J. Gregory Keyes: Věk nerozumu – svazek 1 a 2

Knihy Newtonovo dělo a Andělské počty, první dva díly čtyřdílného cyklu Věk nerozumu, už nejsou v knihkupectvích žádná žhavá novinka. S jejich čtením jsem ale otálel, protože nemám rád dlouhé čekání na další pokračování. Zvlášť u takto dějově sevřeného příběhu tím požitek ze čtení dost utrpí.

Svazkem Newtonovo dělo začíná dobrodružná alternativní historie, zasazená do osmnáctého století. Autor rozvíjí svou představu světa, kde věda místo fyziky objevila funkční alchymii a magii. Této „vědecké“ magii dal stejné kořeny jako našemu fyzikálnímu poznání založenému na experimentech a analýze. Královskou vědeckou společnost a profesora Isaaca Newtona. Ten tedy našel složité rovnice nutné pro vyvolání démonů, transmutaci kovů, vytvoření elixíru života a dalších fantastických věcí.

S existencí démonů souvisí i existence andělů a za existencí andělů už tušíme existenci boha. Ale jen tušíme. Přestože kontakt s duchovnem, nebo chcete-li nadpřirozenem, je základním stavebním kamenem celé minisérie, nedostaneme žádná jednoduchá vysvětlení, jen různé teorie protagonistů příběhu. Zápas o vědecké poznání boha je pro mě jedním z nejzajímavějších atributů Světa nerozumu.

Autor naštěstí nestaví celou čtenářskou zajímavost knihy jen na „Sense of wonder“ z propracovaného alternativního vesmíru. Píše především dobrodružný příběh plný napětí a zvratů, jehož prioritou je zábava čtenáře. Nesnaží se o žádné spisovatelské exhibice nebo experimenty, a budování atmosféry omezuje na vytváření atmosféry napětí. Někomu to může vadit, ale většině čtenářů takový přímočarý přístup vyhovuje. Zajímavý je kontrast Věku nerozumu s díly ve stylu New Wierd. Skoro identické téma novověké společnosti žijící s magií je tu zpracované s důrazem na úplně odlišné vypravěčské techniky.

Newtonovo dělo sleduje souběžně příběhy mladého Benjamina Franklina, syna bostonského svíčkaře, a Adrienne de Mornay de Montchevreuil, šlechtičny na dvoře Ludvíka XIV. – Krále slunce. Oba dva kromě boje o přežití také nabírají znalosti o alchymii, což umožní čtenáři seznámit se s reáliemi alternativního světa „za pochodu“ a velmi hladce. Děj po krátkých kapitolách střídá oba příběhy, k jejich protnutí však dojde až ve druhé knize. Ta se z velké části odehrává v Praze, což našince potěší, na druhou stranu zvýrazní drobné anachronismy a nepřesnosti. Ty lze ale vzhledem k zařazení mezi zábavnou beletrii a zasazení do alternativní historie omluvit.

Pokud jste přečetli první díl a z jakéhokoli záhadného důvodu se vám nechce do druhého, vězte, že ten je o něco lepší. V prvním svazku je pro překotné tempo vyprávění a drobná redakční pochybení místy trochu obtížné sledovat děj. Bez viditelného oddělení text přeskakuje i dlouhé časové a prostorové úseky. V druhém díle je ale už všechno v pořádku a jasné, takže čtivost nijak netrpí. Také postavám je v Andělských počtech věnována větší péče, jejich motivace jsou jasné a srozumitelné.

Rozhodně je třeba zdůraznit, že nejde o naivní černobílý příběh s jednoznačně definovaným rozdílem dobro-zlo. Svět Věku nerozumu obývají víceméně realističtí lidé a nevyskytují se bezskrupulózní záporáci a hrdinové bez bázně a hany. To platí především o druhém díle, kde se hlavní postavy příběhu octnou na opačných stranách krvavého boje. Války, kde neexistují vítězové, kde na bitevním poli zůstávají jen poražení, podobně jako v těch skutečných. A jak to skončí, jestli magické zbraně hromadného ničení neuvrhnou celou civilizaci do barbarství, to snad až v dalších  dvou dílech, které na české vydání teprve čekají.

Jaroslav Houdek