Hvězdný bulvár

Zatím mi naše literární scéna trochu připomíná svět podle Lovecrafta. Staří bohové zemřeli, spí, odešli do jiných vesmírů, nebo se stali karikaturou sebe sama. Jejich místa obsadili Trepifajxl s Broukem Pytlíkem, kteří se, dílem z nevědomosti své, dílem z neznalosti svých uctívačů a přisluhovačů, považují za obyvatele a majitele nevýslovné schrány a netuší, že jejich místo je v čeledníku.

Z přednášky Sedm smrtelných hříchů světa české fantastiky

Vysvětlivky:

Praha (nepodepsané ZR),

Brno,

jinde

6. května začala se zpožděním kvůli tuhé zimě plavební sezóna na Brněnské přehradě. Což byl impuls pro uspořádání Veverconu. Podařil se mi prosadit i výstup na Vrtačku jižní stěnou, protože jsem tentokrát navrhl, že pěšky půjdeme tam (ještě plní sil) a zpátky poplujeme lodí. Cestu ke studánce šéfredaktora Ikarie (= Ríšova studánka) nás doprovázely dopravní značky upozorňující na sadu příčných prahů, které někdo velmi pečlivě upravil, takže dohromady vytvářely sci-fi příběh na pokračování s mechanickou rukou, radioaktivní kytkou a robotickým hmyzem. Na místě, které nám připadalo jako vrchol Vrtačky, jsme pak vztyčili vlajku Pochmurné neděle, pak jsme trochu neplánovaně sestoupili kratší a bahnitější cestou k Prádelně a po kmeni stromu překonali rozvodněnou Veverku (ten kmen byl naštěstí rozřezán podél a opatřen zábradlím). Na hradě Veveří jsme tentokrát vynechali prohlídku a vyšplhali jen na nově přístupné hradby Přihrádku. Po prohlídce dravého ptactva naše kroky vedly do místní vinotéky, pak do stánku s občerstvením a pak zase do vinotéky. Když jsme nakoupili pár lahví výborného moldavského Kagoru, odebrali jsme se zrychleně do přístavu, parník nepočká. Celý výlet jsme zakončili brzkou večeří v naší restauraci Legenda.

8. května jsme zašli na Mission: Impossible III, asi nejlepší z dosavadních filmů série. Což neznamená, že bych neměl výhrady, ale jako celek to fungovalo a zahájení bylo opravdu netradiční a velmi osobní.

9. května se jako divák na našich utkáních 2. ligy pétanque objevil Piter, náš obzvlášť velký vezír ve výslužbě. Následně se přesunul na tradiční klubový úterek do Legendy, kde předal nějaké archiválie, což vedlo k vlně nostalgického vzpomínání. Navíc nám oznámil, že se chystá na víkendový Barbarcon.

Marvin

10. května se mi ozvala Jeho Excelence, snad už se končí jeho vyhnanství v socialistickém, černošském, AIDS promořeném ráji tatíčka Mugabeho. Když nastupoval, slibovali mu, že v takovýchto obtížných lokalitách budou velvyslanci střídáni již po třech letech, vzorně vedené zamini jej tam ponechalo právě dvojnásobek této doby a nebýt voleb, byl by tam stále (stejně jako v N. Y. náš zástupce u OSN Hynek Kmoníček, možná si jej pamatujete z Miniconu, cca před třemi roky, kde měl vynikající přednášku o Africe).

11. května jsem se zastavil v Kraku, hlavně abych se Cellindry zeptal, zda vymýšlejí nové neo-dino-stripy, a abych se sešel se zástupcem SG klubu SG Comander.

