Logo Zpravodaj ČS fandomu
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Index
11-12/2006
(233)


Bernard Werber:
Mravenci, Den mravenců

Příběh má, jak už bylo naznačeno, dvě dějové linie. Lidskou, popisující osudy Edmonda Wellse a jeho rodiny, a mravenčí, zabývající se životem rozsáhlé mravenčí federace žijící ve Fontainebleauském lese. Postupně odhaluje čtenáři osudy Edmonda Wellse a jeho výzkumy, které začaly u mikrobů a skončily u mravenců, a právě toto je společný průsečík obou dějových linií. Mravenčí linie je podána velmi barvitě – a velmi vzdáleně od toho, co v nás zanechal Ondřej Sekora.

Bernard Werber se totiž zabývá nikoliv jednotlivci, ve středu jeho pozornosti je mravenčí společenství jako celek, a tím se podstatně liší od příběhů Ferdy Mravence, který své sídliště a komunitu opustil. Werberovi mravenci tvoří složitou komunitu – ostatně tak je tomu i ve skutečnosti a autor sám si doma postavil mraveniště, aby mohl studovat své hrdiny v jejich téměř přirozeném prostředí a aby docílil co největší autenticity popisů mravenišť a života jejich obyvatel.

Právě bezprostřednost popisu a výrazná nepřítomnost idealizace mravenčí komunity jsou silnou stránkou Werberových knih. To, co pohledu naší etiky připadá jako krutost, je jen běžný standard této společnosti přežívající jako celek a v níž kromě královny není nenahraditelný jedinec. Exkurze mraveništěm od nejvyšší jehličky na kupce až po nejnižší patra stejně tak, jako od jarního oživení až po vrcholné léto a popisy druhových zvyků a rituálů jsou pro čtenáře bezesporu objevné – myslím, že neexistuje jiná populární literatura, která by se tímto tématem zabývala podobně hluboce a soustředěně. Lidská linie je naproti tomu zjednodušená a postavy jsou často dosti schematické, jakoby tato rovina příběhu byla doplňková a vznikala narychlo. Také jejich příběhy jsou podány jen v klíčových bodech, chyběl mi tam vývoj.

Tato dichotomie je natolik citelná, že kdyby byly příběhy obou linií vydány samostatně, ta mravenčí by bez jakýchkoliv problémů obstála a zůstala by vysoce nadprůměrnou, linie lidská by asi beznadějně zapadla. Werberovy knihy přesto stojí za přečtení, již zmiňovaná autentičnost a poctivost, s jakou jsou napsány příběhy mravenců, je obdivuhodná a staví jeho cyklus dosti vysoko.

pagi

Bernard Werber: Mravenci (Les Fourmis), překlad: Richard Podaný, obálka: Ivan Brůha, Euromedia – Knižní klub, 2005, 319 stran, 229 Kč, vázané.

Bernard Werber: Den mravenců (Le jour des fourmis), překlad: Šárka Belisová, obálka: Ivan Brůha, Euromedia – Knižní klub, 2006, 499 stran, 259 Kč, vázané.


Předchozí článek Další článek Obsah čísla Index