Vagina

Ano, navzdory podtitulu „Otevírání Pandořiny skříňky“ není tato kniha ani o spletitosti vztahů, ani o zlepšování našeho světa, ale jen o tom jednom, o vagině. Z různých pohledů, zvenčí i zevnitř, z hlediska kulturního, historického, etického i medicínského. Dojde na vaginy ženské, sloní, hyení, morčecí a nepřebernou plejádu ekvivalentních orgánů hmyzích jakož i kloak ptačích. Skoro se vkrádá do mysli monolog barového nadháněče z filmu Od soumraku do úsvitu.

Catherine Blackledgeová je kupodivu „květinové dítě“, ročník 1968, a nikoli generace předcházející. Vedena pocitem, že o ženském pohlaví se málo mluví a málo ví, sesbírala a sepsala všechno, co se ví. Ukázalo se, že je toho opravdu hodně. Někdy najednou až příliš a čtenář se poněkud dusí lavinou strohých faktů, byť na šťavnaté téma. To zvláště v oddílech terminologických a anatomických. Blackledgeová je vůbec velký pitevník, dokonce uvádí výklad geometrie kostela podle tvaru ženských pohlavních orgánů – boční kaple jako vaječníky.

Prvým tématem je archaické zobrazování vaginy. Terminologicky se spíše jedná o vulvy, ale autorka se většinou nenimrá v detailech. Dalekosáhle však řeší, proč byla vagina tak oblíbeným tématem pravěkého člověka a zda tato zobrazení byla symboly plodnosti. Představa vaginy jako objektu modliteb, vaginy jako božstva někomu možná přijde i rouhavá... No, možná někomu v Saudské Arábii nebo v USA, v Evropě se autorka dobývá do dveří otevřených po celé generace. V originále se kniha jmenuje „The story of V“ – Příběh V –, což naznačuje, že byla sepsána ve značně úzkoprsejším prostředí, než panuje u nás. V toku textu se autorka dozná, že když se ve 20. dověděla patřičnou terminologii...

Prvé kapitole se dá vytknout jistá dänikenovština – aktivistické kupení faktů bez ladu a skladu na jednu hromadu. Autorka se vůbec celou knihu dopouští základního feministického hříchu, kdy ženu, a potažmo samici, redukuje na vaginu. Zvláště biologické partie bohatě čerpající ze studia zvířat jsou tak oslavou „inteligentní vaginy“, jako by se zbytek jedince snad na rozmnožování ani nepodílel. Část autorčiných objevů jde často na vrub ořezání rozmnožování živočichů, právě jen na vnitřní a zevní rodidla. Zvláště autorčino oblíbené vypuzení spermatu po styku bude mít spíše co do činění s gravitací a mechanikou kapalin než s obzvláštní inteligencí orgánu. Z autorčina popisu oplodnění by se skoro zdálo, že největším hrdinstvím samice je neplodnost. Na straně 141 dokonce tvrdí, že vajíčko je diploidní a teprve v okamžiku oplození odhazuje jednu sadu chromozómů, což ukazuje, že je na poli biologie opravdu jen pilnou výpiskářkou.

Poněkud se vkrádá myšlenka, že zvyšování fertility a polyandrie autorce slouží k etickému výkladu nevěry, což už, pod méně vědeckými zástěrkami, hlásal leckdo. A pokud může prostřednictvím svého sexuálního chování a své inteligentní vaginy tyto nejplodnější samečky přesně určit, zajistí tím svému potomstvu ten nejlepší možný start do života. K čemuž se hodí jedovatě poznamenat, že k tomu netřeba studovat štíry, ale stačí zajít do trafiky a koupit si Story nebo Šťastného Jima. Nehledě na to, že nejplodnější sameček pomůže samičce leda tak od opakovaného vykonávání kopulace, nikoli však ke kvalitnímu potomstvu. Ačkoliv je tato poznámka v tomto případě zjevným šťouralstvím, je i upomínkou na autorčinu tendenci k zavádějícím evolučním zkazkám.

Témata klitorisu, panenské blány, ženského orgasmu jsou zpracována s vědeckou pečlivostí a zvláště když se proud biologický spojí s kulturním proudem rozboru zubaté vaginy u ženské ejakulace, jedná se o pravé holistické poznání, které je bohatě rozvito kapitolou o vůni (v) sexu. Je vidět, že Blackledgeová nemá doktorát z chemie nadarmo, kapitola obsahuje i množství moderních evolučních vysvětlení a příkladů. Zajímavý zlom s ohledem na předchozí kapitoly.

V sedmdesátých letech 18. století Lazzaro Spallanzani uměle oplodnil fenu kokršpaněla, čímž též popřel nezbytnost samičího orgasmu pro oplodnění. I tak je z toho zajímavá kapitola, ve které se čtenář doví, že v roce 1873 se 3/4 amerických lékařů zabývalo výhradně léčením žen – oblíbenou procedurou byla již vulvální a vaginální masáž. Díky ní se stal vibrátor pátým elektrifikovaným spotřebičem (po šicím stroji, ventilátoru, vařiči a opékači topinek). Tato léčebná metoda byla ostatně oblíbená již od středověku, což bude čtenář zjišťovat v průběhu několika kapitol.

Závěrem lze říci, že kniha je obsáhlá, místy matoucí či spíše zavádějící, místy suchopárná. Prostě vagina od vaječníků po klitoris, jak sliboval název. Podle serveru Yoniversum kniha, kterou prostě musíte mít. Po vzoru překladatelky píšu vagina s krátkým, ačkoliv osobně věřím v český pravopis s dlouhým í.

Jaromír Kopeček

Catherine Blackledgeová, Vagina, vydal Triton v roce 2005, překlad Eva Hauserová.