13. května mělo být docela hezky a tak se ti, co nejeli na Barbarcon, domluvili na minigolf a jako doplňková disciplína byly zvoleny kuličky (z důvodu nedostatku hliněnek dotáhl Miles kuličky z myší – počítačových, označené barevnými fixami). V okamžik srazu pochopitelně začalo pršet, tak jsme skoro půl hodiny váhali, jestli nezvolíme náhradní program, nakonec naštěstí právě včas přestalo. Hřiště bylo vybaveno novými holemi, což se projevilo na výsledcích – vyhrál jsem se 45 body a dokonce i Záviš uhrál navzdory svým výhružkám jen jednu sedmičku. Pak jsme se přesunuli do nedalekého parčíku, kde jsme si zahráli kuličky. Ze dvou partií jsem jednu vyhrál a v další byl třetí, a to se kuličky z myší chovají docela nevypočitatelně. Nakonec jsme toto sportovní odpoledne zakončili v nedaleké hospodě U kormidla.

Marvin

15. května jsme po dlouhé době volných pondělků zavítali k Filipovi do RUR. Náš knižní trh je teď vzácně sterilní, takže nás literatura neodváděla od běžného klábosení. Jitka stále nesehnala nějaké místo, ale odjede na měsíc do Kanady zdokonalovat svou angličtinu, snad jí to po návratu pomůže.

18. května jsem dopoledne navštívil nakladatelství Triton, bych nafasoval nové recenzní výtisky Magazinu Fantasy & Science Fiction číslo 2. V redakci se maluje, polovina počítačů pracuje jen velmi neochotně, obávám se, že nás čeká dlouhé období „kam jsme to jen před těmi řemeslníky uklidili“.

V podvečer jsem se sešel s Michaelou v Krakatitu, poseděli jsme s Egonem a Vaškem Vlkem, a přilákal jsem i Pagiho, aby se stavil pro balíky, které má distribuovat na Vartovce.

19. května jsem zašel na oběd s Netopejrem a Wojtou Běhounkem. Pozoruhodné, kolik lidí má na současnou českou produkci podobný názor jako já, ale přitom mají dost rozumu, aby ho nikde veřejně neprezentovali (ten názor, ne rozum).

19. května začaly v Brně Dny malých pivovarů, což se lehce projevilo na účasti a formě návštěvníku Muzejní noci. Navíc nápad navštívit výstavu Papež kouřil trávu mělo bohužel asi padesát dalších lidí, takže jsme nakonec vycouvali (vůbec letošní Muzejní noc měla lepší propagaci, což se projevilo ještě většími návaly než loni). Zašli jsme tedy do Uměleckoprůmyslového muzea na výstavu fotografii Japonska z přelomu 19. a 20. století, kterou doprovázelo i několik klasických exponátů jako různé krabičky a vázy (ty měly popisky typu „válcová váza s širokým hrdlem“ – v katalogu to možná má smysl, ale když člověk tu vázu vidí, tak si takový popis umí domyslet sám). A hlavně tam na nádvoří míchali dobré koktejly, Pet si dala Šikanzen, zbytek volil konzervativně Mojito. Další den dopoledne se ještě část klubu sešla na pivu, hlavně na Flekovském a Svijanech.

22. května navštívena Šifra mistra Leonarda – díky různým slevám přišel jeden lístek na cca 60 Kč, což odpovídalo kvalitám snímku, který se snažil unudit diváky k smrti.

Marvin

22. května v RUR, počasí překonává teplotní rekordy a my si nadáváme, že jsme nevěřili meteorologům a neuspořádali posezení venku, ale nakonec měl Filip tolik práce, že by stejně nemohl přijít.

23. května mě navštívil výrobce figurek pro Altar a jiné hračičky, Martin Grospietsch, třeba nám pomůže s návrhem nové podoby ceny Akademie. Pak se ještě zastavila Sanča F., popovídali jsme si o tom, jak se liší vybájená Čína Costaina od pohledu moderní sinologie.

25. května v Krakatitu křest JFK 5. Chtěl jsem jen v koutku s Janou Jůzlovou a A. K. K. Kudláčem pozorovat cvrkot a hlavně čestného hosta Jaroslava Velinského (doprovázeného manželkou a dcerou Františkou, známější spíše jako Ellie), ale JWP mě vytáhl do popředí s tím, že bych měl českou SF více chválit. Pravil jsem mu, že by mi nic nedělalo větší radost, jen kdyby mi k tomu současní autoři alespoň občas poskytli záminku, naštěstí to v hlomozu okolo trochu zaniklo.

