Logo Zpravodaj ČS fandomu
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Index
5/2006
(228)


Rozloučení s velkým spisovatelem

4. dubna 2006 se na malém hřbitově sv. Salvátora nad Krakovem uskutečnilo poslední rozloučení se spisovatelem Stanisławem Lemem. Do malé kaple se vešel jen zlomek přítomných, většina z několika set účastníků musela zůstat venku. Mezi přítomnými byli spisovatelé Ewa Lipska, Urszula Kozioł, Ryszard Krynicki, Maciej Parowski a Marek Baraniecki, rektor krakovské univerzity Karol Musiał a profesor Jerzy Jarzębski, pořadatel Sebraných spisů St. Lema, za fandom např. Joanna Zielińska. Ze zahraničí přijeli běloruský překladatel Viktor Jaźnievič, z Čech překladatel Pavel Weigel a nakladatel Tomáš Jirkovský (Laser-books). Věnce poslali prezident Polské republiky, ministr kultury, představitelé kraje i města Krakova, Svaz spisovatelů a další organizace a jednotlivci.

Stanisław Lem neměl rád pompéznost. Jeho rodina – manželka Barbara a syn Tomasz – proto odmítla jeho uloženi v Aleji zasloužilých, v souladu s vůlí zemřelého si ani nepřála žádné oficiální projevy. Lem nebyl věřící katolík, neproběhl tedy církevní obřad. Na žádost rodiny se v kapli uskutečnily jen krátké modlitby, které vedl dominikán Jan Andrzej Kłoczkowski, který mj. řekl: „Přišli jsme sem, abychom se s ním rozloučili, ale i proto, abychom se za něj přimluvili u Boha. Oznamujeme ti, Pane, že tě možná nepoznával v těch všech, kterým sloužil svou láskou k pravdě, svým talentem, tím vším, čím byl jako člověk. Všechno, co je dobré, zůstalo z něho s námi a mezi námi. Vím, že budeš na jeho straně.“ Po zpěvu smíšeného sboru byla urna s popelem zesnulého uložena do hrobu, který byl ihned pokryt spoustou věnců a květin.

Po obřadu se rodina a přátelé Stanisława Lema setkali v redakci Wydawnictwa Literackiego, kde se loni v červnu uskutečnily oslavy u příležitosti dokončení vydání Sebraných spisů za autorovy účasti.

Pavel Weigel

Stanisław Lem (narozen 12. září 1921 ve Lvově) patřil k nejvýraznějším polským spisovatelům a evropským myslitelům. Napsal na padesát knih, z nich česky vyšlo skoro třicet v úhrnném nákladu milion výtisků. Ve svém díle obsáhl všechny polohy science fiction, od grotesky až po filosofická zamyšlení. Lemovi vděčí mnoho čtenářů i autorů science fiction za to, že jim ukázal všechny možnosti této literatury. Povýšil literaturu na filosofii a vědu, aniž jí ubral na čtivosti. Několik knih bylo zfilmováno (mj. Solaris – režiséři Tarkovskij a Soderbergh). Osvědčil se jako prognostik, záhy rozpoznal perspektivy kybernetiky, dnešní virtuální realitu popsal ještě před jejím zrozením (povídka Test z roku 1959, Summa technologiae z roku 1964), zabýval se nanotechnologií (Nepřemožitelný), umělou inteligencí (Hvězdné deníky, příběhy pilota Pirxe, Golem XIV), kosmogonickými úvahami, informatikou, klonováním a mnoha dalšími obory. V posledních létech psal hlavně eseje a fejetony do různých časopisů a na nejrůznější témata, od vědeckých až po politické. Text posledního fejetonu nadiktoval 9. února. Následující den byl po těžkém záchvatu převezen do nemocnice, kde 27. března zemřel.


Předchozí článek Další článek Obsah čísla Index