Z deníku BB (část šestá)

(BB = Blbá Blondýna = mimikry ženy středního věku, úspěšně zabírající zejména v pražském dopravním provozu a při komunikaci s muži obecně).

Ne, neobávejte se, že vás Blbá blondýna zavalí popisem pamětihodností hlavního města britského království. Tyto informace ponechám vašemu samostudiu nebo osobní návštěvě. Pro dnešek bude pro mě zajímavější srovnání našich kulturních odlišností. Patrně nelze s Londýnem srovnávat dvoutisícové Štěnovice, kde s manželem, dětmi, psy, kočkami a želvou bydlím, ale zkusím porovnat Prahu, v níž pracuji (a kterou stejně jako Londýn miluji). Zde je tedy 10 největší rozdílů, ať ve smyslu kladném či záporném:

1. Čisté vlaky. Skoro všechny, dokonce i v metru se všemi jeho třinácti trasami. Mnohé s klimatizací (a vedro bylo letos v létě stejné v Londýně jako v Praze). V každém vagónu běží na displeji příští stanice, venku na zastávce svítí minuty zbývající do příjezdu dalšího vlaku. A téměř každá stanice je přestupní.

2. Při vstupu i východu z každé stanice metra či vlaku turnikety, které vás bez lístku nepustí tam ani zpět. Hezké řešení problému černých pasažérů.

3. Přečtené noviny neputují do koše, ale nechávají se na sedadlech metra, vlaku, autobusu. Další cestující si je půjčí a pak zase odloží.

4. Strašný zvyk odkládat zbytky jídla, pet lahve, plechovky či noviny, kam člověka napadne (pod lavice v metru, na zem, do kolejiště vlaků, na obrubník u Toweru či dokonce pod sesadla v divadle). Pro mě neomluvitelné ani nedostatkem odpadkových košů.

5. Lidé s kávou a snídaní jdoucí do práce. Snídá se v práci a obědvá venku na lavičce či v parku. K dostání jsou stovky salátů, baget, těstovin, káv či nápojů a v poledne na každém travnatém místě či parku k vidění stovky úředníků v modrých košilích a dam na vysokých podpatcích sedících trávě, obědvajících a odpočívajících. Chodit a lehat na trávníky je nejen dovoleno, ale naopak doporučeno.

6. Babylon všech ras, barev pleti, vyznání a jazyků. Velká facka xenofobii. Muži i ženy útlí i obézní. Hezcí i škaredí. Malí i velcí. Upravení i nikoli. V podpatcích i naboso. Prostovlasí, v klobouku, v šátku, turbanu i fezu. Černoši. Asiaté. Indové.

7. Žádní psi. Nikde. Ani s páníčky ani volně pobíhající.

8. Ani ve vedru a slunci nenosí Londýňané sluneční brýle. Občas a zcela výjimečně jsou k vidění na turistech s průvodci, mapami a fotoaparáty, ale nikdy na byznysmenech, dámách či maminkách s kočárky. A žádné igelitky. Ty jsou pro Londýňany zjevně určené k donesení koupeného domů.

9. Do většiny muzeí (a že jich má Londýn požehnaně) je vstup zdarma. Do ostatních velmi drahý – kolem 10 až 12 liber při kurzu kolem 44 Kč.

10. Totéž jídlo, je-li konzumováno v bufetu či restauraci, je výrazně dražší, než je-li odneseno ven. Žádné placení navíc za krabici na pizzu.

V rozporu s mým úvodním slibem se nemohu nezmínit o nové (od roku 2000) londýnské atrakci – největším ruském kole zvaném London Eye. Cena je nestoudná (13 liber), ale věřte – těch třicet minut „letu“ stojí zato.

With regards Vaše Blbá Blondýna

5.8.2006

Daniela Kovářová