26. května uspořádal Whisky shop v Brně další z řady pravidelných ochutnávek whisky. Akce proběhla ve foyer Moravského zemského muzea na Zelném trhu a byla zaměřena na neobvyklý způsob dozrávání whisky – v sudech po rumu – a pro srovnání se podávaly i dva vzorky karibských rumů. Přítomní se dozvěděli něco o dozrávání whisky v sudech po jiných alkoholických nápojích a o základních druzích rumů. U jednotlivých vzorků byl podán ještě výklad o samotné palírně. Účastníci se po ochutnávce přesunuli do Whisky shopu, kde pokračovali v ochutnávání, já už se k whisky nevracel a zůstal u rumů – byl zde k dispozici opravdu mimořádný Ron Zacapa – Centenario 23 Ańos z Guatemaly, pravidelně oceňovaný zlatou medailí na soutěžích v posledních letech.

Marvin

26. května ráno se naše výprava schází v bytě Jirky Doležala, který nás veze na Dinocon. Nejprve nám ale ukáže svou velkolepou sbírku česky a slovensky vydané SF a fantasy, která na rozdíl od mnoha podobných pokračuje i po roce ’90 a obsahuje i celou produkci od té doby. Je to úchvatný pocit vidět tu spoustu knih, z nichž značnou část rovněž někde mám, ale mnohé jsem již řadu let neviděl, neb jsou v druhé či třetí řadě naší knihovny.

S mírným zpožděním, dalo práci se odtrhnout, vyrážíme na více jak čtyřhodinovou cestu směr Asie nevyžádaně zpestřenou řadou objížděk a serpentin na horských okreskách. V jednu chvíli nás dokonce sledovaly z amerických filmů o spikleneckých teoriích známé Černé vrtulníky, ty jsme ale díky navigátorskému umu Honzy Vaňka jr. setřásli ještě před Rožnovem.

Protože ani mně ani Michaele nebylo po kličkování poslední hodiny nejvolněji, vydali jsme se vyzbrojeni lahví Magistra na procházku po rožnovských pamětihodnostech, hlavně zkontrolovat, zda je pravdivá Petrova zvěst, že tamní antikvariát je zrušen. (Byla L)

Ačkoli procházky po místních pamětihodnostech příliš nevyhledávám, tato nám umožnila užít si zbytek dne a hlavně večera v duševní i žaludeční pohodě.

Večer jsme v salónku zjišťovali, jak se naše sešlost za dva roky obměnila, hlavní změnou asi byli Petrovi (Dominik, Vlaďka), kteří se za tu dobu stačili rozmnožit o pěkného cvalíka Maxíka. Naopak zcela chyběli zástupci Laseru, Podaní (úpí teď někde na dovolené v Bretani) a Talašovci, zdatně je však nahradil KJV letos zastoupený Egonem, manželi Vlkovými a Honzou Kantůrkem. Brno reprezentovali Tunelář a Dana Krejčová, plzeňskou Andromedu Dáreček, místní Petr Kotrle, Bob Svoboda a M. Kocián s manželkou a Prahu vedle nás již jmenovaných skutečný dinosaurus Petr Samohejl (SFK Solaris) s manželkou, Tom Štipský, Komár a Martin Čapek. Honzu Kantůrka přivezl Martin Corn, ale zábava se ještě ani nestačila rozproudit a byl pracovně odvolán do Prahy. To jsou ty stinné stránky kapitalismu.

Zásadní novinkou proti poslednímu Dinoconu byla početná polská výprava, o kterou se starala Jolana a Pavel Weigel.

Večer Petr Kotrle, když mu zbyl čas mezi roznášením krabic frgálů, vyprávěl o svých překladatelských začátcích a svém obdivu k U. K. Le Guinové, Michaela tahala z Boba Svobody rozumy ohledně dalšího vydávání Honor Harringtonové, Vašek Vlk dával k lepšímu své cestovatelské zážitky a vedle toho jsme si samozřejmě užívali pokladů místní kuchyně.

