Rozloučení s velkým spisovatelem

4. dubna 2006 se na malém hřbitově sv. Salvátora nad Krakovem uskutečnilo poslední rozloučení se spisovatelem Stanisławem Lemem. Do malé kaple se vešel jen zlomek přítomných, většina z několika set účastníků musela zůstat venku. Mezi přítomnými byli spisovatelé Ewa Lipska, Urszula Kozioł, Ryszard Krynicki, Maciej Parowski a Marek Baraniecki, rektor krakovské univerzity Karol Musiał a profesor Jerzy Jarzębski, pořadatel Sebraných spisů St. Lema, za fandom např. Joanna Zielińska. Ze zahraničí přijeli běloruský překladatel Viktor Jaźnievič, z Čech překladatel Pavel Weigel a nakladatel Tomáš Jirkovský (Laser-books). Věnce poslali prezident Polské republiky, ministr kultury, představitelé kraje i města Krakova, Svaz spisovatelů a další organizace a jednotlivci.

Stanisław Lem neměl rád pompéznost. Jeho rodina – manželka Barbara a syn Tomasz – proto odmítla jeho uloženi v Aleji zasloužilých, v souladu s vůlí zemřelého si ani nepřála žádné oficiální projevy. Lem nebyl věřící katolík, neproběhl tedy církevní obřad. Na žádost rodiny se v kapli uskutečnily jen krátké modlitby, které vedl dominikán Jan Andrzej Kłoczkowski, který mj. řekl: „Přišli jsme sem, abychom se s ním rozloučili, ale i proto, abychom se za něj přimluvili u Boha. Oznamujeme ti, Pane, že tě možná nepoznával v těch všech, kterým sloužil svou láskou k pravdě, svým talentem, tím vším, čím byl jako člověk. Všechno, co je dobré, zůstalo z něho s námi a mezi námi. Vím, že budeš na jeho straně.“ Po zpěvu smíšeného sboru byla urna s popelem zesnulého uložena do hrobu, který byl ihned pokryt spoustou věnců a květin.

Po obřadu se rodina a přátelé Stanisława Lema setkali v redakci Wydawnictwa Literackiego, kde se loni v červnu uskutečnily oslavy u příležitosti dokončení vydání Sebraných spisů za autorovy účasti.

Pavel Weigel

Stanisław Lem (narozen 12. září 1921 ve Lvově) patřil k nejvýraznějším polským spisovatelům a evropským myslitelům. Napsal na padesát knih, z nich česky vyšlo skoro třicet v úhrnném nákladu milion výtisků. Ve svém díle obsáhl všechny polohy science fiction, od grotesky až po filosofická zamyšlení. Lemovi vděčí mnoho čtenářů i autorů science fiction za to, že jim ukázal všechny možnosti této literatury. Povýšil literaturu na filosofii a vědu, aniž jí ubral na čtivosti. Několik knih bylo zfilmováno (mj. Solaris – režiséři Tarkovskij a Soderbergh). Osvědčil se jako prognostik, záhy rozpoznal perspektivy kybernetiky, dnešní virtuální realitu popsal ještě před jejím zrozením (povídka Test z roku 1959, Summa technologiae z roku 1964), zabýval se nanotechnologií (Nepřemožitelný), umělou inteligencí (Hvězdné deníky, příběhy pilota Pirxe, Golem XIV), kosmogonickými úvahami, informatikou, klonováním a mnoha dalšími obory. V posledních létech psal hlavně eseje a fejetony do různých časopisů a na nejrůznější témata, od vědeckých až po politické. Text posledního fejetonu nadiktoval 9. února. Následující den byl po těžkém záchvatu převezen do nemocnice, kde 27. března zemřel.