Časem s vědou – matfyzácký červenec
Osobnosti, které změnily náš svět

Gottfried Wilhelm Leibniz se narodil 1. července 1646 v Lipsku. Většinu života strávil jako diplomat míšeňského kurfiřta. V roce 1675, inspirovám Pascalem, předvedl ve francouzské AV mechanické počitadlo schopné všech čtyř základních početních úkonů. Čtyři roky nato zase zveřejnil ideu dvojkové číselné soustavy. Tvrdil, že libovolnou informaci lze zakódovat do čísel a pak pro ni najít „obecnou metodu, jejímž použitím bude možné všechny pravdy, na které přijde rozum, převést na nějaký druh výpočtů“ (tento názor vyvrátil v roce 1930 Kurt Gödel, od jehož narození letos uplynulo sto let a který Leibnize nesmírně obdivoval). S milovanou královnou věd Leibniz náruživě obcoval i v její takříkajíc astrální podobě: roku 1684 zveřejnil svoji verzi (existovala ještě Newtonova) difereciálního, po dvou letech též integrálního počtu.

Ve filosofii mj. anticipoval pojem nevědomí a učení holismu (opaku redukcionismu). Zemřel roku 1716.

Hans Albrecht Bethe se narodil 2. července 1906 ve Štrasburku. Koncem 20. let, to právě disertoval z fyziky, se potvrdilo, že Slunce je tvořeno velkou většinou z vodíku. To ho časem přivedlo k závěru, že jediná jaderná reakce, možná ve velkém měřítku na Slunci, je slučování vodíku na helium. Ze sluneční konstanty a geometrických poměrů sluneční soustavy vypočítal, že ve Slunci se každou vteřinu sloučí 650 milionů tun vodíku, přičemž se v energii přemění 4,6 milionu tun hmoty.

Tohle Bethe publikoval roku 1938 už v Americe, kam uprchl před Hitlerem. Dostal Nobelovu cenu. Zemřel loni.

Vystudovaný chemik Jószef György de Hevesy coby stážista u Ernesta Rutherforda v Manchesteru zažil objev izotopie (Soddy 1911). Nad ním ho napadlo, že trocha radioaktivního izotopu přidaného k příslušnému neaktivnímu prvku ho musí nejen věrně provázet ve všech chemických reakcích, ale také prozrazovat svým zářením... Objevil tak radioaktivní stopování.

V roce 1936 vynalezl novou analytickou metodu – neutronovou aktivační analýzu (NAA). Ozařování neutrony přemění ve vzorku přítomné prvky na radioaktivní izotopy, které pak lze stanovit měřením jejich charakteristické radioaktivity. NAA je pro řadu prvků nejcitlivější analytickou metodou vůbec, zachytí je v množství i menším než miliardtina gramu!

Nobelista Hevesy zemřel jedenaosmdesátiletý 5. července 1966 ve Freiburgu.

Hrabě Amedeo Avogadro vystudoval práva, ale brzy propadl fyzice. Roku 1820 (čtyřiačtyřicetiletý) získal na univerzitě v Turíně první italskou profesuru matematické fyziky, kterou zastával třicet let.

Roku 1811 publikoval tuto hypotézu: „Stejné objemy plynů za stejného tlaku a teploty obsahují stejné množství molekul.“ První tak upozornil na rozdíl mezi již známým pojmem atom („nejmenší“ částice hmoty obecně) a novým pojmem molekuly jako nejmenší částice sloučenin (je ostatně autorem termínu molekula).

Zemřel 9. července 1856 v Turíně.

Georg Friedrich Bernhard Riemann disertoval roku 1851 na berlínské univerzitě prací vedoucí k zobecnění pojmu matematické funkce a k formulaci obecnějšího integrálu. Tři roky nato při habilitační přednášce v Göttingenu láme okovy euklidovské geometrie a odhaluje svět prostorů křivých a o libovolném počtu dimenzí (právě tato jeho práce o šedesát let později pomohla Albertu Einsteinovi matematicky vyjádřit teorii relativity).

Zemřel krátce před čtyřicítkou 20. července 1866 u jezera Maggiore v severní Itálii na tuberkulózu.

František Houdek