27. května hlavní část dinosaurů podniká cca patnáctikilometrovou sebevražednou cestu někam do okolních hor, já s Michaelou navštěvujeme Rožnovský skanzen a muzeum v přírodě.

A večer společně s ostatními vyrážíme do asi třicet km vzdálené hospůdky na vynikající špíz.

S Poláky probíráme možnost vydávání českých autorů v polštině. Vzpomínám na množství autorských individualit v Polské ruletě 1 a 2 a jen s obtížemi se mi daří vydolovat pár jmen, která by mohla být považována za jejich protějšky.

S Martinem Šustem, Jirkou Popiolkem, Petrem Kotrlem a Honzou Vaňkem jr. debatujeme o možnostech reformy Akademie SF.

Petr Kotrle se ukázal jako skvělý organizátor, i na zpáteční cestu zajistil do každého vozu jednoho střízlivého řidiče, takže jsme se před půlnocí vrátili do hotelu Horal, kde se pokračovalo několika room-párty.

28. května se po šťastném návratu do Matičky Prahy vzpamatovávám hlavně z gastonomických hříchů, kterých jsem se na DinoConu dopustil.

29. května jsme byli na filmu X-Men: Poslední vzdor a byl takový, jaký ho popisovaly recenze – nejslabší, s nevěrohodnými dialogy a výkony, ale aspoň se solidní akcí.

Marvin

29. května v RUR vidím dva klenoty soudobé české SF a fantasy od Edity Dufkové a Vlada Ríši. Zatímco Editinu Až za okraj světa obálka J. P. Krásného pomáhá (četl jsem to a vím, co je uvnitř, kůň na obálce mladé autorky mi navíc připomněl některé pikantní případy zmíněné v knize prof. Vondráčka Fantastické a magické z hlediska psychiatrie), o obálce Martina Zhoufa se chce říci, že je snad horší než obsah, tedy Ríšovo Putování za jantarovým drakem, což je ale definitoricky nemožné.

Filip mi sehnal originál DVD filmu Dogma a ušetřil mě tak od hříchu kopírování. Český překlad, dabing a zvuk jsou příšerné, ale u tohoto béčkového arcidíla, jimž béčková produkce vrcholí v podobě béčka teologického, mi to ani trochu nevadí a připadá mi být zvláštním způsobem pokračováním ducha filmu, když překladatel neví, že platypus znamená anglicky ptakopysk, a omlouvá se všem platypusům a jejich příznivcům, když je prezentuje jako důkaz, že Bůh má smysl pro humor.

30. května byl opravdu bohatý na události, a to i přesto, že mi lenost, déšť a množství telefonátů zabránily navštívit Digifórum. Chtěl jsem se tam zeptat Martina Zhoufa na prapodivnou obálku posledního Ríšova opusu. Nicméně jak jsem se dodatečně dověděl, Martina vzala záda a tak tam nakonec také nebyl. Další program se mi již dařilo dodržet lépe. Chvilku po čtvrté jsem v Luxoru stihl zahájení křtu sbírky erotických povídek Divoká jízda. Nejenže ji sestavil Ivan Adamovič, ale přispěl do ní i Honza Poláček a Eva Hauserová, samozřejmě vedle jmen známých i širší veřejnosti, vzpomenu si teď hned jen na Jana Jandourka, Sašu Berkovou, Terezu Brdečkovou, Věru Chase a na René Decastela (šéfa Vlada Ríši – nebojte se, ten tam povídku neměl, jinak bychom se mohli dovědět, že sex vynalezli Číňané a dovezli ho do Evropy ve třináctém století přes Suezský průplav). Křest za vydatné pomoci Sáry Saudkové moderoval IA, společně přečetli i dva dobře vybrané úryvky.

