Časem s vědou – biomedicínský říjen
Z událostí, které změnily náš svět

Koncem roku 1831 vyplouvá z Londýna sedmadvacetimetrový dvojstěžník Beagle. Na výzkumnou cestu kolem světa ho vede šestadvacetiletý kapitán Robert Fitzroy, lodním přírodovědcem je o čtyři roky mladší talentovaný, leč nedbalý student Charles Darwin, takto jediný člověk na palubě, který si cestu platil.

Darwinovým úkolem na souších bylo sbírat fakta i přírodniny ze všech oborů, hlavně geologie, botaniky a zoologie, na lodi pak úlovek zpracovávat. Což navzdory stálým zdravotním potížím pilně činil a patrně si i užíval: „Rozkoš, to je jen slabé slovo pro pocity přírodovědce, který se poprvé mohl sám potulovat brazilským pralesem...“

Během téměř pětileté cesty Beagle navštívil Jižní Ameriku, řadu tichomořských ostrovů (včetně pro Darwinův vývoj nesmírně významných Galapág), Nový Zéland a Austrálii, aby pak přes Mauricius a kolem Afriky dorazil 2. října 1836 zpět do Anglie. Skončila nejvýznamnější plavba v dějinách biologie.

Bez jednoho dne o sto let později, tedy 1. října 1936, se v Káhiře narodil chlapík, který fenomenálního Darwina svým způsobem trumfnul – průkopník tzv. druhé darwinovské revoluce William Hamilton. Nejznámější z jeho díla je hypotéza sobeckých genů z 60. let minulého století, zpopularizovaná zásluhou stejnojmenné knihy Richarda Dawkinse z r. 1976. Jednotkou evoluce zde není druh v mezích mutačního rozptylu, nýbrž jeho geny. Zájem genů pak může někdy směřovat proti zájmům jejich nositele. Z filosofického hlediska to znamená další deantropomorfizaci našeho světa. Hamilton zemřel r. 2000.

I v dalším případě hrají roli geny, tentokrát pro délku a odolnost telomer, tedy dlouhověkost buněk. 11. října 1951 v baltimorské nemocnici umírá černá pacientka Henrietta Lacksová. Z nádoru děložního hrdla, který byl příčinou smrti, vědci bez jejího svolení odebrali část rakovinné tkáně, aby z ní pro výzkumné účely založili buněčnou linii. Ta se pod názven HeLa stala nejslavnější buněčnou linií ze všech, co se po světě pěstují. HeLa buňky dnes celosvětově váží několikasetnásobek váhy Henriettina těla; jsou tak vitální, že občas přetečou z Petriho misky a napadnou sousední vzorky...

Když se o „nepovolené“ existenci HeLa buněk dozvěděla Henriettina rodina, velmi se jí to dotklo. Jako opožděnou poctu proto město Atlanta (patrně Henriettino rodiště) vyhlásilo 11. říjen dnem Henrietty Lacksové.

Chronologicky první revoluce v chirurgii. 16. října 1846 ve státní všeobecné nemocnici v Bostonu její nejzkušenější chirurg John Collins Warren před odborným publikem operuje pacienta s cévním nádorem na levé dolní čelisti. Když je hotov, prohlašuje k plénu: „Pánové, v tomto případě nejde o žádný humbuk.“ (Reaguje tím na předchozí neúspěšné pokusy o znecitlivění.)

Vskutku, pacient během operace sice několikrát zmateně vykřikl, ale podle svých slov cítil jen slabé škrábání nože, bolest žádnou. Proti dřívějším takovým zákrokům, při kterých řezaný doslova šílel bolestí, šlo o výsledek vpravdě pohádkový. Zasloužila se o něj éterová narkóza, kterou pacienta těsně před operací „uspal“ zubař William Morton. Zrodila se anesteziologie.

20. října 1986 se v kancelářích washingtonské National Science Foundationse tísní odborníci. V přímém přenosu z vědecké základny na jižním pólu slyší to, co tuší už několik let: „Ozónová vrstva v atmosféře má trhlinu!... Domníváme se, že vznik oné díry má na svědomí nějaký chemický vliv...“ Dnes víme: oním vlivem jsou především halogenované uhlovodíky freony ve velkém vyráběné člověkem, hlavním zdravotním důsledkem pro lidi žijící pod ozónovou dírou je značně vysoké riziko výskytu nádorových onemocnění kůže.

Ozónová díra je jedním, dost možná jediným globálním průšvihem, se kterým se lidstvo, jak se zatím zdá, dokázalo vyrovnat.

František Houdek