyby nám na hlavu spadla tělocvična.
Po dabérech jsem zahájil svoji přednášku Sexuální praktiky Zeměplošanů. Místnost byla zaplněna i přesto, že jsem přednášku měl až po půlnoci, a většina posluchačů vydržela můj přednes až do konce. Tématem byl zejména rozbor způsobu rozmnožování galaktických želv, trpasličí sexuální orientace, nový a starý způsob namlouvání u trollích párů, vlkodlačí problémy v těhotenství a další věci týkající se rozmnožování neobvyklých druhů, žijících na Zeměploše.
Jako bonus jsem, na žádost některých posluchačů, v rychlosti probral sexuální zkušenosti hlavních postav Zeměplochy. V tomto ohledu jsem akorát odmítl jít do detailů v případě sexuálních zážitků Nobyho Nóblhócha (i já mám hranice, které odmítám překročit).
Po této přednášce jsem pustil německou sci-fi parodii (T)Raumshiff Surprise – Periode 1, kterou jsem však byl nucen předčasně ukončit, neboť se v místnosti chtělo pár lidí v klidu vyspat. Přesunuli jsme se proto do Herny, kde jsme se na zmíněný film dodívali. Nakonec se i naše skupinka rozhodla zalézt do spacáků, kde se ještě velmi dlouho mezi sebou bavila.
Shamlieth mě zřejmě považuje za perverzáka, neboť mě upozornila, ať si nedovoluji na její mladší sestru ležící vedle mě, jinak mě přijde zpacifikovat. Narušila tak u ostatních mou pracně budovanou image slušného člověka a gentlemana, za což jí nejspíš zaspamuji její mail odkazy na erotické stránky.
Vzbudil jsem se sám od sebe už před osmou hodinou, ale ještě se mi nechtělo vstávat, takže jsem si ještě poležel ve spacáku. V půl deváté mě vyrušil mobil od Harva, který mi sdělil, že venku před vstupem čeká nějaká slečna, která by ráda dovnitř. Rychlostí děcka po prvním kari jsem vyskočil ze spacáku, zburcoval spáče v kantýně a otevřel vstupní dveře umrzající slečně (slečna jménem Dominika neumrzla a do Krakatitu chodí dodnes).
Škola nám opět přichystala ranní překvapení. V místnosti, kterou jsme používali jako kantýnu, nám vypadly jističe, takže jsme nemohli probouzejícím se poskytnout útěchu teplých nápojů. To se naštěstí vcelku rychle vyřešilo, takže jsem ještě zaběhl do blízkého krámu pro pár pecnů chleba, aby lidé měli čím zajídat párky vyrobené ze zbytků genetických pokusů.
Po desáté hodině jsem ještě stihnul na chvíli zaskočit na Fajlovu přednášku Wallace a Gromita, která mi přišla vcelku zajímavá. Nezdržel jsem se tam však dlouho, neboť jsem musel jít na svou vlastní přednášku Herci Červeného trpaslíka ve filmech a seriálech II., kterou jsem však už odpřednášel v pátek večer, takže jsem v rychlosti projel jen ty nejzajímavější a nejzábavnější ukázky.
Po jedné hodině jsem se zúčastnil Slavnostního zahájení, kde mě skutečně upřímně překvapili Tezi a Magic, kteří organizátorům osobně poděkovali za tu spoustu práce, kterou museli zvládnout při organizování čtyř ročníků Trpasliconu (tlumočím jen jejich velmi moudrá slova). Jelikož jsem stejně jako Lister citlivý, měl jsem co dělat, abych se dojetím nerozbrečel (miluji happyendy). Když mě navíc Tezi osobně ošerpovala znakem Ouroboros a k tomu přidala polibek, připadal jsem si jako v nebi. Ouroboros byl vhodným symbolickým dárkem. Značí vlastně to, že si fanoušci přejí další a další Trpaslicony v nekončící smyčce. Doufám, že bude trvat ještě mnoho let, než se nám tento had přetrhne.
Hadati