Pak jsem pádil zpět do rachoty, kde na mě již čekal Ondřej Müller z Albatrosu, chtěl si ověřit své názory na současné české autory a získat na ně spojení. Když jsme skončili, některé adresy jsem již hledat nemusel. Mezitím dorazil Honza Poláček, kterého jsem v Luxoru opustil uprostřed čilého podpisování, a pak i Honza Vaněk jr.

Popili jsme podle nátury čaj či medovinu, pochválili Magazine Fantasy & ScienceFiction a byl čas vydat se na KJV. Tam dnes za vydatné pomoci Martina Corna přednášel o své cestě na Hebridy (Západní ostrovy) Franta Novotný. Ve dvanáctimetrové jachtě putovali Atlantikem po stopách A. Ransoma se zvláštním zřetelem na román Velká severní? Trochu jsem přecenil své síly a sledování desítek promítaných fotografií jednoho také příliš neosvěží, a tak jsem s Jolanou vypadl poměrně brzy.

Ne ale dost brzy, Egon nevěděl, jaký program, který by byl dostatečně literární, vyhlásit na příští měsíc, a tak mě zaúkoloval promluvit o stavu současné české SF.

31. května jsem se s IK 05/06 zastavil v prodejně Netopejr, dal jsem přitom s Karlem řeč o možném záskoku na FF v Chotěboři. Možná se tam tedy první víkend ukážu.

Když jsem chtěl prchnout, zastihla mě smska Vladana Rámiše, který okolo putoval s Potlachem, takže jsem pak s nimi v Krakatitu setrval až do zavírací hodiny.

1. června se v Krakatitu křtily knihy Laseru a Strak na vrbě. Akce by nestála za zmínku (viz ohledání v RUR), kdyby nepřilákala několik vzácných hostů, po čase se objevili Jana a Jarek Rečkovi, Martina Šrámková, Františka Vrbenská, JWP a nejlepší nakonec, z přijímaček na VŠ, doufáme, že úspěšných, zaskočila Anna Šochová.

Vedle toho vyšlo jubilejní padesáté číslo Pevnosti, kde Martin Šust odhaluje šedé eminence české SF (spíš to připomínalo pražské Zlaté stránky :-), redakce jej dodatečně zařadila do seznamu, který sám sestavil, a naznačila tím, že i seznam sám je jen další závoj zakrývající skutečnost. Já jsem v tu dobu distribuoval Interkom, s vědomím, že jen jeho čtenáři (a to jen ti nejpozornější) možná tuší, jak je to doopravdy...

2. června v pátek jsem s Michaelou a Jolanou a Danou Čermákovými navšívil muzikál Donaha v DNV. Více na str. 23.

3. června pořádáme povolební tryznu jako vzpomínku na první svobodné volby, které jsme prožívali u Klímových ještě spolu s revolučními studenty. Nejdříve dorazili se dvěma svými děvčaty Rámišovi, potom Sanča, Jolana a Láďa Čermák a Vilma se všemi dcerami, Honza Vaněk jr. a nakonec opálený Martin, který se vracel z plachtění na Baltu.

Večírek nebyl příliš soustředěný, stále někdo odbíhal k počítači nebo televizi, ale ani konečné výsledky nám večer nezkazily.

4. června Hola! Váš oblíbený web (fandom.scifi.cz) byl aktualizován. Jedná se o dozvuky z Porady, takže jsou zde hlavně materiály na jejichž přípravě se podílel někdo jiný než já (což by mělo být u našeho webu normální, nejsou to moje osobní stránky).

Takže se konečně můžete seznámit s dokumenty Fandomu (na to, že stránky vznikly někdy začátkem roku 2001, to docela trvalo), galerie plakátů Parconu je doplněna o Olomouc 1989 a doplněn seznam klubů.

Marvin – udržbář stránek

4. června vinné soaré u Peti Pavelka spojené s laskavou nabídkou cesty na Dementcon, to si ale nemůžeme dovolit, někdo v SF musí také pracovat, nejen si užívat našeho společenství. Dorazili a výborný dort donesli Ondřej a Martička, Klíčník (naléval vybraný ocet, o kterém tvrdil, že je to bobulový výběr), Orbit s přítelkyní, který mi nedávno zprostředkoval setkání s dvorním dodavatelem figurek pro Altar, a spousta dalších.

