Žena ve vodě – Shyamalanova poslední pohádka?

Zrod tohoto filmu doprovázely velké potíže. Studiu Walta Disneye se scénář nezamlouval a chtěli příliš úprav na to, aby se to autorovi a režisérovi v jedné osobě líbilo, a tak nechal zapracovat svou pýchu a přešel ke konkurenci, kde mu nabídli podobné peníze na realizaci a volnou ruku. Jak se ukázalo, nebyl to šťastný tah. Nechci tím říct, že úpravy studia by byly k lepšímu, možná by film potopily úplně, ale autor se ke svému námětu stavěl značně nekriticky a nechal ho v podstatě v tomtéž stavu, v jakém vznikl – jako vyprávěnku před spaním, co nemusí mít pointu a gradující závěr, protože děti tou dobou stejně usínají. A přesně tohle se mi chtělo na závěr filmu taky. Všeobecně se tvrdí, že Shyamalanovy filmy mají sestupnou tendenci, ale podle mne byla Vesnice mnohem lepší než předchozí Znamení, a kvalitou se vyrovnala Šestému smyslu a Vyvolenému. Ženu ve vodě ovšem nemůže zachránit ani Bryce Dallas Howardová nebo vynikající Paul Giamatti, protože první jako narfa nemohla rozehrát mnoho citů a druhý jmenovaný naopak ve vypjatých momentech přehrával a to je právě na režisérovi, aby to nedopustil, protože pak se z dramatu stává nechtěná komedie. Hlavní úskalí však tkví v porušení schématu, který Shyamalan ve svých filmech používal – postupné stupňování napětí a narůstající záhadu, kterou odhalí a někdy úplně převrátí jediná šokující pointa. Tady závěrečná pointa chyběla úplně a těch pár dílčích odhalení uprostřed filmu a před samotným finále bylo natolik slabých a bohužel předvídatelných, že byly zbytečné. Potenciál příběhu pak vyšuměl do ztracena a zbylo jen pár efektních trikových záběrů na travní bestii a jiné bytosti z Modrého světa, krásná narfa a vyjevený kukuč pana režiséra jako velké vedlejší postavy, který jako by dopředu chápal, že tohle mu nevyšlo.

Roman Paulík