Všechna práva © Interkom 1984 - 1990

Jak jste jistě postřehli, vzali jsme letošní vybíraní předplatného opravdu vážně. Vedle zvýšených nákladů nás k tomu vedla i vizionářská představa Interkomu pro každého fanouška ve všech SF klubech i mimo ně. Při nákladu okolo tisíce kusů by Interkom mohl vycházet častěji než jen jednou za měsíc (čtrnáctideník ?) a několikrát do roka by mohl vyjít s přílohou zvící tenčí knihy.

       Nestalo (nestane) se tak. Předplatné od Vás, necelých dvou set nejvěrnějších stačí právě na takový Interkom jaký dostáváte.

       Abych demonstroval, že jsme se ještě nevzdali dám k lepšímu následující příhodu:

       Stižen záludnou chorobou, projevující se mimo jiné hlodáním v krajině žaludeční, dopotácel jsem se u vědomí scifistických povinností do SF klubu R.U.R.

       Nebyla to marná oběť, zkasírování O. Neffa a dalších zájemců mě přivedlo na myšlenku nabídnout předplatné rovněž přítomnému Eduardu Martinovi. Vstoupil jsem do přívalu poklon, jimiž ho pravděpodobně častoval Jirka Fidra a přednesl svou nabídku.

       Martinův pohled plný smutku mě měl varovat, že jeho odpověď se nebude týkat peněz.

       Něco tak ošklivého o mě ještě nikdo nenapsal, pravil.

       Nedošlo mi hned, co má na mysli a pak jsem si vzpomněl na větu ze svého článku v Kvarku 1/90: Neznám horší trest, než se prokousávat sbírkou povídek těchto autorů...

       Kéž by tě nepotkalo nic horšího, než číst mé knihy, dodal trpce.

       Začal jsem smířlivě o svém zdravotním stavu, a o tom, že už mě tím pádem potkali i horší věci než Manžel z Marsu.

       Přičinlivý Jirka Fidra se mě zeptal, zda mi není tak zle právě odměnou za mé pohanění Mistrova díla.

       To už má jindy neselhávající zdvořilost podlehla okolnostem a já pravil, že to spíš vypadá na následek jejich četby.