5. června na skok v RUR, probíráme veselé příběhy z voleb, Jiřina dovlekla část CKČ, jsem zvědav, kdy se ke mně do archivu dostane celá a pokud možno nepříliš ušmudlaná sada?

5. června jsem si Milesem dopřál Trávu, filmový muzikál vycházející z kultovního osvětového snímku, brojícího proti marihuaně. Bylo to silně stylizované, praštěné a přehnané a některé výstupy stály za to, ale nějak jsem očekával větší úlet (viz Producenti).

Marvin

6. června jsem si nenechal ujít demonstraci za odstoupení Paroubka a získal tak roztomilou samolepku vzdáleně inspirovanou Krotiteli duchů a potkal tam Martina Čapka.

7. června v Krakatitu s Jarkem Kopečkem navštívíme veřejnou schůzku Syndridu či Islingtonu a potom, co mládež prchla za učením či lepší zábavou, s Jarkem rozebíráme překlad i obsah knihy Vagina, viz recenze na straně 13, copak si o nás asi myslela barmanka.

8. června v Krakatitu potkávám Martina Šusta s Tomem Němcem. Martin mi vytýká zbytečnost, nevhodnost a škodlivost mého pošťuchování osazensta FantasyPlanet, nejdřív jsem nevěděl, co má na mysli, a pak mi došlo, že to, co jsem považoval za pochvalu (a nic lepšího už ode mne nečekejte), může být vykládáno i jako pošťuchování. Zdá se, že se nám zde rozlézá nejen termín „ne-dost-pochvalný“ (© V. Pravda), ale i jeho idea a praktická realizace.

Egon mi sděluje, že po mé přednášce na KJV vystoupí ještě Michael Bronec s povídáním o svém vydávání. Bude to veselé, teď nevím, zda mám ubrat, nebo povědět něco o úrovni naší spisby pěkně od podlahy.

Pak s troskami Islingtonu a Syndridu jdeme k nám, zařazovat do šanonů došlé fanziny, porovnat složky s loňskou CKČ, (Jiřina mi už k archivaci po kouskách vláčí letošní), zjistit, co všechno je u Františky Vrbenské, trochu to komplikuje Martin Koutný, který mi ještě neposlal některé soubory, a samozřejmě zdrbnout u pár lahví dobrého vína scifistickou komunitu.

10. června pořádám u příležitosti návštěvy Regise v Praze malou literárně kriticko-překladatelskou pánskou jízdu. Nebylo to tak původně zamýšleno, ale Ivan Kmínek den předtím vdával dceru a Franta Novotný pracoval na Valhale v dokonalém soustředení, nerušen ani Lindinou péčí, ta byla na nějakém léčitelském výcviku. Viktor Janiš, sice pod antibiotiky, ale dorazil, nicméně bez Haničky, tak jsme kvůli němu solidárně takřka abstinovali.

11. června pořádal CZ Kontinuum Star Trek Fan Klub výpravu do brněnské zoo, což byla vhodná záminka pro to uskutečnit ve stejnou dobu a na stejném místě další tradiční PreVorvaňCon. Obě akce proběhly vcelku v součinnosti, k žádné násilné asimilaci nedošlo.

Marvin

12. června RUR se nekoná, Filip musel odjet a ponechal prodejnu v péči strašného lesů pána, Jirky Pavlovského.

15. června se u mě okolo poledne zastavila Marika Halienová s Veronikou. Udělaly si dovolenou po Česku, když už byly v Brně na zkouškách na veterinu. Vybavil jsem je knihami a pak jsme se ještě vydali do RUR k Filipovi Gotfridovi.

Večer v Krakatitu probíhá poslední schůzka před Dementconem pod vedením Peti Pavelka, dozvídám se, že tam pojede i má mladší ratolest.

