Zlomení andělé

Drsný detektiv Takeshi Kovacs se ukázal býti velice životnou postavou, a tak již rok po té, co jej Richard K. Morgan vyslal z digitální basy Harlanova světa řešit zapeklité milostné problémy třísetletých na Zemi, je těžce raněn na Sanctionu IV. Sanction je hvězda kdesi na okraji Protektorátu, tedy civilizovaného světa, která si zrovna prodělává dětské nemoci pokroku, konkrétně revoluci Joshuy Kempa. Protektorát se pochopitelně nevměšuje do politických sporů samostatné planety, avšak veškerou činnost zainteresovaných korporací kontrolovat nemůže. Podle známého hesla: Proč tlouct zajatce, když vám je v Uzbekistánu lacino ovaří i osolí? Tímto heslem se řídí i Carrerův Klín, extra-tvrdá jednotka vyztužená důstojnickým sborem s bohatou meziplanetární zkušeností.

Joshua Kemp má za sebou revoluční nadšení a nedostatek peněz. Korporace mají před sebou vidinu návratnosti investic a především skvělých kariér pro ambiciózní manažery. Urvat co nejvíc se ostatně snaží všichni, ale většinu sil jim přece jen sebere snaha držet po kopě, alespoň v rámci jednotlivce.

Tohle je válka, ne soutěž v oblíbenosti, což se hlavním protagonistům opravdu výtečně daří. Taktické jaderné údery, vybíjení běženců, internační tábory i standardní válečná kriminalita. A přesto se zde dějí zázraky: Kovacs na nemocniční lodi Klínu potkává pilota Schneidera, který tam zjevně nepatří. Tato tajemná veš má v merku kšeft. Kovacsovi je jasné, že akcička maličko zatouchá, ale za peníze v Praze dům a na Latimeru i mnohé jiné radosti.

Ano kšeftíku znamená vyzvednout psychicky notně pochroumanou archeoložku Tanju Wardaniovou z internačního tábora a kontaktovat manažera jedné z druhořadých korporací, což je téměř stejně snadné, jako dát klystýr jaguárovi. Potom už zbývá nakoupit báze na černém trhu (pokud se ztrácíte v reáliích, doporučuji recenzi na Půjčovnu masa), ověšet je těly, nakoupit proviant a tábornické potřeby a vzhůru na archeologické naleziště zmizelé marťanské civilizace, kde se skrývá brána ke kosmické lodi Marťanů.

S ohledem na vyžití čtenáře nyní opusťme děj a rozmělněme se v malichernostech a obecných postřezích! Pro filozoficko-mudrlantské vyžití si Morgan tentokrát připravil hned dvě roviny: Tradiční citáty z děl Quellcrist Falconerové, legendární revolucionářky z Kovacsova rodného Harlanova světa, a vůbec teorii radikálního revolučního hnutí okořeněnou zde příkladem již zmíněného Kempa. Druhou rovinou jsou úvahy o Marťanech, solitérních okřídlených dravcích, kteří leccos vymysleli, spoustu toho zanechali a zmizeli.

Oficiální archeologické Sdružení zastává názor, že marťanská civilizace zanikla vinou koloniální vzpoury. Prostě byli jako my, ale měli více peří. Avšak tajemný rebel, prorok nového paradigmatu Wycinskij hlásá teorii středu: Rasa sólistů měla města, jen dokud to bylo nezbytné, jakmile vyspěla nad tuto nutnost, její členové se prostě rozletěli. A to je také důvodem, proč je každé místo, na kterém byla nalezena marťanská mapa, ve středu této mapy.

Morgan si umně upletl zápletku i reálie, takže knihu v podstatě splétá ze tří žánrů: detektivky drsné školy, klasické válečné vybíječky a scifistických dumek na výše zmíněná témata. Pochopitelně si též hraje s reáliemi. Zajímavé jsou třeba viry, které rozkládají vzorce chování, čímž časem vyhubí celou planetu. Kdo ví, zda Morgan při psaní znal Flégrovy práce o toxoplazmóze? Druhým podnětným nápadem jsou nanoby, nanočásticové kooperující a replikující se systémy. Zkušený český scifista patrně vzpomene symbionty J. W. Procházky, ačkoliv zde je nápad nosným tématem několika kapitol.

S povděkem lze kvitovat i jmenný multikulturalismus v Morganově díle. Proč by se měly všechny postavy žánru sci-fi jmenovat jako američtí prezidenti? Pravdou ovšem je, že zatímco u Kovacse pomoc nepotřebuji, u jmen Sutjiadi nebo Vongsavathová si nejsem jist výslovností. Je prve jmenovaný Číňan, nebo Malajec? Každopádně jména zní realisticky. Jejich rozhovory občas surrealisticky, protože při spletitých diskusích je nesnadné poznat, kdo právě hovoří. Docela nevěrohodný je Kovacs podávající nadlidské výkony v posledním stádiu nemoci z ozáření, tady by kniha potřebovala ubrat supermanství.

Celkově lze Zlomené anděly považovat za povedené dílo, dobře se čte, má spád a nápady, ačkoliv opus desetiletí to není. Je zde zajímavý podtón dominového efektu zrady a věrnosti v mezilidských vztazích, o kterém se s ohledem na čtenáře nehodí psát. Je téměř překvapivé, jak snadno se Morganovi daří příběh uzavřít, aniž by mu z něj lezly nedotažené vize a proroctví. Prostě kouzlo banality.

Jakmile se zapojíte do války, bude vám zřejmě někdo velet. To je quellismus.

Jarek Kopeček

Vydal Triton v roce 2006.