19. června jsme navštívili animák Za plotem. Bylo tam pár opravdu výborných scén, ale celek byl takový předvídatelný a konvenční, včetně povinné sentimentální písně uprostřed. A hlavní lidské charaktery by snesly víc karikatury.

Marvin

19. června jsem dostal od Šimona následující zprávu:

Mam pre Vas smutnu spravu. Vcera pred nemocnicou zomrel 44r. Edo Simon, sef SF klubu Nekonecno Kosice. Infarkt. V poslednej dobe sa venoval hlavne astrologii, scrable a vyucoval na SOU spojov a telekomunikacii. Nemam slov.

20. června mě po návratu z Bretaně navštívil RIP. Čerstvý a odpočatý, pravý opak toho, co se vrací z dovolené ze mě.

Obmyslný Egon, lstivější Odysea, mě pro večerní schůzku KJV požádal o vyslovení názoru na současnou tvorbu, a pak si vzpomněl, že v lepších časech KJV bývala vystoupení dvě, a tak řekl ještě M. Broncovi. Podle jednoho výkladu aby povídal o svém nakladatelství, podle druhého aby polemizoval s mou přednáškou o Sedmi smrtelných hříších české fantastiky.

K Egonově zamýšlené konfrontaci nedošlo, Michael čte hlavně to, co vydává, a pak do jeho nakladatelství zasílané rukopisy, já zase takřka nečtu knihy z jeho produkce, nestíháme zhodnotit ani všechny knihy nakladatelství, které nám posílají recenzní výtisky. Když jsem dočetl svou přednášku, nejprve řekl, že v tom, o čem jsem mluvil, nenachází žádný obsah, a vzápětí to připsal mému inteligenčnímu a charakterovému deficitu. Mám za to, že hlavně nepochopil, o čem mluvím, když jsem například kritizoval většinou všepochvalný a ve zbývajících případech kriptický jazyk naší kritiky, vybral si z toho, že vyhlašuji nepřátelství autorce, na jejímž dílku jsem výše zmiňované demonstroval. Hovořil dokonce o seznamu odsouzenců k nesmiřitelné nemilosti, na který jsem ji zařadil. Nevím o žádném takovém seznamu, a pokud se on na něm cítí býti, může si za to sám. Na můj pokus o normální komunikaci jako s ostatními subjekty na poli SF a fantasy odpověděl, abych mu již nemailoval, že je mu to nepříjemné. S radostí člověka, který se, může-li, nepříjemnému raději vyhýbá, jsem několik let jeho přání akceptoval. Každý asi máme o nesmiřitelnosti jinou představu.

Potom ale začal mluvit o své nakladatelské praxi a práci se začínajícími autory a musím připustit, že to pro posluchače nejspíše bylo zajímavější než můj suchý výčet čtený z papíru. Alespoň tedy podle živé diskuse, která následovala. Obzvláště zaujala pasáž o tom, jak velkou část čtenářů a autorů (hlavně ale čtenářek a autorek) Strak na vrbě představují účastníci dřevěných a železných bitev a podobného blbnutí v lese :-).

Já KJV ještě využil k tomu, abych Frantovi Novotnému donesl Železný sen, asi se také nějakým způsobem objeví ve Valhale, a Leonardu Medkovi povídky z CKČ, aby mohl napsat doslov. Zbytečně jsme je před týdnem rovnali a katalogizovali. No alespoň máme další záminku k večírku.

21. června v Krakatitu nás Mirko Navara seznamuje s pokroky v bádání okolo fuzzy logiky a s jejich využitím v běžném životě. (Kupodivu mě nenapadlo, že je na ní založeno fungování digitálních fotopřístrojů.)

22. června opět v Krakatitu probíhá podpisovka komiksu Nitro těžkne glycerínem Štěpána Kopřivy a Jiřího Gruse a pak uvedení Špinavé práce od Petra Schinka. Křtu se ujal autor doslovu Mirek Žamboch. Prorokoval autorovi velkou budoucnost a prohlásil jej za představitele moderní nastupující generace tvůrců české fantastiky. Nevěděl jsem, zda se mám pokřižovat nebo si odplivnout přes levé rameno, aby se tak hrozná kletba neuskutečnila :-). Nicméně snad při příležitosti toho křtu se v Krakatitu objevilo pár méně častých hostů: Jarek Mostecký, Martin Šust, Dana Krejčová... Skoro jsem v pokušení říci, že kvalita hostů a uváděných knih je v poslední době nepřímo úměrná.

Povídal jsem si dole s Netopejrem a Štěpánem Kopřivou, a při tom padlo jméno i nedaleko stojícího Vlada Ríši, ten to zaslech a pravil, abychom nebrali jméno Boží nadarmo. Protože jsem chvíli předtím citoval dnešní Odposlechnuto, vzbudilo to nejspíše větší veselí, než Vlado zamýšlel.

Zdeněk Rampas

23. června se v kavárně Reduta uskutečnila pravidelná ochutnávka whisky. Ochutnávali jsme vždy pár whisky ze stejné palírny, přibližně stejného stáří, avšak z různých stáčíren. Ochutnávkou nás provázel pan Douglas Macfarlane, vedoucí pobočky The Scotch Malt Whisky Society v Edinburghu. Po skončení oficiální části se většina účastníků přesunula na neformální posezení v restauraci Pegas.

24. června se nás pár sešlo u Pet, oficiální záminkou bylo seznámit Zdenu HT se systémem našich nových klubových stránek. Když už byl zapnutý počítač, tak jsme si ukázali fotky z minulých akcí a nějaké trailery. Nakonec došlo i na web a i když jsme museli mobilem kontaktovat webmastera Amise do Českého ráje, nakonec se dílo podařilo, i Miles dopsal na notebooku reportáž z předchozího dne a hned ji publikoval. Kromě toho jsme se občerstvili dvakrát Mojitem (jednou to byla stejnojmenná zmrzlina a podruhé jsem si při míchání pomohl polským limetko-mátový džusem), nějakými uzeninami a sýry a množstvím chlazené kofoly.

Marvin

24. června vyrážíme s Michaelou po ránu do kostela sv. jakuba většího do Stodůlek, kde KK Kudláč učiní významný životní krok a nejspíše (alespoň podle přání kněze a alespoň v té chvíli jistě i všech zúčastněných) navždy spojí svůj osud s Markétou. Scifistickou obec tam již zastupoval Jaroslav Velinský s manželkou a Ellie, Leonard Medek, Pavel Renčín (po čase je jej zase lze vidět na SF akcích), Tom Němec, Wojta Běhounek s přítelkyní a Petra Neomilnerová s rodinou.

Obřad byl kratší  než pověstná svatba Viktora Janiše, ale také dost zajímavý, ti noví kněží, kteří se řemeslu začali učit asi až po roce devadesát přece jen nejsou tak odtržení od života. Obzvlášť asi utkvěl obrat: Antonín a Markéta, vypadají normálně, dokonce jsou normální, proč by tedy slibovali něco, co nebudou chtít dodržet? Na druhé straně je z toho vidět, že sociobiologii ještě v semínáři neberou. :-)

Pak jsme se krátce zastavili občerstvit u Peti Pavelka a vydali se na výstavu fotografií Jana Šibíka. Nejspíše protože bylo horko a víkend, lísty prodával sám mistr, což mi nepřipadá jako špatný nápad.

Jako vždycky jsem byl z výstavy dost zničený a s radostí jsem uvítal odjezd k Jiřině Vorlové na Jižní Město na společenské posezení u příležitosti zkončení hodnotící otročiny letošní CKČ. Asi vedro způsobilo, že tam letos byl jen Honza Vaněk jr. Protože jsem takové cestovatelské hrdinství projevili poprvé, ukázala nám Jiřina svůj a Gilhadův byt včetně takových tajemných míst jako je servrovna či spíž.

Zdeněk Rampas